
Ukázka z knihy: Deník ctihodné prostitutky
- Ukázky z knih
- Vytvořeno 7. 10. 2009 2:09
- Autor: Redakce

Tak začala má kariéra v proslulé Trumpě v Pireu, jež se současně stala mým domovem. Kdo ještě nikdy nic neslyšel o Trumpě, tomu povím všechno já, protože jsem ji zažila zevnitř i zvenčí. Kdybych ji měla přirovnat k ženě, vypadalo by to asi takhle: Byla zářivá a vzápětí temná, kokta a prospěchářka, milá a lstivá, bezcitná svůdnice, křehká a tvrdá, čestná a taky udavačka, veselá a hašteřivá, okouzlující a odporná, smyslná a vzdálená, ale především s široce rozevřenou náručí a tělem s roztaženýma nohama, připravenýma sevřít tě a vynést do ráje… nebo do pekla… jen když jsi ochoten zaplatit.
Na mapě zabírala necelé čtyři bloky, začínající od druhé Merargias až k Fillelinon a od Filonos dále až po Kolokotronisovu ulici, s nejrušnější a slavnou ulicí Notara. Notara a souběžná Filonos byly hlavními ulicemi Trumpy, kde bylo největší množství nevěstinců, barů, kabaretů a hotelů. Kabarety! Jak se všechny jmenovaly? „Kit Kat“, „John Bull“, „Pařížanka“, „Argentina“, „Frisco Bar“. Jména, která za sebou zanechala jednu epochu a po dlouhá léta byla útěchou každému muži, který chtěl prožít hříšný sen. Protože Trumpu navštěvovali jenom muži. Neexistoval žádný důvod, aby se tam ukázala žena, s výjimkou toho, že tam pracovala. Když chtěli rodiče zkrotit svá dítka, strašili je Trumpou a morálním úpadkem lidí v ní žijících.
Možná, že Trumpa byla pokleslá, ale měla i své plusy. Bylo jisté, že se tam člověk cítil bezpečně a nikdy nebyl sám, ač by se to mohlo zdát sebevíc divné. Byli jsme jedna velká vzrušující rodina, která se milovala, hašteřila, nenáviděla, která se podporovala a vzájemně kritizovala, objímající se i přes nadávky a držící pospolu. Notara se stala mým druhým domovem, napřed v kabaretu u Vasilise a potom v barech, které byly hluboko v podzemí, kde se v dýmu cigaret a tlumených světel odehrával prastarý lidský obchod, v rozporu se zákonem i přírodou. Tam si pachatelé chodili vybírat své oběti a oběti si vybíraly své pachatele.
V jedné uličce, jen čtyři metry široké a asi sto metrů dlouhé, jsem se naučila tolik, co by se prostý člověk nenaučil ani za tisíc životů. Dlouhá léta jsem sešlapávala své podpatky, abych ji, a přirozeně i celé sousedství, kousek po kousku poznávala. Protože v Trumpě nefungovaly jenom nevěstince, ale také se tam prodávalo souvlaki, byly tam krámky se smíšeným zbožím, vinné sklípky, pekárny, čistírny a všechno, co k takové čtvrti patří. Jenom s tím rozdílem, že tyto podniky fungovaly ve dne, kdy Trumpa jen přežívala. Naplno ožívala až v noci.
Zdroj ukázky: Chrysa Dimoulidou – Deník ctihodné prostitutky. Praha: Fragment, 2009, s. 84–85.
Čtěte také:
Chrysa Dimoulidou – Deník ctihodné prostitutky (čtenářský deník)
Chrysa Dimoulidou – Deník ctihodné prostitutky (recenze)
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...