
Recenze: Bianca Bellová – Mona
- Vytvořeno 18. 9. 2019 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Nová kniha Bianky Bellové bude vzbuzovat emoce a mnoha kritikům a recenzentům poskytne vítanou záminku pro broušení vlastního ostrovtipu a prezentaci svých neomylných názorů a pevných zásad. To je první myšlenka, která člověka při čtení knihy napadne. Pro úplnost ještě název: Mona.
Schopnost nalézt téma, které přiměje čtenáře k zamyšlení, či dokonce k veřejnému vyjádření svého úsudku, představuje jednu z hlavních složek kvalitní literatury. Tou druhou je umění vyprávět. Bianca Bellová má oboje a v minulých knihách o tom jednoznačně přesvědčila čtenáře i kritiku. Její předchozí román Jezero (recenze zde) si kromě úspěchu na domácí literární scéně dobyl i uznání ve světě, o čemž svědčí překlad do mnoha jazyků.
Přesto mám dojem, že Mona zamířila ještě dále. Jezero reaguje na téma migrace, hýbající sdělovacími prostředky celého světa, vnucuje se tak myšlenka, zda nevyužívá vzedmutou mediální vlnu. Způsob, jakým ji autorka zpracovává, je ovšem originální a nenese známky populizmu či zneužití módního tématu. Lze říct, že Mona na Jezero navazuje, ale pokud považujeme migraci za důsledek, Bianca Bellová v novém románu ukazuje na příčinu.
Jsou spisovatelé, tvořící v soukromí, jejich texty pak mluví samy za sebe, o svém autorovi toho vypovídají velmi málo. Bianca Bellová je otevřenější a ke komunikaci často a otevřeně používá nejen literární časopisy, ale i sociální sítě. Proto lze jednoduše najít spojitost mezi Monou a skutečnými aktivitami autorky knihy. Její článek Proč nejsem feministkou, zveřejněný na portálu iLiteratura do značné míry předznamenává téma, jemuž se její nový román věnuje. Čtenář si tak může být jistý, že Mona není pouhou fabulací, textem, který by stavěl na chabých základech bez skutečné znalosti problému. Ale asi už nastal čas přestat okolo knihy kroužit a napsat něco i o jejím obsahu.
Anotace hovoří o tom, že se děj odehrává na troskách starého světa. To může potenciálního čtenáře poněkud zmást, bude očekávat postapokalyptický román. Ostatně ty jsou dnes v módě. Ale tak jasné to není. Pokud bychom takovou interpretaci připustili, musíme se zároveň smířit s myšlenkou, že žijeme v postapokalyptickém světě již nyní. Ale pokud sedíme v pohodlí svého domova, sotva můžeme uvažovat o tak pochmurných věcech. Ve skutečnosti však onen starý svět reprezentujeme a z něj se pravděpodobně již teď stávají trosky. My se jen na tento proces díváme jakousi zpomalenou optikou svých jepičích životů. Z historického hlediska se jedná o sekundy.
Svět, do něhož nás autorka zavádí, není specifický časem ani místem, avšak je možné ho lokalizovat do éry, kdy selhala naše kultura a nastoupila náboženská diktatura. Její rysy jsou dobře známé z muslimského světa, v němž panuje právo šaría. Izolované místo, chátrající a pomalu umírající, marně bojuje s džunglí, prorůstající do staveb. Někde okolo probíhá válka, pravděpodobně za svatou věc. Do nemocnice, v níž pracuje hlavní hrdinka Mona jako zdravotní sestra, stále přivážejí zraněné. Chybí léky, antibiotika i utišující prostředky.
Autorka scénu pouze načrtává, čtenář si musí mnoho domyslet, ale není to tak těžké, pokud se člověk alespoň trochu zajímá o to, co se děje za prahem jeho domu. Podstatný je osud lidí, kteří v těchto podmínkách žijí, často jako lidé druhé (možná i nižší) kategorie. Nejde pouze o zemi zuboženou válkou a nedostatkem, ale o postavení ženy v takové společnosti. Na ně je autorka zvlášť citlivá, jak vyplývá z jejího výše zmíněného článku i v následujících diskuzích o něm. V tomto ohledu naše společnost – potažmo celá západní společnost – řeší raději pseudoproblémy, aby se nemusela zabývat problémy skutečnými. Tak je to pohodlnější.
Zajímavým momentem jsou jména hrdinů – některá jsou inspirována arabskými zeměmi, jiná evropská, jako kdyby to mělo symbolizovat míchání a prorůstání kultur. Začátek knihy je poněkud Fuksovský v pohledu dívky i v jejím monologu, jako když pan Theodor Mundstock hovoří s tvorem Monem. Dojem umocňují i jména počáteční scény – Mona, hlavní hrdinka a volek Mun.
Mona je kniha s výrazným tématem, poutavě vyprávěná, citlivě, ale bez patosu. Přestože je příběh spíše komorní, má přesah, komentuje stav současné společnosti. Ta sice k nám zasahuje jen okrajově, ale pokud vnímáme to, jak se svět zmenšil, nesmíme ho ignorovat. Bianca Bellová je zkušená, vyzrálá autorka, ale stále má před sebou budoucnost, o níž se můžeme jen dohadovat.
Název: Mona
Autor: Bianca Bellová
Nakladatel: Host
Vydání: 1.
Rok: 2019
Stran: 167
ISBN: 978-80-7577-962-5
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře