Literární okénko

Limonáda za 20 peněz

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
sklenka
Z nebe padaly trosky letadla. Hmožděna seděla v restauraci Kolaps systému. Pila syntetického Teroristu v prášku přes brčko a čekala na tajného vládního agenta. Měla s ním mít sex.


*

Emanuel byl pohledný mladý hajzl. Usmál se na sebe do zrcadla a zkontroloval, kolik je hodin. Hmožděna neměla ráda nedochvilné lidi. Zamkl byt a venku nasedl na motorku.

*
Hmožděna si zapálila Rakovinu a zvolna začínala být netrpělivá. Naznačila číšníkovi, že platí. Ten ji zkasíroval a Hmožděna odešla na záchod. Tam si stoupla do keramické mísy a zatáhla za splachovadlo. Tak jako obvykle cestovala odpadem velká spousta Japonců. Byli to notoričtí turisti, kteří si všechno fotili. Nejednalo se o špionáž, ale spíš o takovou lehce bizarní zálibu.
Hmožděna vylezla ze záchodu. Nebyla si jista, kde se to ocitla. Preventivně se chovala tiše a opatrně. Otevřela dveře a vyhlédla na chodbu. Šla po ní holčička v pyžamu. Mohla být tak devítiletá. Suše oznámila mamce v kuchyni:
„Máme návštěvu,“ a ztratila se ve svém pokoji, kde si lehla do postele a usnula. Bylo teprve 6 odpoledne. Venku svítilo slunce a panovalo nádherné letní počasí.

*
„Dobrý den,“ oslovila matka Hmožděnu, „já jsem Amanda Králíčková a pracuju na plný úvazek jako žena v domácnosti.“
„Já jsem Hmožděna, stále aktivní středoškolačka. Měla jsem souložit, ale můj partner se nedostavil. Asi někoho šmíruje a nebo má za úkol dotyčného odstranit. Je jenom o pár let starší, ale chová se jako magor. Někdy ho podezřívám z psychopatie. Velmi vážně uvažuju, že mu dám kopačky a najdu si nějakého spisovatele. Nedávno jsem ve Snovém Valašsku četla, že literáti, hlavně pak romanopisci, mají prý abnormálně velká přirození!“ pronesla Hmožděna.
Podaly si ruce. Už od prvního pohledu si byly sympatické. Amanda dovedla Hmožděnu do obýváku a zapnula televizi. Byla puštěná tak hlasitě, že jedna na druhou musely křičet.
„Hmožděno, co si dáš k pití?“ zaječela Amanda, pročež hned vzápětí dodala: „Mám skvělou lidskou krev, ale kdybys chtěla, můžu ti nabídnou i docela obyčejný alkohol.“
„Toluen s igelitkou by nebyl?“ zavřeštěla Hmožděna. Amanda se usmála a odešla pro něj do komory.

*
Přímo nádherně se zčichaly. Otupěle civěly na bednu a nedokázaly udržet moč. Byla to idyla, dokud se nevrátil Amandin manžel Ruprt. Pozdravil Hmožděnu a svoji starou si přehodil přes rameno a odnesl do ložnice, kde s ní měl 3 minuty trvající pohlavní styk. Potom ji přikryl peřinou a vrátil se do obýváku.
„Ukaž mi prsa,“ řekl panovačně Hmožděně. Ta se k němu naklonila a prudce mu zatáhla za šulin. Ruprt se svalil na kolena a začal skučet.
„Půjdu,“ oznámila mu. „Pozdravuj Amandu a pověz jí, že už se nikdy nevrátím.“
Ruprt se pokusil o úsměv a zeptal se:
„Nechceš nějaké peníze? Zrovna dneska jsme brali.“
„Jo, pár tisícek by se mi šiklo, kde je najdu?“ zajímala se Hmožděna.
„Nechal jsem je v boční kapse kabátu v peněžence, klidně si vem všechno, co tam najdeš. Beztak už delší čas přemýšlíme velmi vážně o možnosti nechat si všechny věci zabavit exekutory. Dítě dáme do děcáku, rozvedeme se a zkusíme to znovu od začátku, ale už každý s někým jiným. Ale tebe bych nechtěl. Jsi moc krutá a bezcitná. Určitě to v životě dotáhneš hodně daleko!“
Na Hmožděnu to působilo, jako kdyby snad nikdy nechtěl přestat mluvit. Kopla ho do obličeje, v předsíni si vzala prachy, odemkla a zabouchla za sebou. Výtahem sjela do přízemí a vyšla před panelák. Zhluboka se nadechla. Byla už tma. Z pravé strany se ozvalo zašustění větví. Ohlédla se tím směrem a spatřila z křoví vylézt Emanuela. Nebyl sám. Držel za ruku blondýnu. Byla nahá a okouzlující.
„Kdo to je?!“ vykřikla téměř vzteky nepříčetná Hmožděna, ale Emanuel se neobtěžoval s odpovědí. Místo toho vytáhl služební zbraň a střelil ji do břicha. Hmožděna tomu nemohla uvěřit a upadla na zem. Bloncka k ní přišla a prošacovala ji. Odcizila jí celou hotovost a potom si s Emanuelem stopli vzdušnou rikšu červeně svítícím palcem.

*
Hmožděna měla tuhý kořen. Zastavila si krvácení tak, že do díry po kulce nacpala plátěný kapesník. Potom se odplazila na pohotovost. Vyškrábala se po zdi ke zvonku a stiskla ho. Trvalo to celou věčnost, než jí přišla otevřít sestra. Byla zhulená a vysmátá. Podívala se na Hmožděnu a zeptala se:
„Přejete si?“
„Jsem střelená,“ odvětila Hmožděna a neměla sílu k tomu cokoli dalšího dodat.
„Zavolám vám záchranku,“ pověděla sestra. Podala jí joint a dodala: „Pořádně se zkuřte. Až přijede sanitka, odveze vás do blázince. A nebojte, tam už vás z psychózy dostanou. Napustí vás proudem a psychofarmaky.“ Sotva to dořekla, zmizela za prosklenými dveřmi.
Hmožděna se svalila zadkem na studenou dlažbu, připálila si špeka a dumala o smyslu života. Z této její kontemplace ji přibližně po 15 minutách vyrušil ošetřovatel. Uchopil ji za vlasy a odtáhl do záchranky.

*
Do Kroměčížské cvokárny ji dovezli v silně mrákotném stavu. Halucinovala a vůbec to s ní vypadalo bledě. Doktor na příjmu okamžitě poznal, že to je megalomanka. Namočil jí palec do inkoustu a obtiskl ho na lejstro potvrzující dobrovolný vstup. Hned potom jí vyoperoval kulku z těla a nechal ji odnést do cely číslo 8.

*
Když na druhý den otevřela Hmožděna oči, byla překvapena, že ještě žije. Ozvalo se zarachocení klíče v zámku a následoval řev:
„Vypadněte, paka. Seřaďte se na chodbě!“
Vycházel z úst sadisty, který se kolem sebe oháněl elektrickým paralyzérem. Hmožděna se pokusila vstát, ale nedokázala to. Sadista jí uštědřil několik silných výbojů, až se z toho Hmožděna posrala. Sadista odešel a zavolal do sesterny. Za chvíli se objevila sestra. Nevěděla co má s Hmožděnou dělat, a proto se odběhla poradit za službu konající doktorkou Vránovou.

*
MUDr. Vránová si napustila do žíly heroin. Poprosila sestru, aby jí to ještě jednou zopakovala, a ta tedy spustila:
„Paní doktorko, je tam nějaká raněná slečna. Vypadá duševně zdravá, ale nemůže se hýbat.“
„Dejte ji utratit,“ pronesla doktorka. „Kdyby nebyla cvok, tak by ji sem přece nepřijali. A pokud se nemůže hýbat, tak nemá cenu, aby dál žila. Její mozek mi doneste a tělo nechte dopravit do kuchyně, ať z něj zhotoví guláš,“ a nevěnovala jí víc pozornosti. Ve winampu si pustila death metal a začala mlátit hlavou do rytmu. Měla dlouhé, husté a jako uhel černé vlasy. Byla potetovaná a samý piercing. Výška jejího IQ dosahovala 168 bodů.

Soutěže

Aktuality

  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  
  • Crwecon – Komiksový festival 2018

    Ano, už po třinácté tu máme nejstarší český komiksový festival – Crwecon! Nový ročník se koná v sobotu 9. 6. – a abychom překonali smolnou třináctku, rozhodli jsme se akci udělat zase o něco větší a zajímavější!

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení