Rozhovory

Deset otázek pro českou autorku Ivanu Špičkovou

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
5

Ivana Špičková je česká autorka, která vydává od roku 2010 historické romány, většinou z prostředí starověkého Řecka a Říma. Před Vánoci roku 2017 vyšel její nejnovější a dosud nejrozsáhlejší román – Strom života, který nás zavede mezi Kelty v době, kdy si museli vybojovat svá království nejen mezi sebou, ale také je ubránit proti civilizovanému Římu Julia Caesara a nespoutaným barbarským Germánům. Zajímalo by vás, jak Ivaniny romány vznikají? Mě to také zajímalo a tak jsem se na to autorky zeptala.



rozhovory-spickovaStrom života je váš dosud nejrozsáhlejší román. Jak dlouho jste na něm pracovala?

Psala jsem ho přibližně rok a půl. Přestože to je dlouhý román, psal se mi velmi dobře.

Používáte při psaní tak komplikovaných románů nějaká vodítka – nástěnku, osnovu, lístečky s popisem všech postav – abyste se neztrácela?

Matrix pro postavy jsem měla pouze u jednoho románu – Slovem a mečem, protože román zahrnuje příběh dvou generací a pokrývá nějakých 30 let. Měla jsem proto vypracovanou tabulku, abych věděla přesně, ve kterém roce bude které postavě kolik let. Někdy si také dělám náčrt osnovy, ale to spíše pro dobrý pocit než kvůli skutečné potřebě. Vlastně si spíše píšu lístečky, co potřebuji nakoupit v obchodě, nebo jakou složenku mám zaplatit. Zapomínám běžné a nudné věci, děj románu i charaktery si naopak pamatuji velmi dobře.

Nakolik román Strom života vychází z historických událostí?

Historické události jsou tažení Caesara do Galie i jeho střet s germánským vůdcem Ariovistem a rovněž střetnutí Římanů s Vercingetorixem, který vedl sjednocené galské kmeny. Také se v historických pramenech lze dočíst o ztraceném pokladu Tektoságů a o jejich dobytí Delf. Ale o vnitřních keltských konfliktech, které nezahrnují účast Římanů, prakticky nevíme nic, protože Keltové nezanechali žádnou písemnou historii. Hlavní děj knihy o boji Volků a Tektoságů o trůn je románové zpracování toho, co se kdysi dávno mohlo odehrát.

Jsou některé postavy románu skutečné? Pokud ano, prozradíte které?

Kromě Julia Caesara to jsou i jeho legáti, jako byl Publius Crassus, který velel jízdě, nebo Quintus Sabinus, který doprovázel Caesara k Rýnu. Také římští senátoři Porcius Cato nebo Metellus Scipio jsou historické osobnosti. Římské záznamy zachycují i jména germánského vůdce Ariovista, který překročil Rýn, nebo nejznámějšího keltského velitele, arvernského Vercingetorixe. Jména volckých a tektoságských králů se nedochovala, takže hlavní postavy románu jsem měla možnost vykreslit dle vlastního uvážení.

Proč jste si jako námět vybrala právě Kelty? Proč ne třeba Germány? Máte ke Keltům nějaký zvláštní vztah?

Keltové jsou zajímaví tím, že žili i na našem území a že tedy nějaké zlomky z jejich genů se dochovaly i v nás. Ve srovnání s Germány tehdejší doby byli mnohem pokročilejší – měli propracovanější zbraně, jemnější látky, uznávané léčitele a respektované zákony. Byli mnohem víc ovlivňováni starými Řeky a Římany, ale přesto si zachovávali vlastní zvyky a tradice a patřili k uznávaným bojovníkům. Keltské ženy byly mnohem svobodnější než ženy Římanů. A pozoruhodná byla i jejich víra, velmi spjatá s přírodou, a přesvědčení, že smrtí se vstupuje do Jiného světa a z Jiného světa se člověk opět zrodí do našeho.

V románu je velké množství postav. Vymýšlíte u všech jejich vzhled a charakter, nebo se inspirujete lidmi kolem sebe – tedy těmi, které osobně znáte?

