Recenze: Pavel Houser – Grébovské motyky a další pražské legendy

Vytvořeno 19. 5. 2021 1:00

Autor: Jiří Lojín

Praha je magické město, to je neoddiskutovatelný fakt. Přestože lze v Česku najít mnoho míst opředených pověstmi, v Praze jsou koncentrovaná na relativně malé ploše. I proto nalezneme mnoho textů, věnujících se tomuto tématu. Proto čtenář sáhne po knize Pavla Housera Grébovské motyky a další pražské legendy s pocitem, že se právě jedná o takovou literaturu.

Některé z pražských pověstí jsou notoricky známé, setkáváme se s nimi v kronikách, věnovali se jim spisovatelé jako Jirásek a jiní, jejichž díla přetrvala staletí. Zdá se tedy, že je těžké najít cokoliv, co by přineslo něco nového. Pochybnosti mohou trvat jen do okamžiku, než se začteme do knihy Pavla Housera. Možná ještě pár řádků, než se dostaneme k větě:

To, že alkohol je základem pražského genia loci, věděli nejen Jaroslav Hašek či Ladislav Klíma, ale i Karel Čapek – viz například jeho díla R.U.M., Továrna na Absolut, Pivní parta či slavný popis nerovného boje se závislostí Válka s loky. (str. 9 – 10)

A v tomto stylu autor pokračuje dál. Základem jeho způsobu humoru jsou hrátky se slovy, stavění místních názvů do nezvyklých kontextů a značné popouštění uzdy fantazie. Uvedeme si několik typických příkladů. Předkládá čtenáři, že místo nad Zbraslaví jménem Závist se původně jmenovalo Záhryz a odtud je pouhý krok k upírům a podobné havěti. Nezastaví se ani před poněkud nekorektní teorií, že v Čechách kvetl obchod s dětskými otroky. A pro milovníky mýtu Cthulhu připomíná krajinu Divoké Šárky.

Úvodní citace připomene novinku Petra Stančíka Praha ožralá (recenze zde) a tento dojem podtrhuje i článek Kunratické nože, v němž stejně jako Stančík cituje stejnou část Haškova románu. V povídce Taje trhů velmi vtipně zaměňuje trhy farmářské za farářské a tuto základní myšlenku rozvíjí až k jejich černé variantě. Některé texty připomínají Haškovy fabulace ve Světě zvířat – Hašek si vymýšlí třeba velrybu sírobřichou, Houser v Hrozbě hrušní tetřeva hrušce. Jiné evokují groteskně laděné povídky Gustava Meyrinka.

Nevyhýbá se ani aktuálním tématům, dokonce by se dalo říct – fenoménům moderní doby, proto je ve sbírce zařazen i text Past jménem IKEA nebo Pekelný komín, v němž čtenáře seznamuje s „fakty“ o pražské spalovně.

Sbírka obsahuje poměrně hodně krátkých textů. Jejich styl je suchý a graduje jemný humor lépe, než kdyby se autor snažil o prvoplánovou legraci. Množství článků je však slabinou knihy, protože po přečtení mnoha relativně podobných textů se čtenář začne trochu nudit. Naštěstí je kniha natolik útlá, že si to uvědomí až ve chvíli, kdy je už na posledních stránkách.

Grébovské motyky jsou bohatě ilustrovány Kateřinou Sidonovou. Obrázky dávají knize luxusní punc, výborně zvolený výřez na přebalu nahrává mystifikaci, že skutečně jde o dílo, seriózně pojednávající o legendách města Prahy.

Kniha nemá ambice čtenáře poučit, jde zcela jednoznačně o kratochvilné čtení, které je možné přečíst během jednoho večera či konzumovat po částech, je však potřeba vyvarovat se pokušení podělit se s někým o své nově nabyté informace. Nakladatelství Martina Reinera tak získalo do svého portfolia další knihu, u které se můžeme zasmát, a to je dobře, protože humoru je pořád málo.

Název: Grébovské motyky a další pražské legendy
Autor: Pavel Houser
Ilustrace: Kateřina Sidonová
Nakladatelství: Druhé město
Vydání: 1.
Rok vydání: 2021 
Stran: 104
ISBN 978-80-7227-863-3