Rozhovory

Rozhovor s Terezou Hřídelovou

1 1 1 1 1 (1 hlas)
kniha

Mladá česká autorka Tereza Hřídelová vydala minulý rok svoji prvotinu Krycí jméno E219. Tato útlá, ale akcí nabitá kniha z postapokalyptické budoucnosti vypráví příběh o svérázném Eriku Wilsonovi, který se protlouká tvrdým životem ve světě rozvráceném zhoubným virem. Kniha je výsledkem dlouhé a náročné cesty. Já jsem se rozhodla autorku vyzpovídat a dozvědět se, co bylo na úplném začátku a jak proces psaní probíhal.


Jaký byl prvotní impuls k napsání Krycího jména E219?

Úplně prvotní impuls, ať to zní sebevíc kýčovitě a ohraně, mi dala učitelka. Dostali jsme týden na vymyšlení námětu krátké povídky do lokální soutěže na téma lidstvo, věda, technika a ve stručných poznámkách si ho rozpracovat tak, abychom pak byli schopni v hodině sesmolit něco aspoň trochu duchaplného. Samozřejmě jsem na to úplně zapomněla, ale noc před onou velkou slohovou prací mě políbila múza a vnukla mi nápad na prolog.

Začalo to vlastně náhodou. Jak ses ale dostala až k Erikovi?

Po napsání mi to ale všechno začalo vrtat hlavou. Přišla jsem si, že se dívám do nového světa klíčovou dírkou a zajímalo mě, jak by se s celou tou situací vyrovnávali lidé, kteří k tomu přišli jako slepí k houslím. Svéhlavého vědce zodpovědného za celou tu katastrofu jsem už ale nechala pohřbít, a tak vznikla další hlavní postava, kluk, co měl vždycky víc štěstí než rozumu.

Předpokládám, že k psaní jsi měla dobrý vztah. Zkoušela jsi psát nějaké povídky i předtím?

Zkoušela, tíhla jsem ke knihám od dětství. Svou první “oficiální povídku” jsem vytvořila ve třetí třídě na téma vyjmenovaná slova po M a měla asi půl stránky. U ní jsem si uvědomila, že vytváření příběhů mě vážně baví. Od té doby jsem spoustu dalších nakousla a nedokončila, což se zlomilo až s E219.

Co tě nejvíc motivovalo v příběhu pokračovat? Nebo jsi plynule psala dál a žádná krize se neudála?

Krize přicházely a odcházely a abych se přiznala, ani jsem nepočítala s tím, že bych to někdy vůbec mohla dokončit. Největší motivací mi ale byl můj táta, který mi jako každý správný rodič neodvolil jen tak se vzdát.

„Nikdo neví, co je to za dívku. Neznáme jméno, rodiče, ani nevíme, jak přesně je fotka stará. Jediné, co nám dává malou jistotu, že je nějak výjimečná, je několik nezávislých tvrzení. Lidé, co nám tuhle fotku dali, tvrdili, že je imunní…“
    Překvapením mi zaskočí a povolím sevření revolveru.
    „Jak to, že je imunní?“ rozrušením téměř vykřiknu. Pustím rukojeť revolveru a dychtivě čekám na odpověď.
    „Pár let prý přichází do styku s Nakaženými a nic nikdy nechytla,“ vysvětluje bez emocí.
Krycí jméno E219, str. 21

Kdo byli tvoji první čtenáři, dostávala jsi ihned zpětnou vazbu třeba z rodiny, konzultovala jsi s nimi další pokračování a podobně?

Můj první čtenář byl táta, průběžně jsem mu to posílala třeba po padesáti stránkách, ale mluvit jsem si do psaní moc nenechala, sama ani nevím proč. Samozřejmě mi třeba opravoval logické chyby, ale neřekl mi, že bych měla něco kompletně přepsat, protože pak už by to nebylo to, co jsem vymyslela. Pak jsem rukopis dávala číst mamince těsně před odesláním do nakladatelství, protože jsem potřebovala trochu poštelovat gramatiku a hlavně jsem se hodně bála, proto jsem potřebovala nějakou podporu.

Knížka ti vyšla v nakladatelství Cosmopolis, jak ses k němu dostala a jak ti s ním spolupracovalo?

K nakladatelství jsem se dostala přes paní Rytířovou a spolupráce s nimi byla a stále je úžasná. Jsou velmi přátelští, otevření a všichni, co se mnou spolupracují, se mi maximálně snaží vyjít vstříc a všechno se mnou projednávat. Moje redaktorka je vážně skvělá.

A také k obálce, je moc pěkná a tematická, navrhovala jsi ji sama, nebo jsi ji svěřila do rukou odborníka?

Oboje. Nebyla jsem úplně spokojená s původním návrhem, takže mi paní redaktorka pomohla spojit se s grafikem a vytvořit finální verzi.

Zpětná reakce čtenářů je pro spisovatele většinou důležitá. Čteš recenze a zpětné názory na tvoje dílko?

Musím na to mít správnou náladu.

„Krycí jméno E219 napsala velmi mladá, začínající autorka, jejíž šikovnost je třeba náležitě vyzdvihnout. Věřím, že má před sebou hvězdnou kariéru, kterou odstartovala sice ne úplně perfektní, ale přesto stále dost dobrou prvotinou.“
http://walletofinfinity.blogspot.cz/2018/01/terry-shaft-kryci-jmeno-e219.html

Závěr knížky ponechal docela dost otázek a prostor pro další vývoj, je to záměr, nebo plánuješ pokračování? Pracuješ případně na nějakém novém příběhu?

Nechala, vím. Najednou mi to přišlo jako jediná cesta ven. Sice jsem ho mohla zabít, ale nepřežil toho moc na to, aby prostě na konci celého příběhu zkapal takhle potupným způsobem. Ano, eskalovalo to k tomu celou dobu, existovala pouze minimální možnost, že by se tomu dalo nějak předejít, ale já to nějak nedokázala. Hlavní postava je něco jako moje dítě. Co se týče povahy tak trochu nezvedené, ale i přes to, že bych se s ním v reálném životě potkat asi nechtěla, ho mám ho ráda. Ale protože ho momentálně mám doslova plný zuby, pokračování v nejbližší době rozhodně neplánuju.
Po Vánocích jsem dokončila další knihu, odeslala jsem ji ke schválení, tak doufám, že to vyjde. Je to diametrálně odlišný žánr od E219, jsem sama zvědavá, jak to dopadne.

A na závěr: Co bys vzkázala čtenářům Krycího jména E219?

Ať jsou šťastní!

Tereza je moc milá mladá slečna, s níž se mi skvěle povídalo. Moc jí děkuji za čas, který mi věnovala, i za podrobné odpovědi a celkový zápal pro věc. Přeji jí mnoho dalších literárních úspěchů.



Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení