Rozhovory

Rozhovory: Jitka Eliášová

1 1 1 1 1 (6 hlasů)
5

První kniha o Harrym Potterovi vyšla před těžko uvěřitelnými dvaceti lety. O tři roky později ji vydalo české nakladatelství Albatros, jež dodnes publikuje knihy z vesmíru nejslavnějšího obrýleného čaroděje na světě. Nad bezchybností češtiny Harryho či Mloka Scamandera bdí v posledních letech mladá korektorka Jitka Eliášová, které jsem se zeptal na korektorskou práci i na mnohé další.


Rozhovor Jitka EliáškováAhoj, Jitko, můžeš se, prosím, čtenářům magazínu VašeLiteratura.cz stručně představit a zmínit některé knihy, na kterých jsi pracovala?

Hned na úvod bych asi měla uvést, že nejsem profesionální korektorka. Je to spíš koníček, jemuž se věnuji ve svém volném čase. Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu v Brně, český jazyk a hudební výchovu pro základní a následně i střední školy, v současné době učím na II. stupni ZŠ v Deblíně. Korektury knih provádím poslední dva roky, takže těch titulů moc není, ale najdete mezi nimi například díla J. K. Rowlingové – ilustrované vydání Harryho Pottera nebo Fantastická zvířata a kde je najít –, obnovené vydání Bylo nás pět Karla Poláčka s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, A-Ž půjdeš do školy Michaely Fišarové nebo Řvi potichu, brácho Ivony Březinové.

Jak ses dostala ke korekturám? Je potřeba mít na tuto činnost nějakou školu či kurz?

Ke korekturám jsem se dostala úplnou náhodou. Začínala jsem u bakalářských a diplomových prací mých známých, kteří potřebovali, aby po nich text někdo přečetl a opravil chyby. A jako češtinářka jsem byla po ruce. S korekturami knižních titulů jsem začala až díky svému bratrovi, který pracuje jako šéfredaktor v nakladatelství Albatros. Před necelými dvěma roky nemohl sehnat nikoho na korekturu Výherce (Michael Byrne), která velmi spěchala, a tak oslovil mě. Dostala jsem rychlokurz po telefonu a emailu ohledně korektorských značek a byla hozena do vody. Nakonec se krizové řešení ukázalo jako funkční – mě práce velmi bavila a bratrovi výsledek vyhovoval, a tak mě od té doby zásobuje dalšími knihami.

Rozčiluješ se u práce, když vidíš, jaké chyby jsou autoři či překladatelé schopní udělat?

Vzhledem k tomu, že jsem učitelka na základní škole, tak chyby, které nacházím v knihách, jsou vlastně jen slabým odvarem proti tomu, s jakými se potkávám dennodenně v běžném životě. Asi se mi ještě nestalo, abych se setkala s titulem, který by byl natolik „chybový“, že bych se musela rozčílit. Bohužel to samé nemohu říct v případě internetových článků. Tam mi někdy zůstává rozum stát, co všechno jsou lidé publikující na veřejnosti schopni s naším jazykem vytvořit.

Je nějaká chyba, která tě obzvláště štve?

Obecně mi nejvíc vadí hyperkorektnost, při tvarech “dvěmi”, „by jsme“ nebo „by jste“ mi běhá mráz po zádech. Stejně tak při „shlédnutí“ videa. Musím ale říct, že poslední zmíněné se v současné době již vytrácí a čím dál častěji se setkávám se správnou variantou „zhlédnutí“.

Kolik dostáváš na svoji práci od nakladatelství času? Zvládneš vše v klidu, třeba i několikrát projít, nebo jsi tlačena termínem k co nejvyšší rychlosti?

Většinou moc času není. Korektura je až téměř na konci celého procesu vydávání titulů, takže se na ni poměrně spěchá. Knihu se mi tak podaří pořádně pročíst pouze jednou, vždycky si ale nechávám časovou rezervu na ještě jednu zběžnou kontrolu, kde po sobě kontroluji poznámky v kontextu celého díla a znovu si všímám formální stránky - typografie apod.

Dokážeš při své práci vnímat knihu i z pohledu čtenáře?

Nedokážu, nebo alespoň ne tak jako při běžné četbě. Samozřejmě si užívám obsah, pozoruji vývoj postav, jsem nedočkavá při napínavých pasážích, více se ale zaměřuji na jazyk a stylistiku, a to na analytické úrovni. Při běžné četbě chyby nehledám, abych neměla zkažený dojem z knihy, navíc si ráda představuji vzhled postav, prostředí, vytvářím si obrazy jednotlivých scén v hlavě, to při korektuře nestíhám tak „hluboce“. I přesto si ale korekturované knížky užívám, i když jinak.

Podílela ses na několika knihách ze světa Harryho Pottera. Jaký je tvůj vztah k této sáze?

