Ukázky z knih: Lawrence Block – Ve světle nebo ve stínu

Vytvořeno 29. 3. 2017 2:00

Autor: Redakce

Patnáct světoznámých prozaiků se nechalo inspirovat obrazy Edwarda Hoppera a na jejich motivy napsali každý svůj originální příběh. Další připojila Gail Levinová, kunsthistorička a známá odbornice na Hopperovo dílo. Poslední přidal Lawrence Block, autor více než padesáti bestsellerů, který rovněž povídky sestavil do této antologie. Každá ze sedmnácti povídek je uvedena barevnou reprodukcí obrazu, z něhož spisovatel čerpal.

Vyprávění se ujali mistři pera a autoři bestsellerů z různých žánrů. Nechybějí ani takoví velikáni, jakými jsou Stephen King, Lee Child či Joyce Carol Oatesová. K nim se přidala i řada dalších, například Michael Connelly, Megan Abbottová, Justin Scott (nazývaný „Dickem Francisem jachtingu“) či mistr detektivního thrilleru Jeffery Deaver.

Můžete se těšit na širokou škálu žánrů, od hororu, přes detektivku až po povídky tajemné, fantastické či romantické. Obrazy amerického realistického malíře Edwarda Hoppera jsou plné osobitého kouzla a nejen milovníky umění vybízejí k objevování příběhů v nich ukrytých. Díváme se na ně a jsme vtahováni do jejich světa.

Dvě z povídek – Hudební salonek od Stephena Kinga a Podzim v bufetu od Lawrence Blocka – byly nominovány na Cenu Edgara za nejlepší povídku roku 2016.


Ukázka z knihy:

Podzim v bufetu
Lawrence Block

Jedla pomalu a vychutnávala každou lžíci fazolové polévky. Byla ráda, že se nespokojila jen se šálkem kávy, aby ušetřila pěticent. Ne že by o tom neuvažovala. Niklák není nic moc, ale kdyby ho ušetřila dvakrát denně, za měsíc bude mít dolar. Vlastně víc. Třicet šest dolarů a padesát centů za rok, a to už něco znamená.
Jenže nesmí škudlit. Tedy, vlastně by mohla, a taky musela, ale ne na stravě. Jaký výraz používal Alfred?
Kiške gelt. Peníze ušetřené tím, že člověk ošidí žaludek. Úplně ho slyšela, jak ta slova pronáší, a viděla jeho ohrnutý ret.
Určitě je lepší utratit o niklák víc.
Ne že by se bála Alfredova opovržení. Neví, co jí a za kolik, a ani ho to nezajímá.
Jedině, jak střídavě doufala a bála se, že by to se smrtí všechno neskončilo. Dejme tomu, že jeho bystrá mysl, ta zvídavá inteligence, ten jízlivý humor, dejme tomu, že na nějaké úrovni přetrvaly, i když se jeho tělo ocitlo pod zemí.
Ve skutečnosti tomu nevěřila, ale někdy ji těšilo o tom uvažovat. Dokonce na něj mluvila, někdy nahlas, ale většinou v soukromí své mysli. Jen máloco mu nesvěřovala, když ještě žil, a po jeho smrti ztratila i těch pár konverzačních zábran. Teď mu mohla říkat cokoliv, a když ji to bavilo, vymýšlela si jeho odpovědi a představovala si, že ho slyší.
Někdy jí napadaly tak rychle a s takovou nelítostnou upřímností, že přemítala nad jejich zdrojem. Vymýšlí je opravdu ona? Nebo zůstává přítomný v jejím životě, i když sám ten svůj opustil?
Možná se vznáší těsně mimo dohled jako strážný anděl bez těla. Dohlíží na ni, stará se o ni.
A jakmile ji to napadlo, uslyšela odpověď. Víc než sledování to není, Liebchen. Postarat se o sebe musíš sama.
Rozlomila housku a namazala si ji máslem. Položila ji na talířek, zvedla lžíci, nabrala polévku. Pak znovu a ukousla si housky.
Jedla pomalu a přitom se rozhlížela po místnosti. Obsazená byla jen polovina stolů. Dvě ženy tady, dva muži tamhle. Muž a žena, vypadají jako manželé, a další pár, energický a rozpačitý současně, podle jejího odhadu na první nebo druhé schůzce.
Mohla se bavit tím, že by v duchu osnovala jejich příběh, ale přesunula pozornost jinam.
U ostatních stolů seděli osamělí strávníci, víc mužů než žen, a skoro všichni s novinami. Bylo tady líp než venku, protože vrcholil podzim a od Hudsonu foukal chladný vítr. Vypít si šálek kávy, přečíst si News nebo Mirror, utloukat čas…

Vedoucí měl na sobě oblek.
Totéž platilo o většině mužských návštěvníků, ale tenhle oblek vypadal kvalitněji a byl nedávno vyžehlený. Doplňovaly ho bílá košile a kravata tlumené barvy, kterou na dálku nedokázala rozeznat.
Sledovala ho koutkem oka.
To ji naučil Alfred. Hledíte přímo před sebe a nehýbáte očima, abyste si mohli prostudovat předmět vašeho zájmu. Využíváte svoji mysl, nařídíte jí, aby dávala pozor na okraj zorného pole.
Vyžadovalo to praxi, ale té měla dost. Vzpomínala na lekce na nádraží Penn Station proti okénku úschovny zavazadel. Oči upírala na muže, který si kontroloval kufřík, a Alfred se jí vyptával na cestující stojící ve frontě na vlak do Philadelphie. Postupně je popisovala a zářila pýchou, když ji Alfred chválil.
Teď si všimla, že vedoucí má malá ústa s tenkými rty. Hnědé polobotky měl nablýskané do vysokého lesku. A zatímco ho pozorovala, aniž by se na něj přímo podívala, on studoval hosty opačným způsobem: agresivně přejížděl zrakem z jednoho stolu ke druhému. Měla pocit, že někteří strávníci jeho pohled na sobě cítí – ošívali se, i když nevěděli proč.
Sama byla připravená, ale když na ni upřel oči, neovladatelně se nadechla a jen tak tak odolala nutkání zadívat se přímo na něj. Vnímala změnu jeho výrazu, to, jak mu potemněl obličej, a když sáhla po šálku s kávou, cítila, jak se jí chvěje ruka.
Stál vedle dveří do kuchyně, s rukama za zády, a přísně se mračil. Stál tam a pozoroval ji upřeným pohledem, zatímco ona jeho sledovala tak, jak ji to naučili.
S menším úsilím se jí podařilo napít se kávy, aniž by ji rozlila. Postavila šálek a znovu se nadechla.

Co na ní může vidět?

Knihu Ve světle nebo ve stínu vydalo nakladatelství Metafora

Ve světle nebo ve stínu

	Autor	Lawrence Block
	Překlad	Zdík Dušek
	Nakladatelství	Metafora
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2017
	Vydání	1.
	Počet stran	270
	ISBN/EAN	978-80-7359-523-4
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny