Recenze: Bernard Minier – Noc
- Vytvořeno 21. 9. 2018 1:00
- Autor: Jolana Hlušičková
Nejspíše znáte ten pocit, kdy se těšíte, že se konečně v noci pořádně vyspíte, jdete do postele o trošku dříve než obvykle, ale ouha, v hlavě přeskakují nesouvislé myšlenky, na chvilku usnete a probudí vás bizarní sen, lehce zpocení se podíváte na budík, jsou teprve dvě hodiny ráno a noc se zdá být nekonečná. Tak podobné pocity jsem měla při čtení Minierovy Noci, kterou stejně jako předchozí díly Mráz, Kruh a Tma ze série o Martinu Servazovi vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Ale pojďme se na čtvrtý díl podívat podrobněji.
Příběh začíná v Norsku, kde je v kostele nalezena brutálně zavražděná žena. Pátrání zavede inspektorku Kirsten Nigaardovovou na ropnou plošinu v Severním moři. Tam najde svazek fotografií neznámého chlapce a na dalších je zachycen francouzský kriminalista Martin Servaz. Indicie naznačují, že by pachatelem vraždy mohl být Julian Hirtmann. Inspektorka se proto vydává do Toulousse, setkává se Servazem a společně se pokoušejí rozmotat sítě, které kolem nich Hirtmann spřádá.
Začátek knihy byl vydařený a sliboval čtenářský zážitek plný napětí a překvapení, jaký jsem od Miniera po přečtení předchozích dílů očekávala. Ale postupem času se děj zpomaloval, rozmělňoval, místy připomínal spíše román pro ženy (hledání odpovědi na otázku, čí je to vlastně syn) a jiná dějová linie jako by vypadla z Padesáti odstínů šedi. Z každého řádku byla cítit autorova snaha překvapit, zaujmout, šokovat. Zatímco v předchozích dílech se mu to dařilo, tentokrát na mne celková stavba příběhu, dějové linie i postavy působily, jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Servazovo postřelení, upadnutí do kómatu, další operace, jeho nepříliš logické jednání, kdy ho nepoznávali ani nejbližší spolupracovníci, působí na čtenáře přehnaně a rozháraně. Také Hirtmann, který byl všude a nikde, všechno věděl a všechno předvídal, i „drsňačka“ norská inspektorka Kirsten byli tentokrát dost daleko za hranicí uvěřitelnosti. Balast, do kterého byly zabaleny jednotlivé dějové linie doplněné „poučnými“ vsuvkami, způsoboval, že se v textu čtenář na více než pětistech stránkách ztrácel. A nutno dodat, že tentokrát ani překlad příběhu příliš nepomohl.
Ukázka textu:
„Kdo je ten kluk?“ zeptal se Servaz a ukázal na Gustavovu fotografii. „Víte o něm něco?“
„Vůbec nic,“ odpověděla. „Nemůže to být jeho syn?“
Pohlédl na ni.
„Jeho syn?“
„Proč ne?“
„Hirtmann nemá děti…“
„Možná si nějaké od té doby, co zmizel, pořídil. Jestli ta fotka není stará, tomu klukovi jsou tak čtyři nebo pět let. Juliana Hirtmanna naposled viděli před šesti lety, je to tak?“
Přikývl. Najednou mu vyschlo v hrdle. Šest let… To odpovídá době, kdy byla unesena Marianne.
„Možná si s některou ženou udělal dítě,“ pokračovala. „Na té plošině začal pracovat před dvěma lety. Nevíme, co dělal předtím. A dělníci z plošin mají spoustu volna.“ (Str. 116).
Při psaní recenze na tuto Minierovu knihu jsem si uvědomila, že pro dřívější „thrillerové superstar“ je v současnosti mnohem složitější svou pozici uhájit. Jako houby po dešti se objevují noví, „neokoukaní“ autoři, kteří umí napsat dobrý detektivní thriller. A text, jenž by před pár lety vyvolával bezmezný čtenářský obdiv, je v této konkurenci hodnocen mnohem kritičtěji.
Podle dostupných informací již vyšel v originále pátý díl s Martinem Servazem, tak se s největší pravděpodobností s tímto kriminalistou v blízké budoucnosti opět setkáme. Doufám jen, že se Minier vrátí k osvědčenému Servazovi a sejme z něj supermansko-autistickou masku, kterou mu v tomto díle nasadil. Tím by nepochybně většinu Servazových fanoušků potěšil. Bernard Minier psát umí, o tom už nás v minulosti přesvědčil, proto věřím, že svou slabší chvilku si vybral právě v tomto díle a další pokračování série se zařadí opět na špičku mezi detektivními thrillery, kam podle mého názoru jeho knihy patří.
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...