Opožděné vánoční rozhovory

Rozhovory

Vytvořeno 27. 1. 2016 2:00

Autor: Redakce

Stejně jako minulý rok, plánovali jsme zveřejnění krátkých rozhovorů s některými spisovateli. Bohužel, do cesty se nám postavila nečekaná překážka v podobě problémů technického rázu, které na nějakou dobu zkomplikovaly naši práci. Avšak abychom vás, čtenáře, o rozhovory neochudili, vydáváme je dnes, i když atmosféra Vánoc i nadcházejícího Nového roku již dávno pominula. Doufáme, že nám toto malé zpoždění prominete vy i naši autoři.

Michal Sýkora

Jakou událost, týkající se vašich knih, očekáváte v příštím roce?

Čtenáři - a s nimi i já - se dočkají další várky případů komisařky Výrové, zvané Velká Sova. A to jak v knižní podobě - nakladatelství Host připravuje k vydání můj třetí román Ještě není konec, jednak v podobě televizní, neboť v produkci České televize vznikly další dvě série v rámci cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice, jak se souborně jmenují detektivky natáčené podle mých románů či námětů. Nejprve diváci uvidí Modré stíny v režii Viktora Tauše, následně Pět mrtvých psů od Jana Hřebejka.

Na co se těšíte v oblasti cizích detektivek?

Těším se hlavně na další román Zygmunta Miłoszewského, nazvaný Hněv a připravovaný Hostem.

Jaký byl pro vás rok 2015?

Hodně pracovní a nebál bych se také říci, že i úspěšný. Dokončil jsem svůj třetí román a významně pokročil s psaním toho čtvrtého. Televize vysílala Případ pro exorcistu, který měl u diváků úspěch. Následně se zahájilo natáčení dalších epizod. Na podzim jsme pak s Petrem Jarchovským začali připravovat další dvě pokračování.

Jitka Lamplotová

Jitko, rok 2015 byl pro tebe velmi produktivní. Prozraď nám, jaké knihy jsi vydala?

Pravda, tenhle rok se pro mě nesl v duchu vydávání. Světlo světa spatřily tři moje knihy. Jedná se o romantickou upírskou trilogii - Temná duše, Stíny minulosti a Hra o život.

Měla jsi také svou první besedu a autorské čtení v knihovně v Příchovicích. Jaký z toho máš zpětně pocit?

Mám z toho dobrý pocit. Sešlo se tam mnoho lidí, které znám, tak to pro mě bylo spíš takové přátelské posezení. Musela jsem se ale k uspořádání besedy hodně nutit. Dost nerada se totiž prezentuji a čím víc lidí, tím hůř. Co mě hodně nadchlo a bavilo, bylo autorské čtení, tak snad i přesto, že se mi trémou třásl hlas, se to líbilo i návštěvníkům besedy.

Budeš v roce 2016 s besedami pokračovat?

Pokud dokážu přemluvit sama sebe a pokud bude o další besedy zájem, ráda budu pokračovat. Jinak v současné době pracuji na jednom starším rukopise, takže se moji čtenáři mohou těšit na nové čtení.

Veronika Černucká

Veroniko, čím byl pro tebe rok 2015 zajímavý?

Protože jsem na mateřské a mám strašně hodného syna, tak jsem měla spoustu času na čtení a na psaníTak jsem objevila nové autory detektivek, kteří se stali mou srdeční záležitostí. A co se mého psaní týče, napsala jsem pár románů s mou hrdinkou Tarou. Všechno jsou to klasické detektivky, hádanky ve stylu Agathy Christie. Díky tomu, že jsem psala i recenze a články do novin, jsem vypilovala svůj styl a zdokonalila se v řemesle. A také jsem si ujasnila, že chci psát pouze klasické detektivky. Pořád si myslím, že čtenáři chtějí propracované zápletky, napětí i humor.

V únoru vyjde v nakladatelství Moba tvá další kniha – Poslední modlitba. Prozradíš čtenářům, o čem bude?

Je to klasická detektivka, ve které Tara bude řešit hned několik zločinů. Pátrání ji zavede do třenovského kláštera, kde byl zavražděn novinář, který tu před dvaceti lety psal články o sériovém vrahovi. Tato vražda nebude jediná a Tara bude muset vyřešit hned několik zápletek. Doufám, že ani jeden ze čtenářů nedokáže uhádnout, jak to celé vlastně bylo a co kdo provedl. Poslední modlitba je lehce šmrncnutá thrillerem a nechybí tady ani strašidelné pověsti spjaté s klášterem. Na co jsem hrdá, to je obálka knihy, na které pózuje slavná modelka Taťána Makarenko. Coby jeptišku ji fotil pražský fotograf Petr Kozlík.

Jsi hodně aktivní a ráda komunikuješ se svými čtenáři. Co všechno pro ně chystáš? Mohou se těšit na nějaké besedy, autorská čtení apod.?

Samozřejmě, že budou besedy i autorská čtení. Jsem ráda, když mám zpětnou vazbu, a strašně ráda si povídám s lidmi o knížkách. Nyní domlouvám autogramiádu v teplické Fontáně, což je obchodní centrum uprostřed Teplic. Také mám domluvenou besedu se seniory v Litvínově. Tamní knihovna pořádá univerzitu třetího věku a v jejím rámci chystá posluchačům různé kulturní akce. Senioři jsou skvělé publikum a jsem ráda, že se nestydí zeptat na cokoliv. Další autogramiády budu domlouvat postupně. Je fajn, že nyní už mě i oslovují přímo knihovny nebo obchody. Největší práce byla po vydání prvních knížek, kdy mě nikdo neznal. Čtenáři mě najdou i na mé FB stránce.

David Koval

Před časem jsi debutoval svou knihou Co to svítí na obloze?, která se čtenářům líbila - soudě podle toho, že se celý náklad prodal. Co podle tebe děti na astronomii dnes, v době internetu a všemožných i nemožných aplikací, láká?
 
Celý náklad ještě rozebraný není, několik desítek kusů je ještě možné sehnat v prodejnách po celé republice nebo na internetu. Ale pravda je, že se knížka prodávala docela dobře, z čehož mám opravdu radost. Ale zpět k otázce. Abych byl upřímný, tak sám nevím, co přivede děti k zájmu o astronomii. Může to být cokoliv. Může to být třeba nějaký vědeckofantastický film, astronomický dokument, přečtou si nějakou zajímavou knížku, navštíví hvězdárnu nebo planetárium, kde v sále uvidí oblohu plnou hvězd a zájem o astronomii je na světě. Každopádně dnes je daleko těžší děti astronomií zaujmout než v minulosti, protože děti mají na výběr spoustu jiné zábavy. Na druhou stranu je dnes zase řada možností, jak dětem astronomii udělat atraktivnější.

Tvá kniha spojuje příběh pro děti a astronomii, je těžké (jak) do příběhu zakomponovat srozumitelně a originálně astronomii? Znám totiž pár autorů, kteří astronomické knihy tvoří tak, že vezmou fotky z NASA, ke každé přeloží dva řádky popisku a tradá, kniha je na světě.

Jasně. Tohle je prostě nejjednodušší způsob, jak knížku „napsat“, za chvíli je práce hotová. Jenže takových knížek je obrovská spousta a všechny vypadají stejně. Proto, když jsem byl osloven napsat astronomickou knížku pro děti, snažil jsem se to udělat jinak. Nechtěl jsem, jak říkáš, vzít pár fotek a k nim dodat pár základních informací. Přemýšlel jsem, jak dětem podat astronomii zajímavějším způsobem, a tak jsem astronomii vlastně skryl do příběhu dvou bratrů, kteří zažili malé dobrodružství. A snad, dle reakcí rodičů a jejich dětí, se tento způsob osvědčil. Mám rád, když jsou informace podávány nenásilnou formou. Vzpomínám si, jak jsem četl knížku Tajuplný ostrov od  Julese Verna, ve které se jeden z hlavních hrdinů zmiňoval o sledování počasí, rychlosti a směru větru, jak poznat, jestli přijde déšť nebo bude jasno, a dodnes mám rád meteorologii :-) A o tom to je.

Vím, že tě nakladatelství Edika, ve kterém tvá kniha vyšla, oslovila s další spoluprací. Můžeme se tedy těšit na tvé další knihy a můžeš o nich něco málo prozradit?

V současné době začínám pracovat na knížce pro starší děti. Původně jsem byl osloven, abych napsal knížku o souhvězdích. První, co jsem si říkal, rozhodně to nechci udělat tak, že budou podle abecedy seřazená souhvězdí, u kterých by byly obrázky s pár informacemi. Opět by se na knižním trhu objevila knížka, která tu už několikrát byla. Nakladatelství jsem předložil svůj návrh, jak by mohla knížka vypadat a co by tam mělo být zmíněno. Jsem rád, že se nakladatelství můj nápad líbil, a v tuto chvíli na knížce začínám pracovat. Mohu jen prozradit, že knížka nebude čistě jen o souhvězdích, ale zmíním i jiné zajímavosti vesmíru. A navíc čtenář nebo čtenářka prožijí jeden rok v životě jedné mladé zájemkyně o vesmír. Takže se nebude jednat jen o čistě astronomickou knížku.
V hlavě mám ještě jeden nápad na knížku, který se nakladatelství líbil, ale to je ještě ve hvězdách, jak to vše bude.

Martin Goffa

Jaký byl pro vás rok 2015?

Letos jsem se potýkal s historkami, kterých mám po ukončení své policejní služby plný šuplík, žádná by však přitom nevydala na samostatný příběh. Nakonec mě napadlo vytvořit z nich soubor povídek a já věřím, že to byla dobrá volba, což ostatně dokládají i příznivé reakce čtenářů. Kniha má název Živý mrtvý a další policejní povídky a vyšla v říjnu v nakladatelství Mladá fronta. Také jsem byl osloven, zda se spolu s dalšími autory krimi nechci zúčastnit práce na Prague noir, což bude povídková kniha představující zajímavá místa v Praze v kontextu se spáchanými zločiny. Jde o projekt jednoho zahraničního nakladatelství, kniha má vyjít v češtině i angličtině a já se na výslednou koláž skutečně velmi těším.

Co chystáte na příští rok? Plánujete nějakou další knihu?

Kromě již zmíněného projektu Prague noir, který je již ve fázi překladu do angličtiny, pracuji momentálně na dalším příběhu s detektivem Mikem Syrovým, tentokrát pátrajícím po pohřešovaném příteli z mládí. Napohled snadný úkol ovšem dostane bohužel směr a spád, který v žádném případě nečekal. Kniha se bude jmenovat Plaváček a v edičním plánu nakladatelství je pro jaro 2016.

Jak cítíte současný neklid ve společnosti? Jde jen o nafouknuté zprávy médií, hledajících senzace?

Obávám se, že o nafouknuté zprávy nejde. Myslím si, že v příštích letech nás díky migračním vlnám čekají skutečné problémy. Příčinou migrace je většinou teror a já se obávám, aby nebyl i jejím důsledkem. Mluvím nejen o teroru islámském, ale i o možných útocích samozvaných obránců vlasti, které by  mohly dopadnout možná právě na ty z utečenců, kteří naši pomoc skutečně potřebují. Pokud média bijí na poplach, pak jen suplují práci většiny politiků, především těch unijních, kteří díky své laxnosti, nerozhodnosti nebo politické korektnosti nejsou schopni ochránit hodnoty, na nichž pracovali celé generace našich předků. Kdy jindy si tedy přát šťastný, veselý a hlavně klidný příští rok, než právě v těchto dnech.

Martina Wolfová

Martino, rok 2015 je téměř za námi a já se vás chci zeptat, co vám přinesl? Na co budete ráda vzpomínat?

Přinesl mi mnoho hezkého. V první řadě všechny ty chvíle, které jsem mohla strávit se svou rodinou. Ze syna se letos stal „prvňáček“, takže to byl zároveň rok velkých změn. Ve škole se mu líbí a daří se mu, takže jsme spokojení oba. Stal se také platným členem florbalového týmu. Zúčastnil se již několika turnajů a ze mě je nadšená fanynka.
Navíc mi hned zkraje roku vyšly dvě nové knihy  - Dotkni se osudu a Zázračná esence  - a to byla obrovská radost. Kromě toho mě také potěšilo velmi slušné umístění mé povídky Věčné spočinutí v letošním ročníku literární soutěže Rokle šeré smrti. Hlavně proto, že povídky píšu jen výjimečně, sedí mi spíš delší formáty. Jakmile vyjde sborník, budou mít možnost si ji přečíst všichni, nejenom porotci.
Měla jsem také několik příležitostí setkat se se čtenáři na autorských besedách, a protože mám tyto akce moc ráda, doufám, že v příštím roce se mi jich podaří uspořádat více.  Začnu hned v lednu, kdy pořádám autorské čtení ve spolupráci s Knihcentrum.cz v Ostravě.

Vím, že pracujete na novém románu. Prozradíte čtenářům, o co se jedná a zda se v roce 2016 dočkají vydání prvního dílu?

Jedná se o fantasy trilogii s pracovním názvem Síla Tří.  Zatím mám hotovou první verzi prvního a druhého dílu, pomalu finišuji s dílem třetím. Vzhledem k tomu, že se jedná o první verzi, čeká mě ještě spousta práce, než bude trilogie opravdu hotová. Takže nyní nedokážu říct, zda je reálné, že by mohl první díl vyjít už v příštím roce. Ale budu se snažit, aby to bylo co nejdříve. Ukázky z nového příběhu můžete najít na mých webových stránkách www.martinawolfova.cz nebo na mém oficiálním facebookovém profilu.

Tomáš Zářecký

Tomáši, rok 2015 pro vás byl ve znamení nové knihy – Utopeni ohněm. Prozradíte čtenářům, kdy se na ni mohou těšit a o čem bude?

Paradoxně ve znamení Utopených ohněm by měl být spíše rok následující, kdy se konečně dostanou ke čtenářům (vychází v těchto dnech), nebo naopak rok předcházející, kdy jsem je psal a dokončoval. V letošním roce jsem strávil nejvíce času a nervů jejich přípravou k samotnému vydání, což je činnost, která mě při tvorbě knížky baví ze všeho nejméně. A Utopeni ohněm se zatím rodí s velkými bolestmi, ale nepochybuji, že výsledek bude stát za všechen stres a probdělé hodiny. Žánrově se jedná o thriller, který v sobě kombinuje styl Jamese Bonda i Kriminálky Las Vegas. Speciálně sestavený tým kriminalistů změří síly s brutálním sériovým vrahem, který se rozhodne provést podivný sociální experiment s milionovým městem. Čtenáře čeká dynamická akce – od osobních soubojů přes automobilové honičky po masivní exploze, charismatický šéf vyšetřovatelů i megalomanský záporák, dějové zvraty i trocha nezbytného humoru a erotiky na odlehčení vážného tématu. Stručně řečeno, jedná se o román o strachu. Strachu, který k nám přistupuje v různé podobě – ať už hmatatelné v podobě obětí, tak myšlené v obavách. Strachu z aktuálního dění, budoucnosti i stínů minulosti. O strachu, který je jednoduše všude kolem nás a nedá se před ním utéct ani schovat.

Co chystáte do dalšího roku? Mohou vás moci čtenáři potkat na nějakých besedách?

Během roku 2016 bych chtěl dokončit druhý díl Utopených ohněm, v němž se vrátí někteří hrdinové prvního dílu a budou se zabývat dalšími těžkými zločiny. Vše začne šílenou střelbou na gymnáziu, která rozpoutá koloběh událostí, které zasáhnou až do vysokých pater politiky… V plánu jsou samozřejmě i autorská čtení z Utopených ohněm, autogramiády, besedy. V současné chvíli je rozjednáno několik akcí, doufám, že se je podaří dotáhnout do konce. Určitě každému zájemci doporučím, aby sledoval můj web zarecky.webnode.cz nebo profil na Facebooku.

Autory oslovili: Sabina Huřťáková Hašková, Štěpán Ledvinka a Jiří Lojín