
Komiksy: Sui Išida – Tokijský ghúl 2
- Vytvořeno 10. 6. 2017 2:00
- Autor: Marta Šimečková

Před časem jsme na těchto stránkách představili první díl hororové mangy Tokijský ghúl (viz zde), kterou u nás vydává nakladatelství Crew. Dnes se blíže podíváme na pokračování vcelku dobře nastartované série, které – vedle několika dějových zvratů – přináší i lepší vhled do fikčního světa vytvořeného japonským autorem jménem Sui Išida.
Ten svůj příběh zakomponoval do kulis tokijského velkoměsta, jak ostatně napovídá samotný název dané komiksové řady. Vedle obyčejných lidí ho obývají i ghúlové – monstra s červenýma očima a dlouhými drápy nebo chapadly, která se živí lidským masem. Ovšem situace není zase tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo… I mezi ghúly se najdou tací, kteří v sobě potlačují zvířecí pudy a hledají jiné cesty, jak přežít. Mezi ně patří i Ken Kaneki, což je kapitola sama pro sebe. Je to napůl člověk a napůl ghúl, dalo by se říci světový unikát, který od jisté nehody hledá své místo na zemi. Jeho přerod v ghúla a prvotní tápání bylo hlavní náplní prvního dílu, v podobném duchu pokračuje Išida své vyprávění i nadále, ovšem tentokrát se zaměřuje na další aspekty ghúlského světa. Pomalu rozkrývá tajemství spojená s těmito tvory, např. jakým způsobem získává jistá skupina „mírumilovných“ svou potravu nebo jak sníst normální jídlo, aniž by se ghúl pozvracel. Hlavní narační proud je obohacen několika odbočkami (ukazující se v dalších dílech jako vcelku podstatné prvky). V příběhu se tak objevují nové postavy, např. dívka Hinami, jejíž smutný příběh zastíní i dějovou linku spojenou s hlavní postavou Kanekim, nebo policejní inspektoři (tzv. holubice), kteří mají za úkol zbavit tokijské ulice všech ghúlů.
Z žánrového hlediska se komiks řadí mezi akční horory. Je však nutno upozornit, že hororová atmosféra je tu spíše vlažná. Přestože se stránky čtou jedním dechem a děj plynule navazuje, schází tu gradace vyvolávající napětí a strach, také samotných akčních scén a hrůzostrašných výjevů je tu pomálu. Nositeli děsu se přitom stávají nikoliv ghúlové, ale jejich protivníci stojící na straně zákona (mám tu na mysli zvláště postavu jménem Mado, která vypadá jako chodící mrtvola a souboje s ghúly si vyloženě užívá).
Svět tokijských ghúlů tak není natolik černobílý, jak by se mohlo zdát. A právě toto zjištění je hlavním přínosem druhého dílu. Ukazuje, že ne všichni netvoři jsou těmi zlými a že mohou mít složitější charakter. Naproti tomu jsou tu lidé, kteří se chovají méně humánně než jimi potíraní ghúlové. Kdo je oběť? A kdo vrah? To jsou otázky, na které si bude muset odpovědět nejen Ken Kaneki, ale i samotný čtenář. Je to spletitý svět, v němž není stoprocentně určena role jednotlivých účinkujících, ostatně tak to chodí i v tom našem reálném životě.
Komiks vyniká bezchybnou kresbou poplatnou klasické manze. Pochválit musím hlavně autorův cit pro zachycení mimiky a vůbec rysů postav vykazujících prvky šílenství (při pohledu na už jmenovaného inspektora mi dáte zapravdu). K vizuální stránce mám jedinou výtku – v textových pasážích bylo na mnoha místech asi ze sazečských důvodů nevhodně zalomen řádek třebas mezi číslem a názvem počítaného jevu (např. „20. / okrsek“) nebo ve spojení neslabičných předložek (např. „Nišio / v / žádný / nemocnici…“). Typografických přehmatů je tu ostatně více, např. scházející spojovník při dělení slova na konci řádku („ná / ramně“) nebo scházející čárka v podřadném souvětí („Ať je to jak chce…“). Jsou to spíše drobnosti, ale přece jen některým pozornějším čtenářům mohou pokazit radost ze čtení.
Komiks Tokijský ghúl 2 nabízí oddechové čtení s jemnou hororovou atmosférou. Pokud se vám líbil první díl, pak nemáte nad čím váhat – druhá kniha zvedá úroveň celého příběhu o pár levelů výše.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...