Rozhovory

Malovaný svět Markéty Vydrové

1 1 1 1 1 (8 hlasů)
5

Markéta Vydrová je známá česká ilustrátorka dětských knížek. Sama o sobě říká, že se narodila s tužkou v ruce, a protože jí ji nikdo nedokázal vzít, kreslí, maluje a ilustruje. Dnes jejími krásnými ilustracemi září devadesát pět knížek. U příležitosti vydání knížky Tajemství pod Duhovákem jsem Markétu Vydrovou požádala o rozhovor.

  

Upřesníte nám, jak přesně to bylo s tou tužkou při vašem narození? Vzpomínáte na svůj první obrázek… nebo jinak… na který obrázek si pamatujete jako na svůj první?

Vlastně obrázek, který se mi vryl do paměti, byl ten, který ovlivnil celý můj život. Bylo to domalování Popelky na prázdnou půlstranu v Pohádkách Boženy Němcové. Myslela jsem si, že maluji k nerozeznání stejně jako Karel Svolinský, který knihu nádherně ilustroval.Tenkrát mi maminka vysvětlila, že tohle se nedělá, a pověděla mi, jak se obrázky dostanou do knížky. A já jsem se rozhodla, že tohle chci v životě dělat. Byly mi čtyři roky.

 

Devadesát pět knih, to je velké číslo. Když vezmu v potaz, že knížka obsahuje například devadesát ilustrací, napadá mě zásadní otázka. Jak dlouho trvá, než jsou hotové ilustrace jedné knížky, a jak vypadá váš pracovní den?

Doba namalování jedné ilustrace se různí, od maličkých „dvouhodinovek” až po dvoustránkové ilustrace, co trvají třeba i týden. Můj pracovní den…nevstávám moc brzy, až po osmé hodině, protože pracuji dlouho do noci. Když vyřídím organizační záležitosti, maily a podobně, tak začnu s malováním a s přestávkou na jídlo pak pracuji třeba do 22 hod. Pak skenuji, co jsem přes den namalovala, chystám pro sazbu, vymýšlím i grafickou podobu budoucí knihy, spát jdu po půlnoci, často i později. Tahle práce se nedá od života úplně oddělit, je jeho součástí.

 

 

 

Vybíráte si autory, nebo vás sami oslovují? Nebo spolupracujete s konkrétními nakladatelstvími?

Já autory ani nehledám, spíš mě oslovují sami, ale vždy je odkážu na nakladatelství, u kterého budou knihu vydávat, aby si mě tam vyžádali jako ilustrátorku, a pak mě požádá nakladatelství, které o tom rozhoduje. Občas se stane, že mě osloví někdo, kdo chce knihu vydat vlastním nákladem jako samizdat. To není ale nejlepší cesta, takže takovému autorovi poradím, ať rukopis napřed pošle nakladateli, a když ho nakladatelství přijme, tak je pak další postup stejný. Velkou radost mi dělá, když se mi začínajícího autora podaří k poslání rukopisu namotivovat a ten se nakladateli zalíbí. Takže autor místo toho, aby platil vysokou částku za pár kousků knihy, honorář ilustrátorovi a bylo pro něj prakticky nemožné knihu distribuovat, dostane sám honorář za knihu a o vše ostatní se postará nakladatelství. Navíc má autor jistotu, že jeho rukopis je kvalitní a bude se líbit širší veřejnosti, nejen jeho tetičkám a babičkám. Spolupracuji s mnoha nakladatelstvími, nejvíce s Tritonem, Albatrosem a Gradou.

 

Než vznikne ilustrace, musíte podrobně znát příběh. Stalo se vám někdy, že jste neměla inspiraci, nebo je vaše fantazie bezbřehá?

Inspirací je mi samotný rukopis, mám velké štěstí, že si mohu vybírat, který k ilustrování přijmu, takže se nestává, že bych malovala něco, co mě nebaví a fantazie nefungovala. Vybírám si z textu k ilustrování ty nejzajímavější postavy, scénky, fantazie mi pomáhá v tom, jakým výtvarným způsobem děj pojmu, co z něj vyberu apod.  Ale fantazii mám velkou, spíš se musím držet zpátky, aby ilustrací nebylo více, než je písmenek v knize (smích).

 

Věnujete se i jiné výtvarné činnosti, nebo se soustředíte pouze na ilustrování knih?

V posledním desetiletí už je to téměř výhradně ilustrování knih, ale věnovala jsem se hodně dalším výtvarným věcem, například velkoplošným obrazům malovaným na zdi, dřevořezbě, kreslenému humoru, kdysi i portrétům a figurální kresbě a malbě. Nyní mi moje povolání zabírá veškerý čas, ale do mé práce spadá i grafika, takže tu a tam vytvořím nějaké logo či provedu grafické zpracování různých tiskovin, pak také maluji obrázky pro další využití, jako například malované etikety na kapky z léčivých hub a bylin, originální pozvánky, svatební oznámení, novoročenky, plakáty, prostě vše, kam se hodí cokoli z toho, co umím. Ale mám sen, že se vrátím i k vlastní tvorbě, plány a nápady mám, tak vyhlížím ten správný okamžik.

 

Máte svou oblíbenou výtvarnou techniku, kterou upřednostňujete? 

Ano, mám. Je to především kombinovaná technika, jejímž základem je akvarelová malba, doplněná pastelkami, lavírovanou tuší, temperou, do svých ilustrací ale i různě škrábu, něco na ně sypu, jak materiály, tak práškové barvy, výtvarných médií, které používám, je nepřeberné množství, mám svůj vlastní tajný způsob použití všeho možného a v určité fázi vzniku moje ilustrace často připomínají bojiště marťanů (smích). V oblibě mám ale také rychlou a svižnou perokresbu, ať už čistou, kolorovanou nebo lavírovanou.

 

Měla jste v dětství svého oblíbeného ilustrátora, jehož obrázky vám zůstaly vryté pod kůží?

Ano, mě nadchnul Jiří Trnka (se svou tajuplnou úžasnou Zahradou), pak Zdeněk Burian a jeho nádherný pravěk. Pana Buriana jsem znala osobně, ocitla jsem se jednou s maminkou na návštěvě v jeho ateliéru a tahle krajina zázraků ve mně zůstala navždy. Také jsem velmi obdivovala Adolfa Borna, Jana Kudláčka, Josefa Kremláčka a také Leonarda da Vinciho, no a mnoho dalších. Maminka byla výtvarnice, tak jsem měla to štěstí, že jsem od ní měla přísun úžasných knih a vědomostí o skvělých ilustrátorech a malířích. Překvapivě například ilustrace Heleny Zmatlíkové či Josefa Lady (přes veškerou mou hlubokou úctu k jejich dílu) mě jako dítě ani jako dospělou vůbec neinspirovaly.

 

Dostala jsem se nedávno ke knížce Tajemství pod Duhovákem Zdeňka Hanky. Skřítkové, kterým jste vtiskla podobu, jsou velice milí. Oslovil vás tento příběh? Čím?

Ten příběh jsem si naprosto zamilovala a mám takové tušení, že se to stane asi každému, kdo si knihu pana Hanky přečte. Je tak neuvěřitelně mile potrhlá, plná skvostně bláznivých nápadů, slovních hříček, naprosto nečekaných a originálních nápadů a posunů v ději – to všechno je tak neodolatelný balíček lákadel pro mou fantazii, že malovat ji pro mě byl naprostý požitek. Měla jsem pocit, jako kdyby pan Zdeněk napsal knihu přímo pro mě a pozval to hravé dítě ve mně, aby se na ní vyřádilo. A ono to vzalo doslova. Já velmi, velmi doufám, že pan Zdeněk mi dopřeje ilustrovat další ze svých kouzelných knih, které má v plánu. Četla jsem teď dva jeho rukopisy a hlavou se mi hemží tolik nápadů, že bych se nejraději hned pustila do práce, jak je to hezké a inspirativní. Obrovským bonusem k této knize bylo to, že jsem se s jejím autorem velmi spřátelila, i s těmi, kteří na knize spolupracovali, takže způsobila mnoho dobra už na úrovni lidské a věřím, že přehršle dobra napáchá i v rovině literární.

 

 

Velmi se mi líbí, jak umíte do obrázků vdechnout život. Po přečtení příběhů ve spojitosti s ilustracemi to opravdu působí, jako by všechny ty postavičky ožily. Jaké používáte oživovací kouzlo?

No, myslím, že to bude tím, že v té chvíli opravdu žiju jejich příběh – ony na oplátku dostanou kus mého života.

 

Můžete prozradit, na jaké knížce pracujete nyní?

Nyní dokončuji miniknížečku říkanek Zdeňky Landové a současně pracuji na jednom takovém netradičním knižním počinu. Spolu se Stanislavem Juhaňákem vymýšlíme pohádkovo-fantazijní příběh o putování krajinou dobra a zla, ale nechci vyzrazovat pointu. Společně píšeme text a oba namalujeme i ilustrace, které budou vzájemně provázané, ale tato kniha chce čas, vzniká současně při dalších knihách, které budu ilustrovat. Pokud vše dopadne tak, jak jsme si vysnili, mohlo by jít o hodně zajímavou a doufám i přitažlivou knížku.

 

Mockrát vám děkuji za rozhovor a přeji ještě mnoho příležitostí a inspirace k vytváření malovaného světa.

Já děkuji za milé popovídání a přeji každý den důvod k úsměvu!

 

Více o Markétě Vydrové se můžete dočíst na jejích webových stránkách.

Komentáře   

 
Helga Š.
+1 Odp.: Malovaný svět Markéty VydrovéHelga Š. 2019-01-12 14:13
Pro mě jedna z nejlepších ilustrátorek současnosti! Naše děti její knížky milují, máme je na předním místě v dětské knihovničce :) Děkuji moc za rozhovor s ní!!!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Jakubíčková
0 Odp.: Malovaný svět Markéty VydrovéJakubíčková 2019-01-12 20:14
Také mám moc ráda její ilustrace. Bylo mi ctí s paní Vydrovou udělat rozhovor.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení