Literatura faktu
- Teorie literatury
- Vytvořeno 3. 10. 2009 2:10
- Autor: Alena Štouračová
Jsou-li paměti spolehlivé, pokud jde o fakta, která přinášejí, pak bývají důležitým pramenem poznání. Z memoárové tvorby jmenujme například Zápisky o válce galské Gaia Iulia Caesara (100 př. n. l.–44 př. n. l.), Paměti proslulého proutníka Giovanniho Giocoma Casanovy (1725–1798), knihu Vítězslava Nezvala (1900–1958) Z mého života nebo Paměti Václava Černého (1905–1987).
Do literatury faktu spadají také deníky. Tento literární žánr dělíme zpravidla do tří skupin, a to podle obsahu a podle autorova záměru deník zveřejnit či nezveřejnit.
Deník, který převážně zaznamenává vlastní zážitky, dojmy a nálady, lze označit jako autentický deník. Tento typ deníku není většinou určen pro veřejnost. Jako příklad můžeme uvést deníky Karla Hynka Máchy (1810–1836), v nichž je dokonce zašifrováno několik deníkových záznamů. Pro upřesnění: deníky Karla Hynka Máchy byly během 20. století vydány knižně, nalezneme je mezi Máchovými zápisky, poznámkami a dopisy v knize Intimní Karel Hynek Mácha.
I když prvoplánově není autentický deník určen veřejnosti, může se i přesto stát shodou náhod významným literárním dílem – dokumentem doby, jako tomu je v případě Deníku Anny Frankové (1929–1945), židovské dívky z Holandska, která se za druhé světové války stala obětí nacistického řádění.
Dalším typem deníku je deník, který je psán tak, aby mohl být zveřejněn. Je tedy již předem určen čtenářům. Většinou do této kategorie řadíme deníky z cest nebo deníky z určitých období života. Příkladem mohou být Deníky Jiřího Ortena (1919–1941), v nichž jsou zaznamenány třeba autorovy postřehy, básně či výpisky z četby.
Poslední typ deníku, který již nespadá pod literaturu faktu, je takzvaný fiktivní deník. Autor vlastně píše fiktivní deník fiktivního hrdiny, jako tomu bylo v případě Johanna Wolfganga Goetha (1749–1832) a jeho fiktivního deníku Utrpení mladého Werthera.
Životopisem rozumíme záznam nejdůležitějších událostí a skutečností ze života určitého člověka. Za zmínku stojí, že tvorba životopisů patří k nejstarším literárním projevům. Životopisy byly populární nejen ve starověkém Egyptě, kde se životopisy zemřelých velmožů a hodnostářů zapisovaly ozdobnými hieroglyfy na stěny hrobek, ale i v antickém Řecku a Římě, kde životopisy psal třeba Marcus Terentius Varro (1. st. př. n. l.), Plútarchos (1. stol. n. l.) nebo Diogenes Laertios (3. stol. n. l.).
Ve středověku byly zdrojem životopisů především legendy – v našem zeměpisném pásmu jsou známé hlavně Panonské legendy (cca 10. stol.) neboli Život Konstantinův a Život Metodějův.
Ke známým životopisům moderní doby můžeme zařadit životopis Jacka Londona Námořník na koni od Irvinga Stonea (1903–1989) anebo Životopis lorda Byrona či Olympio aneb Život Victora Huga od Andrého Mauroia (1885–1967).
Obsahem cestopisu je popis autorovy cesty do cizích zemí a oblastí, a to se záznamem jejich geografických, etnografických, kulturních nebo sociálních zvláštností. Hodnotné cestopisy vznikaly již ve starověku, kdy byl napsán například cestopis Pausánia(2. stol.n.l.), v němž je popsána jeho cesta Řeckem, a středověku. K nejoblíbenějším cestopisům ve středověku patřily zejména Milion Marca Pola (1254–1324), v němž autor líčí své zážitky z dlouhého pobytu na Dálném východě, a smyšlený Cestopis tzv. Mandevilla, který měl údajně sepsat anglický lékař, matematik a slavný cestovatel John Mandeville (14. stol.).
V české literatuře byla nejslavnější díla vytvořena v období humanismu a renesance, např. cestopisy Jana Hasištejnského z Lobkovic (1450–1517), Václava Vratislava z Mitrovic (1576–1635) a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1564–1621)). Další cestopisy vznikaly v 19. století, např. cestopisy Emila Holuba (1847–1902), a ve 20. století, např. cestopisy Jiřího Hanzelky (1920–2003) a Miroslava Zikmunda (1919).
Druhem literatury faktu je i takzvaná non fiction, literární žánr stojící na rozhraní románu a reportáže, který s dokumentární pravdivostí a uměleckou přesvědčivostí líčí skutečnou událost. Za prototyp non fiction literatury se považuje kniha amerického prozaika Trumana Capota (1924–1984) Chladnokrevně. K tuzemským nejznámějším tvůrcům literatury faktu patří bezesporu Miroslav Ivanov (1929–1999), který formou „detektivního“ pátrání rekonstruoval a vykládal různé historické a literárně historické skutečnosti. Z Ivanovova díla jmenujme třeba Tajemství RKZ, Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi nebo Atentát na Reinharda Hendricha.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře