Rozhovory: Oldřiška Ciprová

Rozhovory

Vytvořeno 18. 4. 2016 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Oldřiška Ciprová je známá dospělým čtenářům již několik let svými historickými romány. V roce 2014 vydala také svou první knížku pro děti a v této tvorbě dnes úspěšně pokračuje. Vedle toho píše divadelní hry pro divadlo Maebh a tyto hry sama režíruje i v nich hraje. Vidět ji můžete v Plzni na prknech divadla Dialog. Je neuvěřitelné, co všechno tato mladá autorka a herečka stíhá, a já jsem neodolala, abych jí u příležitosti vydání nejnovějšího historického románu – Doubravka Přemyslovna – nepoložila pár otázek.

Oldřiško, představte nám nejprve prosím svůj nejnovější vydaný román Doubravka Přemyslovna. Co mohou čtenářky očekávat?

Čtenářky, které už ode mě něco četly, mohou očekávat standard, kterého se držím, a určitě nebudou zklamány. Tam, kde jsou ověřená historická fakta, toho se striktně držím, tam kde kroniky mlčí, nastupuje moje fantazie, která vykreslí hlavní příběh mých knih. U Doubravky to není jiné. Ve třiceti letech, dle svého vnímání nehezká, přestárlá, ale nezkušená přichází do pohanského Polska, aby tuto zemi převedla na křesťanskou víru. Nelehký úkol je znesnadňován i knížetem Měškem, jenž se stal jejím manželem a nemá pro svou nevěstu pochopení. A ona se s tím musí porvat. Jak z historie víme, porvala se s tím dobře, přesto to nebylo snadné – a o tom je má knížka.

Když píšete nový román, přemýšlíte o čtenáři, který ho bude držet v ruce? Píšete čistě pro ženy, nebo směřujete svou tvorbu i mužům?

Nepřemýšlím. Nepíši komerčně, ale tak, abych se za daným dílem mohla ohlédnout se spokojeností a věděla, že jsem nic neošidila. Píši tak, aby se mi román líbil. Muži si mé knihy mohou pochopitelně přečíst také, ale nebudou tak spokojeni. Ve všech knížkách vyzdvihuji vztah dvou lidí, některým mužům to nemusí sedět.

Doubravka Přemyslovna je román z hlubokého středověku. Je to vaše oblíbené období?

Tak daleké ne. Mám nejradši vládu posledních Přemyslovců v Čechách.

Jak se připravujete na novou knížku? Děláte si rešerše? Studujete danou dobu?

Samozřejmě studuji. Nastoupím do knihovny a domů si přinesu šest až deset publikací, které postupně probírám a dostávám do hlavy. Když si některé knihy půjčuji třeba potřetí, zajdu do knihkupectví a knížku si koupím, protože vím, že se mi bude hodit.

Čtete historické romány ostatních českých autorů? Zajímá vás, jak píšou, nebo na to není čas?

Čas moc není, ale já historické romány nečtu, ani kdyby čas byl. Bojím se, abych nechtěně „neopisovala“. Velmi snadno se může stát, že vám podvědomě utkví jedna myšlenka cizího autora a vy ji pak použijete. To není dobré.

Ještě chvíli zůstanu u čtení… Co ráda čtete? Máte své oblíbené autory nebo žánry?

Mám ráda detektivky a fantasy. Tedy logicky zbožňuju Agathu Christie a Terryho Pratchetta.

Vedle historické prózy píšete také literaturu pro děti. Jak jste se k tomu dostala?

Mě nikdy nenapadlo, že budu vydávat pohádky. Jenže když synovi byly 4 roky, nechtěl poslouchat obyčejné pohádky, něco mu v nich stále chybělo. Napsala jsem mu tedy knížku plnou skřítků pomocníků, která byla založená na synově sebereflexi. Knížka zůstala v šuplíku, a když mě nakladatelství Albatros po deseti letech oslovilo s nabídkou spolupráce, jen jsem ji vytáhla a jim se moc líbila. Nazvali jsme ji Kam chodí spát Usínáček a knížka sklidila velký úspěch. To bylo v roce 2014.

Představte nám, jaké knížky od vás mohou číst malí čtenáři?

Pro nejmenší vyšly ještě dvoje pohádky – Kde se vzala Duha? a Copak snídá Ponožkovník? Obojí má velký úspěch a děti jejich čtení při besedách zbožňují. Pro starší děti mi vyšel Deník přaštěný ségry a šílenýho bráchy – ten je také velmi úspěšný, neboť je psaný velmi vtipně a dává dětem nahlédnout do dvou deníků najednou.

Spolu s novými knížkami jdou ruku v ruce také besedy. Vy je děláte pro dospělé i pro dětské čtenáře. Co vás baví víc?

Když dělám besedu pro děti, je to náročnější na udržení jejich pozornosti, ale jinak musím říct, že mě to baví stejně jako besedy pro dospělé. Mám tato setkání moc ráda, protože se dozvíte víc o svých čtenářích, to je pro každého autora moc dobře. A myslím, že je to dobře i pro ty čtenáře, že se jim trochu víc přiblížím, zlidštím.

Jak reagují děti na setkání s autorkou knížky?

Velmi hezky. Je hezké, jak se překřikují a pořád se na něco ptají nebo se hlásí, kdo co četl. Nabíjí mě to neskutečně.

V neposlední řadě do vaší činnosti patří také divadlo a psaní divadelních her. Představte nám svou divadelní činnost. Co všechno kolem divadla děláte a kde vás mohou diváci a čtenáři spatřit na živo?

Divadlo Maebh jsem založila v roce 1998 se svou kamarádkou Evou Dobnerovou. Po různých peripetiích vysublimovalo až do dnešní úspěšné podoby.  Hrajeme pouze komedie a já jsem kmenovou autorkou i režisérkou. Ve všech svých hrách si vždy střihnu i nějakou roli. Diváci nás pravidelně mohou vídat na prknech Divadla Dialog v Plzni, jehož jsme členem.

Co vás baví víc? Psaní historických románů, knížek pro děti, nebo divadelních her?

To není srovnatelné. Když píšu divadelní hru, nesmí mi nikdo o historickém románu nebo pohádce ani promluvit, když dělám román, zas nepřemýšlím o divadle. Nemám nic radši, ale je pravda, že když píšu divadelní hru, víc se nasměju.

Na závěr se musím zeptat, na čem teď pracujete? Můžeme se těšit na nový historický román?

Nyní pracuji na historickém románu o Gutě Habsburské, který by měl vyjít v zimě. Určitě se těšte, protože Guta je má oblíbená postava. Tento rok toho bude hodně i pro děti - na přelomu dubna a května mi vyjde kniha pro náctileté Zhubni a nezblbni, která velmi vtipně popisuje peripetie dvanáctileté dívky se shazováním kil. Navíc knížka obsahuje recepty na jídla, která si děti mohou uvařit samy. V srpnu by měla vyjít komediální fantasy Dračí úlet. A pro nejmenší chystám knížku pohádek o zvířátkách, která se objevují v příslovích.

Oldřiško, já vám za redakci webu VašeLiteratura.cz děkuji za rozhovor a přeji plno spokojených čtenářů i nadšených divadelních diváků.