Postavy, o kterých píšu, jsou ovlivněny i skutečnými lidmi, které jsem kdy potkala a kteří mě zaujali, ale žádná z postav není přenesení skutečného člověka do minulé doby. Jsou to pouze nějaké rysy, které se v té osobnosti projevují. Stejně tak jsou třeba inspirovány jinými postavami z knih, filmů nebo historickými osobnostmi. Chtěla jsem pak všechny postavy vykreslit z co nejvíce lidského úhlu pohledu – s přednostmi i chybami, které lidé mají. Některé postavy byly více kladné a jiné více záporné, ale u všech důležitých jsem se snažila vykreslit motiv jejich chování, jejich vrozený charakter a způsob, jak byly ovlivňovány prožitými událostmi.

To se vám povedlo opravdu dobře! A teď trochu obecněji… Vaše historické romány se až na Ztraceno v písku odehrávají v době před naším letopočtem, v prostředí starých Řeků a Římanů. Proč jste si zvolila právě tuto dobu a prostředí?

Je fascinující, na jak vysoké intelektuální a kulturní úrovni byli lidé již před dvěma a půl tisíci lety, když třeba mluvím o postavách z románu Slovem a mečem. Jak byla běžná znalost čtení i psaní, a to i mezi ženami, že se už tehdy studovala matematika, zeměpis a filosofie, že se psaly skvělé hry a tesaly nádherné sochy. A pak najednou do velké míry doba temna, zchátralé lázně, vypálené knihovny, nevolnictví a časy, kdy ani králové neuměli číst. Antická doba je v mnohém inspirující.

Kdy jste začala psát svůj první román a jaké to bylo, prosadit ho k vydání?

Svůj první román Ztraceno v písku jsem začala psát, když jsem pracovala v knihovně. Bylo obtížné najít vydavatele, protože moje jméno nikdo neznal a trh zaplavila překladová literatura ze zahraničí. Přestože v Česku je velké množství čtenářů, na trhu je rovněž značná konkurence knih a je obtížné, aby se i dobrý titul dostal do větší pozornosti čtenářů.


Pořádáte nějaké besedy a setkání se čtenáři, kde vás mohou osobně spatřit a klást Vám otázky?

Ano, příležitostně pořádám besedy v knihkupectvích, knihovnách nebo na knižních veletrzích. Poslední beseda byla v knihovně v Brně. Knihu Bohové Efesu jsem například představovala na veletrhu v Holešovicích. Pokud budou další akce, budu určitě dávat na Facebook oznámení.

Prozradíte, zda již pracujete na novém románu a na co se můžeme těšit? Mně osobně se román Strom života natolik líbil, že bych uvítala volné pokračování…

Vždycky se nerada loučím se svými oblíbenými postavami, ale zatím jsem pokračování napsala jenom pro román Ve stínu arény. Ten je totiž krátký a kompaktní a je zaměřen na postavu Brasidia. Naopak román Strom života je obsáhlý a zahrnuje více postav i silnou gradaci v závěru a u takového románu je obtížné napsat pokračování, aby se udržela stejně vysoká laťka.

Další román nicméně píšu a bude úplně jiný než Strom života, přesto doufám, že se bude líbit. Děj se odehrává v Konstantinopoli ve 4. století za vlády císaře Theodosia. Je to intimnější román než Strom života. Jeho hlavní hrdinka Anastasia pracuje se svým otcem v císařské knihovně. Její oblíbená teta Julia, která byla malířkou a žila značně nekonvenčním životem, jí v závěti odkáže některé své oblíbené obrázky, které Anastasia vždy obdivovala. Na jednom z papyrových svitků je i portrét krásného mladíka, do kterého se Anastasia platonicky zamiluje. Julia jí řekla, že ten muž byl její první láskou. Až po Juliině smrti se dozví, že tragicky zemřel při sérii vražd před mnoha lety, které se podivným způsobem začínají v Konstantinopoli opakovat znovu.

Tak to zní opravdu hodně lákavě. Moc děkuji za rozhovor! Přeji vám, ať vás múza neopouští a román se dobře píše, protože nám čtenářům přeji, abychom ho drželi v rukách co nejdříve. Máme se na co těšit!


Soutěže

Aktuality

  • Svět knihy po dvacáté čtvrté očima mladého knihomola

    Svět knihy – to je mezinárodní knižní veletrh a literární festival, který si nenechá uniknout žádný milovník literatury.  Festival se každoročně odehrává v prostorách a v přilehlém okolí pražského holešovského výstaviště. Letošní 24. ročník odstartoval ve čtvrtek 10. května a trval až do nedělního odpoledne. Za symbolických 120 korun jste se mohli ponořit do světa knih a komiksů.

    Číst dál...  
  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení