Rozhovory

Pokud chcete v dětech vzbudit zájem o historii, nenuťte je biflovat se letopočty

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
5

Oldřiška Ciprová je autorka především historických románů (Nevěsta železného krále 2010, Láska a majestát 2015, Doubravka Přemyslovna 2016, Drahomíra – důstojná sokyně kněžny Ludmily 2019),věnuje se však také herectví a literatuře pro děti. Ve svých historických románech se soustředí na období raného a vrcholného středověku, konkrétně na rod Přemyslovců – období, se kterým se člověk poprvé podrobněji setkává v sedmé třídě základní školy. V tomto věku představuje téma poněkud vzdálené, a pokud člověk nepokračuje ve studiu na gymnáziu, vzdaluje se čím dál víc a hlouběji. Oldřiška Ciprová toto období velmi čtivě přibližuje dospělému čtenáři. Po velice milé besedě na letošním veletrhu Svět knihy jsem autorku požádala o rozhovor.

 

 

Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí psát právě romány tématem ukotvené do historie? 

Já jsem se nijak neodhodlávala. Jen jsem chtěla napsat knížku, a protože historie je mým velkým koníčkem, bylo nabíledni, že ji budu situovat do dob dávno minulých.

 

Říkáte koníček. Věnujete se svému koníčku i jiným způsobem než psaním románů? Máte například oblíbený román jiného autora nebo historický film?

Historické filmy mám ve velké oblibě, např. Statečné srdce, Tróju a další. V minulosti jsem byla velkým fanouškem Alexandra Dumase, nyní už historické romány moc nečtu. Ne, že by se mi nelíbily, ale bojím se, abych nechtěně „neopisovala“.

 

 

 

Čím vás zaujali právě Přemyslovci?

Myslím, že svým odhodláním a vytrvalostí. Nezlomnou vírou v sebe samotné. Oni dokázali ten trůn urvat a udržet v době, kdy nebylo jasné, co bude zítra. A oni zajistili nástupnictví rodu – ať už mělo jakoukoli podobu – víc než tři století.

 

Bavil vás ve škole dějepis, nebo vaše nadšení přišlo později?

Začal mě bavit až na střední škole. Přičítám to pedagožce, která nám uměla látku podat zábavně. Na základce jsem ten předmět nenáviděla. Hlavně tedy staré Řecko, z toho jsem měla noční můry celou šestou třídu (smích).

 

Ano, na šestou třídu připadá docela náročné téma, plné nesrozumitelných jmen, bohužel dějepis nelze učit pozpátku ani začít uprostřed. Historické romány byly a jsou oblíbenější než samotný dějepis. V čem je podle vás síla příběhu na rozdíl od samotné historické látky?

Říkáte to sama –  je tam ten příběh. Pokud chcete v dětech probudit lásku k historii, nenuťte je biflovat se letopočty, které si jedním heslem najdou na internetu. Prostě je upoutejte. Jde v podstatě jen o to ten zájem v dětech probudit. A to nejde na povel.

 

Ano, souhlasím a myslím, že se mi to docela daří, protože příběhů z historie znám dost. Děti na ně slyší a pak rády vyhledávají další informace samy. Často slýchávám názor, že právě Přemyslovcům je na základních školách věnována spousta času, a naopak čas na moderní dějiny nezbývá. Jaký je váš názor?

Dlouho jsem osnovu pro základní školu neviděla, těžko mohu soudit. Moderní dějiny nikdy nebyly mým šálkem kávy, nicméně si myslím, že právě z nich se můžeme poučit nejvíc.

 

Jak vypadá vaše práce, když sbíráte materiály pro své romány? Představuji si velké množství knih, otevřených webových stránek, lístečků a zápisků…

Mám většinou jen dvě tři encyklopedie nebo slovníky. Web minimálně. Mám strach z toho, že informace uvedené tam nemusí být založené na pravdě. Velmi nerada bych ve svých románech měla nepřesnosti dané mou nepozorností.

 

Z jakých pramenů nejčastěji čerpáte? 

Ottův slovník, Dějiny zemí koruny české, Toulky českou minulostí. A pak odborné publikace o různých věcech – středověké odívání, stolování. Někdy bitvy… podle toho, co zrovna píšu.

 

Máte nějaké „zkušební“ čtenáře, kteří přečtou vaše dílo dříve, než je pošlete do nakladatelství?

Nemám.

 

Plánujete další knihu s historickou tematikou?

V těchto dnech plánuji odpočinek. Užívám si úspěch Drahomíry a snažím se teď soustředit víc na divadlo a literaturu pro děti. Samozřejmě si myslím, že jsem s historickými romány ještě neřekla poslední slovo, nicméně se pro tento rok do ničeho už pouštět nechci.

 

 

 

Prozradíte nám, čemu se právě věnujete v divadle? 

Nyní hraju jednu z hlavních rolí v neobyčejné komedii Miro Gavrana Zmrzlina. Je to hra o matce a dceři, popisující jejich vzájemný vztah v průběhu šedesáti let. Divák sleduje, jak se tříletá holčička v průběhu let mění v poťouchlou stařenku ne nepodobnou své matce. A potom máme krásně ulítlou francouzskou komedii z prostředí plastické chirurgie Uděláte mně to znovu? Zde ztvárňuji velice žárlivou manželku pana doktora.

 

Z vašich webových stránek a Facebooku vím, že ráda sportujete. Čím je pro vás sport? Pomáhá vám i v tvůrčí oblasti?

Sport je pro mě relax i hledání inspirace. Totální uvolnění a „vypnutí“. A v neposlední řadě setkávání s přáteli.

 

Co byste vzkázala vašim čtenářům?

 Ať čtou. 

 

Mockrát vám děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.

Děkuji za prostor. Krásný den všem čtenářům.

 

Soutěže

Aktuality

  • Pozvánka na KNIHEX 2019

    V neděli 19. 6. se od 10 do 20 hodin bude konat už šestý knižní jarmark Knihex, který představí malá a menší nakladatelství a jejich produkci pod širým nebem, tentokrát na novém místě, a to na ostrově Štvanice v okolí Vily Štvanice.

    Číst dál...  
  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení