
Komiksy: Džundži Itó – Balónky oběšenců a další hororové příběhy
- Vytvořeno 20. 9. 2019 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Ano. Tak by odpověděla většina lidí. Samozřejmě nebudou mít na mysli skutečný strach, setkat s tváří v tvář se opravdovým nebezpečím není zážitek, o který by člověk stál. Ale nechat se postrašit vyprávěním, užít si ho v bezpečí a pohodlí, to je něco jiného. Proto lidé milují horory.
Napsat dobrý horor je umění, o tom není sporu. Nemá smysl rozebírat všechna témata, vyvolávající u čtenářů mrazení v zádech, přesto je nutné zmínit dva základní autorské přístupy – pečlivé budování atmosféry a explicitní brutální útok na čtenáře násilím a hnusem. V poslední době jsme kvůli americké produkci, zejména filmové, zavaleni horory toho druhého typu.
Japonští autoři jsou mistři budování strašidelné atmosféry. Filmové zpracování románu Kruh Kodži Suzukiho je učebnicovým příkladem, jak lze s hororovým tématem pracovat. Zatímco japonské zpracování dokáže vytvořit napětí a vyvolat strach s minimem prostředků, americký remake si musí pomáhat šokujícími scénami, aby se netrpělivý západní divák nemusel dlouho soustředit a mohl se věnovat popcornu a cole.
Poměrně dlouhý úvod směřuje k představení knihy vydané nakladatelstvím Crew Balónky oběšenců japonského autora Džundžiho Itó. Jde o sbírku hororů zpracovaných technikou manga a dokládá, jak je bizarní fantazie japonských tvůrců. V případě kreslených příběhů jsem v rozpacích, mám-li jejich konzumenta nazvat čtenářem nebo divákem, vizuální složka jednoznačně převažuje, slova jen nepatrně dotvářejí příběh, většina vyprávění je zprostředkovaná kresbou. V knize Planeta Nippon (recenze zde), jejíž spoluautorkou je překladatelka Balónků oběšenců Anna Křivánková, se můžeme dozvědět, proč právě Japonsko se stalo zemí zaslíbenou komiksům. Čtenář / divák knihy Balónky oběšenců může na některých místech s úspěchem pochybovat o zmíněném budování atmosféry s minimálními prostředky. Džundži Itó nechává svou fantazii pracovat na plné obrátky a rozhodně se nebojí nakreslit odpudivé obrázky a hnusné scény. Těla plná děr, vředů a boláků představuje v plných detailech a i přes to, že tvoří pouze v černobílé verzi, jde o obrázky tak realistické, že pokud si člověk nedá pozor, mohly by se mu vkrádat do zlých snů.
Autor je fascinován protikladem krásy a ošklivosti, vytvořil hrůznou modelku i nádheru, kterou nelze zachytit. Je zajímavé si z jeho kreseb vytvořit představu o jeho vnímání krásy. Jeho postavy sice nemají obrovské, doširoka otevřené panenkovské oči, nicméně velmi tlumí asijské rysy, takže zejména dívky vypadají poměrně západně.
Hrdinové převážné části povídek jsou teenageři, zřejmě jsou i této věkové skupině určená, snad jen Malíř a Dlouhý sen se dá považovat za univerzální pro všechny věkové skupiny. To však neznamená, že neosloví i starší čtenáře / diváky. Strach nezná věkové hranice, bát se můžete jako dítě i jako dospělý. Relativně malá plocha věnovaná příběhu má za následek, že je potřeba si mnoho věcí domyslet, autor na některé podrobnosti místem neplýtvá. Obvykle děj směřuje k tomu, že všichni zahynou nepěknou smrtí, v titulní povídce nechá autor vyplenit celé Tokio. Pokud bychom udělovali rating podle poměru počtu mrtvých na jednu stranu, kniha by snadno získala 100%.
České vydání respektuje původní řazení jednotlivých obrázků, začít tedy musíte na konci. Pokud ji otevřete tak, jak jste zvyklí u „normálních“ knih, ihned vás zarazí výrazné STOP a vysvětlivka, co si s knihou počít. Ke každé povídce je přiřazen krátký autorův komentář, věnovaný většinou informaci o tom, co ho inspirovalo, a ukázku z jeho poznámkového bloku. Jejich autenticita je však otřesena skutečností, že jsou psány česky.
Balónky oběšenců jsou krásnou ukázkou japonské popkultury, která potěší nejen příznivce hororů, ale i milovníky mangy. Příběhy vynikají jednoduchostí a přímočarostí, takže příliš neodrážejí život v japonské společnosti. Autor ovšem nemá ambice příliš filozofovat, i když jako výjimku bych mohl uvést povídku Dům loutek, zabývající se myšlenkou, kdo vlastně vodí loutky.
Název: Balónky oběšenců a další hororové příběhy
Autor: Džundži Itó
Překlad: Anna Křivánková
Nakladatel: Crew
Ilustrace: Džundži Itó
Rok vydání: 2019
Vydání: 1.
Stran: 388
ISBN: 978-80-7449-735-3
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...