
Dějiny udatného národa českého... aneb Lucie Seifertová v rozhovoru pro Vašeliteratura.cz
- Rozhovory
- Vytvořeno 21. 1. 2011 1:00
- Autor: Hana Moualla

Vydání knihy Dějiny udatného národa českého a pár bezvýznamných světových událostí, za kterou dostala Lucie Seifertová v roce 2003 cenu za nejlepší dětskou knihu roku Magnesia Litera plus další ocenění, asi každému z nás utkvělo v paměti. Znáte knihy Tajemná Praha nebo Pražský hrad a jeho tajemství?
Víte, že Lucie Seifertová je žena více profesí? Víte, co ráda maluje? Jednou, když jsem se dívala na seriál se „lvíčkem“ před u nás doma povinným večerníčkem, napadlo mne, že bychom se mohli o ní dozvědět více. Oslovila jsem ji a Lucie souhlasila s rozhovorem pro náš literární web. Děkujeme. Dobrý den, jak se máte? Na čem v současnosti pracujete?
Práce na seriálu, který lze vidět každou sobotu před večerníčkem, je v plném proudu. V televizi se odvysílali zatím první Přemyslovci, ale já teď maluju pozadí a figurky k třicetileté válce. Potřebuji si nastudovat baroko, abych mohla vyždímat z „doby temna“ nějakou srandu.
Kolik času zabralo grafické zpracování „Dějin“?
To se dá těžko říct, dělám vše současně – píšu, kreslím, lámu text. Celkově jsem nad Dějinami strávila šest let.
Existuje nějaký přehled míst, kam leporelo „Dějin“ cestuje? Jaké jsou ohlasy ze zahraničí?
Teoreticky na našich stránkách – www.seifertova.cz. Ale! Protože své stránky obhospodařuji já, aktualizace trochu vázne, od té doby, co jsem matkou, peru se s časem.
Z Berouna výstava putuje do Zlína, od června bude v Terezíně přes prázdniny, v září Aš, v říjnu bude v Havlíčkově Brodě na knižním veletrhu a potom v Kopřivnici.
Výstava putuje po USA, Američané jsou nadšení, jak to snad umí jen Američané. V prosinci jsme s výstavou byli v Moskvě – také Moskvané byli nadšení. Vždy jen trochu znervózněli, když jsem se při výkladu dostala k osmašedesátému roku. Nicméně když došlo na prodej našich knih, vytvořili frontu a asi za tři hodiny jsme měli vyprodáno a zbytek veletrhu už jsme se mohli jenom usmívat.
Dětské kresby, vtipy, obrazy... co z toho vás nejvíce naplňuje?
Těžko říct, každé nějak jinak. Kresby rozhodně naplňují veškerý můj volný čas. Ale samozřejmě jednou bych se ráda vrátila k malbě obrazů, i když manžel Pancho strašně nadává, protože je musel už několikrát stěhovat – mé obrazy mají totiž 2 x 2 metry a mám jich asi kolem stovky. Takže musím Panchovi neustále slibovat, že se vrátím k menším formátům, ale on by byl nejraději, kdyby mé obrazy dosahovaly velikosti poštovní známky.
Vyjadřujete uměním svoje emoce, svoje stavy?
Na obrazech ano.
Ilustrujete knihy – ze které máte největší radost?
Ze všech. Všechny mé knihy vydává můj muž Pancho a máme to štěstí, že se velice dobře prodávají, takže se jimi uživíme, nemusím proto chrlit velké množství knih a mohu si s každou vyhrát, takže každé mé knize jsem věnovala tolik času, kolik bylo potřeba. Všechny jsou jako mé děti.
Cestujete ráda? Poznáváte ráda kulturu „přes vidličku“?
My velice rádi jezdíme na výlety, ale nejenom do zahraničí, ale i po Česku, my s mužem spojujeme příjemné s užitečným a z některých našich výletů vznikla právě moje leporela. No ale přes to žrádlo je hlavně Pancho, až si někdy říkám, jestli nás náhodou nechce zkrachovat.
Cítíte se jako žena svobodná ve své tvorbě? Zajímá mne, jak svoji práci kloubíte se soukromím, péčí o rodinu...
Máme velmi živého tříletého synka a já můžu malovat, jenom když spí. Problém je v tom, že moc nespí, naštěstí máme babičku, která nám hodně hlídá, takže občas i něco namaluji. Ale na druhou stranu jsme na Toníka čekali hodně dlouho a už jsme si mysleli, že žádné dítě mít nebudeme. Takže si těchto rodinných strastí velmi užívám a velmi mě nabíjí.
Příjemný den.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál... -
Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva
Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Dobrý den Elen, i když je příběh primárně určen jiné věkové kategorii, tak já si užívám každý díl ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Označení vedlejších přízvuků je závislé na tom, v jakém typu textů/přepisů je potřebujete ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Jak se označují vedlejší přízvuky? -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, moc Vám děkuji za všechen čas, který budete knize věnovat. A omlouvám se, že ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, děkuji za informaci, knihu jsem si objednala, moc ráda si ji přečtu a napíši recenzi. Mějte ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, jen jsem se chtěl připomenout s novou knihou. Kniha NEBYLOVÉ už vyšla. Bude mi ... -
Ukázka z knihy: Kletba krve
Pro mě tato kniha není ale někomu se líbit může. Například název mi moc k názvu nesedí ale možná je to ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Země příběhů kouzelné přání, co na to říct. Bomba
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...