
Recenze: Radim Kopáč, Petr Stančík – Praha ožralá
- Vytvořeno 3. 4. 2021 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Když Petr Stančík vydal svůj úspěšný román Mlýn na mumie (recenze zde), stal se průvodcem po místech, kde se lze dobře najíst a napít svérázný gurmán komisař Durman. Mnohá z nich podlehla zubu času. Existují však prostředky, jakými lze vzpomínky zachovat a oživit. Například kniha, kterou Petr Stančík napsal spolu s Radimem Kopáčem – Praha ožralá.
I když může název knihy působit poněkud vulgárně, jde o poctu Egonu Bondymu, autorovi básnické sbírky Ožralá Praha. Autorská dvojice to připomíná hned zpočátku. Název knihy je natolik výstižný a nosný, že nebylo možné nazvat ani recenzi knihy jinak. Autorská dvojice pojímá hostince jako místa, která se odrážejí v dějinách Prahy, ne jako pouhé objekty. A je pravdou, že česká historie hospodami často procházela vždy, pouze s výjimkou současného lockdownového stavu. Ostatně myslím si, že se neprohřeším duchu knihy Praha ožralá, budu-li citovat komisaře Ledvinu z filmu Adéla ještě nevečeřela: „…tomu říkám historický datum, narodilo se flekovský!“. Také autoři citacemi z Adély prokazují svůj dobrý divácký vkus.
Není to však pouze zmíněný film, který se v knize objevuje, kniha je prošpikovaná ukázkami z děl našich básníků a prozaiků. Je známo, že tito čeští velikáni nebyli vzory střídmosti či oficiální morálky, jak se pokoušela naznačit učebnice literatury ve školách socialistické (již snad) minulosti. Zdravý rozum naznačuje, že spisovatel žijící nudným životem pravděpodobně bude produkovat nudné texty. Petr Stančík často zařadil i své povídky, čtenář se tak může seznámit i s jeho kratšími útvary.
Pojetí, které autoři zvolili, odlišuje knihu od suchopárných odborných pojednání, takže třebaže dílo vydalo nakladatelství, které má ve svém portfoliu mnoho vědeckých knih, může si být čtenář jistý, že se pobaví. Kromě různých úryvků autorská dvojice nešetří ani historkami, kolujícími kolem konkrétních hostinců. Některé z nich jako třeba Jedová chýše jsou skutečně legendární. Z uváděné historie vyplývá, že mnoho podniků přežilo všechny události, které se Prahou přehnaly, nakonec jim však došel dech v prostředí tržního hospodářství a jiné už můžeme poznávat pouze z fotografií.
Nakladatelství Academia na knize nešetřilo. Vydalo ji celou tištěnou na křídovém papíru, fotografie v ní tak vyniknou a drží si svou výtvarnou hodnotu. V této publikaci mají svou nezastupitelnou funkci, protože autoři shromáždili mnoho snímků dokumentujících historii pražského (a nejen pražského) pohostinství a jeho funkci v kulturním dění. Snímky ze současné doby pořídila fotografka Lada Nayevo. Její příspěvek k realizaci knihy určitě stojí za zmínku.
Přes nespornou beletristickou hodnotu si kniha drží i informační úroveň odborné studie. Proto není překvapením podrobný a rozsáhlý jmenný i místní rejstřík. Poslouží k lepší orientaci v knize, pokud se chce čtenář vrátit k určitému faktu, který ho zaujal.
Zvláštní osobností spojenou s pražskými hostinci je bezesporu Jaroslav Hašek, na toho ostatně v knize Praha ožralá často narazíme. Autoři ke kladnému vztahu tohoto českého spisovatele k hospodám přihlédli a věnovali mu na závěr v podstatě celou kapitolu, shrnující jeho putování Prahou.
Kniha Radima Kopáče a Petra Stančíka Praha ožralá je zajímavou publikací pro čtenáře, zajímající se o netradiční historii Prahy, avšak nemůže sloužit jako průvodce. Mnoho z podniků zmiňovaných v knize už neexistuje, přesto zanechaly svou nesmazatelnou stopu nejen v povědomí lidí, ale i literárních dílech, o čemž autoři podávají jednoznačné důkazy. Texty jsou psané zábavným způsobem, nesklouzává ovšem k lacinému humoru. Jde o kvalitní čtení po stránce literární a velmi pečlivě zpracované s ohledem na fakta.
Název: Praha ožralá
Autoři: Radim Kopáč, Petr Stančík
Nakladatelství: Academia
Vydání: 1.
Rok vydání: 202
Stran: 400
ISBN 978-80-200-3179-21
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...