Velmi dlouho jsem se Harrymu bránila. Vadila mi ta mediální bublina kolem, většinou moc nevěřím dílům, která jsou tolik populární, navíc mi námět přišel až moc dětský. K prvnímu dílu jsem se tedy dostala až v době, kdy vyšel Fénixův řád. Už jsem se nedokázala ubránit svému okolí, které mi vyčítalo, jak mohu soudit něco, co jsem nečetla. Uznala jsem tento argument jako pádný a rozhodla se přečíst si první díl, abych si (a vlastně i jim) potvrdila svou domněnku. Ke Kameni mudrců jsem tedy přistupovala velmi skepticky, nakonec jsem ho ale zhltla během jedné noci a další vyšlé knihy o Harrym pak do konce týdne. A nemusím asi dodávat, že na poslední dva díly jsem čekala stejně nedočkavě jako ti, které jsem předtím „odsuzovala“. Dnes tato série patří mezi moje nejoblíbenější, dokonce jsem k ní přivedla i ostatní členy mé rodiny a některé kamarády.

Četla jsi i „nepotterovské“ knihy od Joanne K. Rowlingové? Jak se ti líbily?

Četla jsem jak Prázdné místo, na které jsem byla velmi zvědavá (a musím říct, že mě vůbec nezklamalo), tak i Volání kukačky. U tohoto titulu jsem měla ale velký problém ho vůbec dočíst, takže k dalším dílům jsem se již nedostala. Detektivky nejsou mým oblíbeným žánrem a tato byla navíc velmi rozvleklá, takže to vůbec není moje gusto.

Je nějaký český autor, u kterého se ti kromobyčejně líbí jeho nakládání s českým jazykem?

Mezi moje nejoblíbenější autory české prózy patří Jiří Gruša a Jan Balabán. Jejich díla se mi líbí nejen po jazykové stránce, oba jsou ukázkou vynikající práce s češtinou, ale i díky obsahu. Všímají si totiž syrové reality. Každý z nich popisuje trochu jiné problémy společnosti, oba ale nepřímo - pracují se symboly a s jazykem si umí opravdu „pohrát“. Knihy obou těchto autorů nutí čtenáře k zamyšlení a nesou v sobě určité poselství, které musí odhalit.

Co si myslíš o faktu, že korektoři často nebývají v knihách uváděni?

To je zapeklitá otázka! Na jednu stranu mě samozřejmě mrzí, že můj podíl na knize není „oficiální“, na druhou stranu není naše přispění až tak zásadní. Po korektorovi jeho práci kontroluje stejně ještě redaktor knihy, který za jeho práci zodpovídá, někdy je korektorů u jednoho díla několik. Přesto by mě asi potěšilo, kdybych své jméno v tiráži našla, přeci jenom jsem nějaký ten kousek práce na titulu odvedla a čtenáři by si měli uvědomit, že i takovou „úpravou“ dílo prochází. Já jsem se svého uvedení již ale v jedné knize dočkala, takže si nemůžu stěžovat.

Pracuješ jako učitelka na základní škole, ve volném času se věnuješ literatuře pro děti a mládež. Jaký je tvůj pohled na zprávy o tom, že četba je u současné mladé generace stále méně oblíbená?

To je pro mě smutná realita, i když ne překvapivá. Současná společnost se vyznačuje uspěchaností a multitaskingem a to s četbou moc nejde dohromady. Tedy pokud si knížku chcete opravdu užít. Na dnešní mládeži je bohužel hodně vidět, že nečte. Vyjadřování dětí je kusé, mají obrovský problém vytvořit vlastní text, který by dával smysl, gramatiku si osvojují s velkými obtížemi. Knížka je podle mého názoru velmi důležitým prvkem při vývoji dítěte. Učí jej představivosti, logice, chápání světa jako takového, vztahů mezi lidmi, rozšiřuje jeho slovní zásobu a nenásilnou formou ho učí pravopis. Klade na jedince ale poměrně vysoké nároky. Musí u ní sedět, udělat si na četbu čas a být trpělivý, než se do děje vžije. A to je v dnešní uspěchané době problém. Proto vítám rozvoj audioknih, jež jsou přijatelným kompromisem, který vám dovolí dělat několik činností najednou, a přesto plní svoji „knižní“ funkci.

Děkuji za rozhovor a přeji ti, ať tě korektorská práce stále baví.


Soutěže

Aktuality

  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  
  • Román Hana Aleny Mornštajnové ovládl 7. ročník České knihy

    Poprvé v sedmileté historii České knihy obdržel obě její ceny jeden autor. Odborná i studentská porota se ve svých verdiktech výjimečně shodly a za nejlepší titul sedmého ročníku vyhlásily román Hana Aleny Mornštajnové. V příběhu odehrávajícím se v provinčním moravském městě se proplétají malé dějiny s těmi velkými a je v něm reflektována nejtragičtější etapa 20. století: holocaust.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení