
Recenze: Bernard Minier – Sestry
- Vytvořeno 8. 10. 2019 1:00
- Autor: Jolana Hlušičková

Už název pátého dílu Sestry z krimisérie francouzského spisovatele Bernarda Miniera s Martinem Servazem v hlavní roli jako by naznačoval, že tentokrát bude všechno trochu jinak. Sestry na první pohled vybočují z řady temně působících názvů předchozích románů – Mráz, Kruh, Tma a Noc – a čtenáři tak svítá naděje, že se po nepříliš povedené Noci (recenzi, která vyšla na stránkách VašeLiteratura.cz, najdete zde) vyjasní a znovu se setkáme s naším starým dobrým Servazem.
V nejnovějším příběhu se vrátíme do roku 1993 k prvnímu případu policisty Martina Servaze Poznáváme mladíka, který své policejní zkušenosti sbírá při vyšetřování případu dvou zavražděných sester oblečených v šatech k prvnímu svatému přijímání. Okolnosti související s jejich smrtí nasvědčují, že se vrah inspiroval knihou „Dívka od prvního svatého přijímání“ spisovatele Erika Langa. Vyšetřování však vyznělo do ztracena, hlavnímu podezřelému – Langovi - se nic nepodařilo dokázat a k činu se za podivných okolností doznal Cédric, spisovatelův oddaný obdivovatel.
V druhé dějové linii se ocitáme v současnosti, Martin se po letech vrací do domu spisovatele Erika Langa a vyšetřuje podivnou smrt jeho manželky, uštknuté Langovými nelegálně chovanými jedovatými hady. Servazovi je jasné, že dostává druhou šanci dopadnout skutečného vraha ze svého prvního případu, protože všechny mrtvé spojuje jedno zásadní vodítko – šaty k prvnímu svatému přijímání, které ukazují evidentní spojitost s původním případem a Langovým bestsellerem.
Zamyslíme-li se nad stavbou příběhu, dojdeme k závěru, že scénář pátého dílu není příliš originální. Detektivek, kdy se vrah inspiroval nějakou knihou, je mnoho a také propojení na případ z minulosti je poměrně časté. Co však činí Minierův příběh originálním, je jeho zpracování. Podařilo se mu napsat velmi čtivý text bez plochých míst a díky absenci poněkud nadpřirozeného padoucha Hirtmanna, který se jako noční můra nejenom Servaze, ale i čtenářů, objevoval v předchozích dílech, je kniha mnohem uvěřitelnější. Potěšitelná je také dobrá psychická a fyzická kondice Martina Servaze, v recenzi na Noc jsem ho označila jako „supermansko-autistickou“ postavu, tudíž oceňuji, že se Servaz v nejnovější knize objevil v přijatelné lidské podobě. A vyzdvihla bych také to, že zde najdeme pověstné Minierovy zvraty, takže není do poslední chvíle jasné, jak to všechno vlastně bylo. Ale na rozdíl od již zmiňované Noci nejsou až tolik přehnané a nereálné.
U Bernarda Miniera bych chtěla poukázat ještě na jednu věc, která u autorů kriminálního žánrů nebývá vždy pravidlem. On totiž umí opravdu psát. Pro lepší představu uvádím ukázku rozhovoru sester s Erikem Langem. Cítíte to napětí i z těch několika řádků?
„I když naše emoce skrýváme za slovy, pořád zůstanou emocemi. Jak to, že píšeš tak hrůzné a fascinující knihy?“ řekla starší sestra a zadívala se mu přímo do očí. „Jak můžeš psát všechny ty úžasné… a děsivé stránky? Přitom vypadáš tak… normálně.“
Její hlas teď byl temný jako okolní les. Zdálo se, že jeho obyvatelé cítili napětí, protože sovy, bouřňáci a další ptáci si začali odpovídat z jednoho stromu na druhý. Někde se pohnul jelen nebo srnec. On nic o lese nevěděl. Zašumělo křoví, jako by se celý les najednou probouzel jako nástroje ladící na koncert. Všechna zvířata se chystala na noční symfonii. (Str. 16).
Abych ale byla objektivní a nepěla na Sestry jenom chválu, musím uvést, že jsem v textu zahlédla drobné překlepy (např. na straně 207, 281 či 402), které působily rušivě a hlavně mě překvapily u publikace z tak renomovaného nakladatelství, jakým NAKLADATELSTVÍ XYZ ze skupiny Albatros Média a.s. bezesporu je. A také poměrně nestandardní názvy kapitol u mě vyvolávaly mírně pozdvižené obočí, posuďte sami – Kapitola, v níž je nalíčená past, Kapitola, v níž se mluví o knihách a čtenářkách nebo třeba Kapitola, v níž dojdeme do finále…
Potěšilo mne, že se Minier vrátil v plné parádě a dočkali jsme se dalšího nadstandardního krimithrilleru, který má ještě přidanou hodnotu v tom, že autor přináší čtenářům nejenom zábavu, ale také poznatky z různých technických oborů, umění i historie. Knihu Sestry mohu z celého čtenářského srdce doporučit nejenom všem Minierovým fanouškům, ale také těm, kteří od něj ještě nic nečetli a měli by chuť si přečíst dobrou detektivku. Znalost předchozích dílů není pro pochopení příběhu podle mého názoru nutná.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...