Literární okénko

Orgiastická kosmetika

abstrakce
Šly jsme s holkama na nákup. Byly jsme dokonalé. K maximální spokojenosti nám chybělo už akorát těhotenství. Chtěla jsem dítě hrozně moc. Až bych ho měla, dala bych ho vypreparovat a vystavila si ho ve vitrínce. A občas bych se jím kochala.

Změna reality je možná

abstrakce
Šly jsme s Katkou na gay bál. Prodíraly jsme se hustou džunglí použitých prezervativů. Prosekávaly se mačetami lesem zduřelých fialově rudých pyjů a hledaly Adama Líbezného. Adam byl docela obyčejný hajzl. Katka vlastní detektivní kancelář. Ona je ta chytrá a já zabíjím lidi. Už mě to nebaví. Ale dneska se shání práce těžko. Tak jako obyčejně neztrácela Katka čas tím, že by mi vysvětlila, o co jde.

Já jsem se vymyslel

abstrakce

Nestálo mě to skoro žádnou námahu. Připadalo mi to, jako bych se vycucal z palce. Seděl jsem na lavičce v parku a najednou to bylo tady – Měrka.

Limonáda za 20 peněz

sklenka
Z nebe padaly trosky letadla. Hmožděna seděla v restauraci Kolaps systému. Pila syntetického Teroristu v prášku přes brčko a čekala na tajného vládního agenta. Měla s ním mít sex.

Zločinci vládnou světu

abstrakce
Grázlové tvoří zákony. Takového politika poznáte už na základní škole. Chová se jako malý nerudný kriminálník. Profesorka Pyčková porodila blonďatého mafiána a dala mu jméno Aleš. Když mu bylo 8 let, jel s námi na výlet. Tehdy jsem se choval jako zfetovaný homosexuál. Pyčková mě ignorovala, protože mě považovala za debila. Měl jsem svoji první psychózu a v jejím synovi jsem spatřoval Satana.

Valašské děti poslouchají death metal

abstrakce

Plenkáč Vypleštěný byl na Srabu. To je kopec nad hospodou U Kosočtverce s čárkami mimo realitu. Stojí tam mystický LSD totem a jsou tam z velkých kmenů stromů vyřezaná křesla, jejichž opěradla jsou vyzdobena basreliéfy lidí, kterým přináleží. Plenkáč Vypleštěný je zpěvák death metalové kapely Střeva venku z těla a současně hraje i na basu. Vytáhl hlavu z plechovky toluenu a zahleděl se na louku. Jeho přítelkyně, Jipule Maglajz, se tam proháněla nahá ve stéblech trávy. Nohy měla samé klíště. Spolu jich pak napočítali asi 50.

Peníze jsou mrtvoly

abstrakce
Začalo to všudypřítomným výpadkem elektrického proudu. Byla noc. K zemi se snesla loď mimozemského původu plná tlustých Američanů. Jednalo se o speciální úderné komando choromyslných jedlíků.

Bytí a jeho klony

abstrakce
Anděla sestoupila na Zemi z Marsu. Použila za tím účelem vesmírný eskalátor. Byla si na Marsu odpočinout. Mars je léčebna pro duševně choré. Země je rezervace psychopatů a maniaků. Anděla tam měla nějakou práci.

Akné a sirup poznání

blok

Měla příliš krátkou sukni na to, aby byla chytrá a nebo mohla být oblíbená. Navíc pod oním provokativním fragmentem textilu nenosila žádné spodní prádlo. Seděla doširoka rozkročená na zídce před střední sadistickou. Kouřila cigaretu a odklepávala popel k nohám školníka, který z ní nemohl spustit oči. Skoro to vypadalo, jako by při pohledu na ni onanoval. Ale muži už jsou takoví – ubozí a perverzní.

Posraná nymfomanka za vymezením iluze hmoty

abstrakce
Moje babička přišla z Ruska. Ulovila tam mého hladového dědečka. Byla to taková trapná historie z doby První světové války. Můj děda byl italský šušeň, když vyrazil bojovat v řadách Rakousko-Uherské armády na východní frontu. Kouřil hašiš a skládal básně. Smrt ho nezajímala. Byl hédonista.

Normalizace lidských srdcí

abstrakce
Všichni budeme jako z kamene a mít ledové čumáky. Tato naše povaha je teprve skutečně lidská a nám přirozená. Stačí se podívat na náš život. My se nenávidíme. Nenávidíme sami sebe, a proto i druhé. Naše duše, to je džungle, kde přežijí opravdu jen ti nejsilnější. Je to prokletí. Je to utrpení a v neposlední řadě to je ubohé.

Vyčural mi mozek z hlavy

abstrakce

Byla jsem mladá a nadějná spisovatelka. Je to už dávno. Teď jsem stará a odepsaná rašple. Ale tenkrát jsem byla kus. Napsala jsem originální novelu. Bylo mi sedmnáct. Vydala jsem se s ní do Velké Psychózy.

Aktuality

  • Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu

    Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.

    Číst dál...  
  • Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival

    Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení