
Recenze: Hana Hindráková – Můj africký příběh
- Vytvořeno 15. 9. 2021 1:00
- Autor: Radka Jakubíčková
- Zobrazeno: 774

Hana Hindráková, úspěšná autorka románů Nezlomný, Smrtící byznys a mnoha dalších, nadšená cestovatelka se rozhodla zaznamenat své dosavadní životní cesty v knize Můj africký příběh. Vložila do něj veškerou svou pulsující energii, která čiší z každého řádku. V knize je zahrnuto zčásti to, co Hana Hindráková sděluje svým čtenářům na besedách. Kniha sice nepřinese zážitek z osobního setkání, zato je niternější a podrobnější... Časová dotace besedy a tematické zaměření totiž nikdy neumožní sdělit všechno do detailů.
Když se řekne Keňa, většině lidí se nejspíš vybaví krásná příroda a exotická zvířata. Pokud ale člověk alespoň trochu zná autorku, jistě nebude při pohledu na obálku knihy očekávat žádný idylický ani dobrodružný příběh plný napětí a soubojů s nespoutanou přírodou. Hana Hindráková zasvětila velkou část svého života úplně jiné tváři Afriky, konkrétně Keni, kde nejdříve pobývala jako dobrovolnice a po mnoha peripetiích a zkušenostech se rozhodla pomáhat „po svém“.
Když jsme řešili, jakým projektům se budeme věnovat, shodli jsme se, že by to měly být takové, které vytvářejí pracovní místa. Předchozí nezisková organizace se soustředila na projekty vzdělávání, zejména projekt Adopce na dálku. Keňa je však zemí, která má na africké poměry velmi slušnou gramotnost pohybující se kolem 82 procent. Větším problémem je nezaměstnanost pohybující se kolem 30 procent.
(HINDRÁKOVÁ, Hana, 2021. Můj africký příběh. Hana Hindráková. S. 48. ISBN 978-80-270-9834-7)
Na světě je od nepaměti patrný rozdíl mezi bohatými a chudými. Chudoba v Evropě se však zcela liší od chudoby v Africe. A právě především v prostředí slumů, chudinských čtvrtí, se odehrává onen africký příběh Hany Hindrákové. Mezinárodní pomoc je nastavena tak, že v očích Keňanů jsou podle autorky běloši vnímáni jako chodící bankomaty. Jsou zvyklí na finanční a materiální pomoc. Proto se rozhodla vzít celou věc za opačný konec a pomáhá lidem ze slumů k tomu, aby pochopili, že peníze je potřeba vydělat – nakupuje např. ručně vyráběné šperky od žen z chudinských čtvrtí a následně je prodává, pomáhá obyvatelům Kibery (chudinská čtvrť v Nairobi) založit vlastní „firmy“ na chov slepic a prodej vajec apod. Zkrátka pomáhá lidem postavit se na vlastní nohy a vede je k rovnocennému obchodu. Sama je přitom při pobytu v Keni vystavena mnohým nebezpečím, musí opakovaně čelit kritice lidí ze svého okolí, několikrát se dokonce ocitla v ohrožení života. Přesto má v sobě neustále jakýsi oheň, který ji pohání k této neuvěřitelné pomoci.
Můj africký příběh je napsaný formou osobní zpovědi, kterou tvoří mozaika drobných příhod, z nichž se vyloupne životní příběh jedné úžasné, odvážné ženy, která se za žádnou cenu nevzdává, nenechá se odradit a dokáže nacházet vlastní cestičky k vytouženým cílům přes veškeré výmoly, které jí osud přinese do cesty. Autorka čtenáře seznamuje se svým příběhem od prvotního impulsu, jenž ji nasměroval do Keni, až po současnost. Události jsou řazeny vesměs chronologicky s občasnou vzpomínkou, nebo naopak předjímáním do budoucna. Na konci je kniha obohacena o cestovatelského miniprůvodce po Keni.
Příběh Hany Hindrákové je pravdivým obrázkem vyjadřujícím známé přísloví – kde je vůle, je i cesta. Určitě zaujme všechny čtenáře, které zajímají exotické krajiny, ale vyžadují také pohled z jiné strany než z té hezčí, pohodlnější.
Název: Můj africký příběh
Autor: Hana Hindráková
Nakladatelství: Vlastním nákladem
Vydání: 1.
Počet stran: 160
ISBN: 978-80-270-9834-7
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...