Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Bianca Bellová – Jezero

1 1 1 1 1 (1 hlas)

Doby, kdy chtěli lidé poroučet větru a dešti, jsou údajně pryč. Zda je tomu tak doopravdy, o tom lze diskutovat, ale krajina nese jizvy po megalomanských projektech dlouhá léta, některé ani nemají šanci se zahojit. Nová novela Biancy Bellové Jezero do jedné takové jizvy čtenáře zavádí.

 

jezeroMalá, ztracená osada Boros na břehu vysychajícího jezera je domovem chlapce Namiho, vyrůstajícího pouze s prarodiči. Po jejich smrti odchází hledat. Co, to ani sám neví. Tak by bylo možno v krátkosti popsat vnější vrstvu knihy, avšak o ni ve skutečnosti vůbec nejde. Novela disponuje více vrstvami, významy i symbolikou. Bianca Bellová, jak si čtenář velmi rychle všimne, nespecifikovala přesně místo ani čas děje. Jediné, čeho se může čtenář chytit, jsou Rusové v roli nezvaných hostů, jejich odchod, pokus o návrat islámských tradic a vysychající jezero. Není tajemstvím, že předlohou a inspirací se stalo jezero Aralské, memento Stalinových nekompetentních a velikášských plánů. Autorka však toto konkrétní místo použila jen jako myšlenkovou kotvu, která jí pomohla vytvořit uvěřitelnou kulisu, před níž rozvíjí další děj. V jezeře jednoznačně poznáme symbol zániku, postupně se odhalující břehy evokují prohlubující se zkázu. Obrázky zrezavělých lodí, uvízlých v písku stovky metrů od hranice vodní hladiny, se staly symbolem ekologické katastrofy už před mnoha lety a Bianca Bellová je do své novely zapojila zcela přirozeně, ale sugestivně.

Nami v průběhu čtrnácti let, po které jeho osud sledujeme, musí projít procesem dospívání, jehož symbolem je cesta a hledání. Autorka však k němu přistupuje poněkud jinak, jednotlivé části novely jsou pro ni vývojová stádia – Zárodek, Larva, Nymfa a Imago. V prvních stádiích pobývá Nami v bezútěšném prostředí městečka, kde rybářství, hlavní obživa místních obyvatel, rychle upadá, protože ve zdevastovaných vodách už není co lovit. V místě zoufale neinspirativním, mezi lidmi, utápějícími své beznadějné životy v podomácku vypáleném alkoholu. Nami sotva může rozeznat bídu, které ho obklopuje, nezná jiný život, navíc prožívá svou první lásku. K odchodu se odhodlá teprve po otřesném zážitku, který není schopný psychicky zpracovat. Pro zachycení prostředí městečka použila autorka obrazy, které známe z kritických filmů, odhalujících skutečnou tvář opěvovaného Sovětského Svazu. Groteskní scéna oslavy Dne rybolovu svou atmosférou připomíná Abuladzeho film Pokání. Atmosféra ve všech sovětských zemích byla podobná, ať už šlo o Gruzii, Uzbekistán či Kazachstán.

Autorka se příliš nezabývá hloubkovou psychologií místních obyvatel, prezentuje je jako emočně ploché, trávicí svůj život posedáváním ve špinavé chalupě v místním non-stopu, nahrazujícím hospodu, a myšlenkami na sex, který postrádá hlubší citovou vazbu.

Nami ve velkém městě nejprve neprožívá žádnou změnu k lepšímu. Své rodné místo si nese v sobě. Postupně ale dílem řetězce náhod postupuje na pomyslném společenském žebříčku, i když v rámci odosobněného sociálního prostředí. Postavou Johnyho vykresluje Bianca Bellová typ nového Rusa. Bohatého, psychopatického. V prostředí psychopatů může uspět jen dokonalý psychopat, tím Johny je a autorka podstatu jeho chování podtrhne scénou likvidačního lovu na ostrůvku. K dokonalé představě člověka nestarajícího se o důsledky svých činů, ale dojímajícího se snad jen nad sebou snad chybí jen slzy nad stakanem vodky.

Namiho může být čtenáři líto, těžko však k němu získá bezvýhradné sympatie. Pokud to byl autorčin záměr, pak se povedl. Její hrdina je pasivní, pokud se někam posouvá, potřebuje vnější impuls, a to vždy velmi silný.

Autorčin styl postrádá veškerý patos, který by se při zpracování podobného tématu vnucoval. Je v něm melancholie vyvolaná neodvratností zániku, ale i střízlivost pohledu na důsledky, dopadající na místní komunitu. Děj je zpracováním mnohokrát použitého archetypu cesty jako dozrávání, ale kombinace prostředí, do nějž Bianca Bellová svou novelu umístila, precizního jazyka a citlivosti, s níž předkládá upozornění na hrozbu devastace Země, dala vzniknout skutečně pozoruhodné knize.

Název: Jezero
Autor: Bianca Bellová 
Nakladatel: Brno, Host
ISBN: 978-80-7491-771-4
192 stran
Rok vydání: 2016
1. vydání

Soutěže

Aktuality

  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  
  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení