
Ukázky z knih: Václav Čtvrtek – Čárymáry na zdi
- Vytvořeno 2. 6. 2016 2:00
- Autor: Redakce

Obrázky mají velkou moc, a obzvlášť ty dětské. Přesvědčte se o tom ve znovuobjeveném pohádkovém příběhu Václava Čtvrtka s názvem Čárymáry na zdi (Grada, 2016). Co se všechno stane, když ožije křídový panák nakreslený na zdi mezi oknem a meruňkovým stromkem? Legendární tvůrce Rumcajse nebo Křemílka a Vochomůrky v půvabné knížce o oživlé malůvce na zdi odhaluje neviditelná kouzla ukrytá v dětské kresbičce.
Kniha vychází u příležitosti autorova 105. výročí narození a 40. výročí úmrtí.
Křídový panáček se narodil na jedné staré domovní zdi. Namaloval ho tam rošťák Standa Trnka. Kreslený panáček ale není jen tak obyčejnou čáranicí na zdi. Díky barevným křídám a jejich kouzelným čárám ožil, naučil se mluvit a zatoužil po podobném světě, jako je ten lidský, a tak panáček najde krásnou panenku, potká se se zlobou škarohlída Dusbaby i s lumpárnami nezbedného Standy. Usměje se nakonec pan Dusbaba? Polepší se Standa Trnka? A zůstane panáček se svou hodnou panenkou? Nechte se pozvat do kouzelného vyprávění Václava Čtvrtka.
Ukázka z knihy:
Jak jsem ho potkal
Bylo to navečer, když jsem šel zalívat zahrádku před domem. Stál na zdi mezi mým oknem a meruňkovým stromkem. Pozdravil jsem a zeptal jsem se ho:
„Kde se tu berete?“
Křídový panák neodpověděl. Díval se přes zahrádku na kopec, kam zapadalo slunce. Zdálo se mi, že ho něco trápí.
Našel jsem si pod zdí kousek oddrolené malty, od ucha k uchu jsem mu udělal oblouček – a panák se rozesmál:
„Dobrý večer, nezlobte se na mne. Vím, že tu na zdi nemám co dělat. Ale já musím být vždycky tam, kde mě kdo namaluje.“
Mluvil velmi správnou řečí. Asi ho někdo nakreslil kouskem křídy, který si vypůjčil ve škole.
„Líbí se vám u nás?“
Panák se rozhlédl po zdi. Byla holá, vybělená sluncem a omytá deštěm.
„Prosím vás, bude tu pořád tak pusto a nevlídně?“
„Bohužel.“
„Škoda,“ posteskl si panák. „Kdyby tu někde byl aspoň hřebíček, na který bych si mohl pověsit klobouk.“
Odpoledne se mi zlomila tužka a kousek tuhy mi uvázl na dně kapsy. Sáhl jsem pro něj, ale hřebík pro panáka jsem na zeď nenakreslil. Po chodníku za plotem zahrádky chodili lidé. Co chvíli se někdo objevil v oknech okolních domů. Všichni o mně věděli, že se každý den holím. Kdo se holí, opravdu už nemůže čárat veřejně po zdech. Pustil jsem tuhu zpátky do kapsy a panákovi jsem řekl:
„Přijdu, až se nikdo nebude dívat.“
Jak jsem si s ním povídal
V půl deváté večer už se nikdo nedíval. Vyšel jsem na zahrádku. Za nehtem jsem si nesl ždibec tuhy. Panák čekal.
„Jsem tak rád, že jste přišel,“ oddychl si. „Už jsem se bál, že budu muset mít klobouk celou noc na hlavě.“
Rozhlédl jsem se, jestli se opravdu nikdo nedívá. Přes okna všech domů v okolí byly spuštěny pruhované rolety.
Vzal jsem tuhu do štipců a nakreslil na zeď hřebík.
Panák si na něj pověsil klobouk.
„Už se tu začínám cítit doma.“
Trochu se zamyslel.
„Věšíte si doma klobouk taky na hřebík?“
„Ne. Věším ho buď na věšák, anebo ho ukládám do skříně.“
„Věšák, skříň,“ řekl toužebně panák a rozhlédl se po zdi. Nebylo tam nic než on a můj křivý hřebík. Umím velmi špatně kreslit.
Panák nad ním pokýval hlavou:
„U vás je všechno lepší. Máte knoflíky přišité na kabátě, ale já rovnou na břiše. Máte domy a stromy. Je vás hodně, a já jsem tu sám. I hřebíky máte rovné.“
Zahleděl se vzhůru k měsíci.
„I tohle jste si udělali?“
„Ne, to už tam bylo.“
„Ale je to velmi hezké,“ usmíval se panák do tváře měsíci.
Vydal se na cestu po zdi. Kráčel dlouhými kroky, jako by něco vyměřoval. Zmizel až tam, kde se zeď tratila ve tmě. Vrátil se a oslovil mě:
„Poslyšte, mohl byste mi darovat několik čar? Několik docela obyčejných čar. Bílých, černých, modrých, červených a žlutých. I třeba křivých. Já bych si je narovnal.“
Stále jsem mu nerozuměl.
„Zařídil bych si to tu stejně pěkně, jako to máte vy,“ poučil mě panák.
Ukazoval rukou po zdi.
„Postavil bych si tu dům, udělal cestu, pole a řeku. Zasadil bych stromy a kytky. I měsíc bych si udělal. Ušil bych si kabát, abych nemusel nosit knoflíky rovnou na břiše. I hřebík bych narovnal. Ne, ten bych nechal tak, protože je od vás.“
Uvažoval jsem, co by asi říkal Dusbaba, který bydlí nade mnou v patře, až by ráno našel na zdi celý panákovský kraj. Panák se podmračil.
„Jestli snad chcete ty čáry zaplatit, mázněte mi na zeď aspoň trošičku žluté. A já vám z ní nadělám peněz, ó jé! Ale mrzí mě, že jste lakomý.“
Začal si tiše vyzpěvovat říkačku o lakomci. Rozběhl jsem se domů.
V dolní zásuvce psacího stolu mám krabičku barevných kříd. Vysypal jsem si je do hrsti a rovnou s nimi zpátky na zahrádku. Na nohou jsem měl měkké domácí střevíce, ale zul jsem i ty a kráčel jen v ponožkách a po špičkách, aby mě nezaslechl Dusbaba.
...
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...