Komiksy

Komiksy: Džundži Itó – Balónky oběšenců a další hororové příběhy

1 1 1 1 1 (2 hlasů)

Ano. Tak by odpověděla většina lidí. Samozřejmě nebudou mít na mysli skutečný strach, setkat s tváří v tvář se opravdovým nebezpečím není zážitek, o který by člověk stál. Ale nechat se postrašit vyprávěním, užít si ho v bezpečí a pohodlí, to je něco jiného. Proto lidé milují horory.


knihaNapsat dobrý horor je umění, o tom není sporu. Nemá smysl rozebírat všechna témata, vyvolávající u čtenářů mrazení v zádech, přesto je nutné zmínit dva základní autorské přístupy – pečlivé budování atmosféry a explicitní brutální útok na čtenáře násilím a hnusem. V poslední době jsme kvůli americké produkci, zejména filmové, zavaleni horory toho druhého typu.

Japonští autoři jsou mistři budování strašidelné atmosféry. Filmové zpracování románu Kruh Kodži Suzukiho je učebnicovým příkladem, jak lze s hororovým tématem pracovat. Zatímco japonské zpracování dokáže vytvořit napětí a vyvolat strach s minimem prostředků, americký remake si musí pomáhat šokujícími scénami, aby se netrpělivý západní divák nemusel dlouho soustředit a mohl se věnovat popcornu a cole.

Poměrně dlouhý úvod směřuje k představení knihy vydané nakladatelstvím Crew Balónky oběšenců japonského autora Džundžiho Itó. Jde o sbírku hororů zpracovaných technikou manga a dokládá, jak je bizarní fantazie japonských tvůrců. V případě kreslených příběhů jsem v rozpacích, mám-li jejich konzumenta nazvat čtenářem nebo divákem, vizuální složka jednoznačně převažuje, slova jen nepatrně dotvářejí příběh, většina vyprávění je zprostředkovaná kresbou. V knize Planeta Nippon (recenze zde), jejíž spoluautorkou je překladatelka Balónků oběšenců Anna Křivánková, se můžeme dozvědět, proč právě Japonsko se stalo zemí zaslíbenou komiksům.

Čtenář / divák knihy Balónky oběšenců může na některých místech s úspěchem pochybovat o zmíněném budování atmosféry s minimálními prostředky. Džundži Itó nechává svou fantazii pracovat na plné obrátky a rozhodně se nebojí nakreslit odpudivé obrázky a hnusné scény. Těla plná děr, vředů a boláků představuje v plných detailech a i přes to, že tvoří pouze v černobílé verzi, jde o obrázky tak realistické, že pokud si člověk nedá pozor, mohly by se mu vkrádat do zlých snů.

Autor je fascinován protikladem krásy a ošklivosti, vytvořil hrůznou modelku i nádheru, kterou nelze zachytit. Je zajímavé si z jeho kreseb vytvořit představu o jeho vnímání krásy. Jeho postavy sice nemají obrovské, doširoka otevřené panenkovské oči, nicméně velmi tlumí asijské rysy, takže zejména dívky vypadají poměrně západně.

Hrdinové převážné části povídek jsou teenageři, zřejmě jsou i této věkové skupině určená, snad jen Malíř a Dlouhý sen se dá považovat za univerzální pro všechny věkové skupiny. To však neznamená, že neosloví i starší čtenáře / diváky. Strach nezná věkové hranice, bát se můžete jako dítě i jako dospělý. Relativně malá plocha věnovaná příběhu má za následek, že je potřeba si mnoho věcí domyslet, autor na některé podrobnosti místem neplýtvá. Obvykle děj směřuje k tomu, že všichni zahynou nepěknou smrtí, v titulní povídce nechá autor vyplenit celé Tokio. Pokud bychom udělovali rating podle poměru počtu mrtvých na jednu stranu, kniha by snadno získala 100%.
kniha
České vydání respektuje původní řazení jednotlivých obrázků, začít tedy musíte na konci. Pokud ji otevřete tak, jak jste zvyklí u „normálních“ knih, ihned vás zarazí výrazné STOP a vysvětlivka, co si s knihou počít. Ke každé povídce je přiřazen krátký autorův komentář, věnovaný většinou informaci o tom, co ho inspirovalo, a ukázku z jeho poznámkového bloku. Jejich autenticita je však otřesena skutečností, že jsou psány česky.

Balónky oběšenců jsou krásnou ukázkou japonské popkultury, která potěší nejen příznivce hororů, ale i milovníky mangy. Příběhy vynikají jednoduchostí a přímočarostí, takže příliš neodrážejí život v japonské společnosti. Autor ovšem nemá ambice příliš filozofovat, i když jako výjimku bych mohl uvést povídku Dům loutek, zabývající se myšlenkou, kdo vlastně vodí loutky.

Název: Balónky oběšenců a další hororové příběhy
Autor: Džundži Itó
Překlad: Anna Křivánková
Nakladatel: Crew
Ilustrace: Džundži Itó
Rok vydání: 2019
Vydání: 1.
Stran: 388
ISBN: 978-80-7449-735-3

Soutěže

Aktuality

  • CJO 2020 - užší nominace pro 33. ročník Ceny Jiřího Ortena

    Hiphopová detektivka Malej NY, psychotická novela vykreslující život na pomezí reality a bludů Svatá hlava a pozoruhodná báseň v próze Mount Anne

    Číst dál...  
  • Je rozhodnuto, Zlatá stuha 2020 zná své laureáty

    Letošní slavnostní předání výročních cen Zlatá stuha se sice vzhledem k nepříznivým okolnostem přesunulo na podzim, ale poroty všech částí vybraly ty nejlepší knihy už teď.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení