Rozhovor s redaktorem Štěpánem Ledvinkou

Rozhovory

Vytvořeno 8. 3. 2015 2:00

Autor: Redakce

Podtitul magazínu VašeLiteratura.cz zní: Literatura pro všechny. V rozhovorech s našimi redaktory to ještě několikrát připomeneme, protože jde o rys, který VL charakterizuje a odlišuje od jiných stránek. Znamená to, že se nezabýváme pouze beletrií, ale i jinou literaturou. Dnes představím redaktora, věnujícího se z velké části literatuře odborné, se zvláštní specializací. Sám prozradí, oč se jedná. Představím Štěpána Ledvinku.

Štěpáne, v úvodu jsem naznačil tvůj zájem o odbornou literaturu. O jakou se jedná a proč právě ona?

Od dětství mě fascinovala technika, k velkému úžasu mých rodičů, kteří jsou oba zahradníci. Hltal jsem jednu knihu za druhou, což je myslím nepřekvapovalo, protože sami rádi a hodně četli a čtou. No a pak jsem jednoho dne viděl v televizi (to ještě byly černobílé :-) ) pořad Okna vesmíru dokořán a bylo rozhodnuto – astronomie mne doslova okouzlila. Okouzlení mi vydrželo až na vysokou školu, kde jsem ji vystudoval. Na webu VaseLiteratura.cz tedy nejčastěji píši o knihách, které se věnují astronomii a s ní souvisejícími obory: matematikou a fyzikou.

Okouzlení ti vydrželo až na vysokou školu... Taková formulace mě zaujala. Chceš říct, že vysoká přinesla jakousi deziluzi?

Měl jsem naivně vědce a vysokoškolsky vzdělané lidi za bohy, řekněme toho židovsko-křesťanského typu, tedy jako moudré, spravedlivé, shovívavé a laskavé, ale po čase se ukázalo, že to sice bohové ve svém chování jsou, ale ti řečtí, tj. rozmarní, zákeřní a závistiví. Abych byl ale spravedlivý, tak samozřejmě jsem poznal i pár výjimek a ti, přestože něco dokázali, tak byli navýsost skromní a tu mou utopickou představu naplňovali :-), a jsem jim za to vděčný.

Nemáš pocit, že se témata populárně naučné literatury týkající se fyziky opakují nebo překrývají? Že se autoři - marně - snaží čtenářům vysvětlit teorii relativity, vztah energie a hmoty, podstatu času?

Jednoznačně! Narazit v této oblasti na originální kousek je velmi vzácné, ale pokud se taková kniha objeví, tak už to opravdu za to stojí. Většina knih o vesmíru má stále stejné schéma: předgalieovská fyzika, klasická fyzika, teorie relativity, obecná teorie relativity, kvantová fyzika, kosmologie a posledních pár let navíc teorie strun, bran a to se točí pořád dokola. Kdyby bylo jen stejné schéma, ale mám pocit, že i způsob vysvětlování je často velmi podobný. Přijde mi, že knihy seznamují čtenáře s velmi náročnou fyzikou, ale málokdo dnes bez chytrého telefonu dokáže na skutečné obloze najít Velký vůz, Oriona nebo Polárku. A to je škoda. Ta hvězdná obloha je něco naprosto fascinujícího i bez černých děr nebo superstrun :-).

Poslední dobou jsem si oblíbil knihy, které se nevěnují těm „tradičním“ a dokola omílaným tématům, ale naopak klasické fyzice. Ta má samozřejmě také své kouzlo a navíc  je blízká naší každodenní zkušenosti, což se o M-bránách říct nedá. Další jsou pak knihy o matematice. Těch témat je tam tolik a každé je svým způsobem jiné: prvočísla, celá čísla, velká Fermatova věta, nula...

Mají takové knihy nějaký skutečný přínos? Pro koho?

To je podle mě velmi těžké říct. Asi značnou část mladších čtenářů motivují k tomu, aby se začali o daný obor zabývat a rozhodli se jej třeba i studovat na vysoké škole, ale u valné většiny pak na škole dojde k rozčarování.  Zjistí, že za tím vším krásným povídání o strunách, branách a paralelních vesmírech není ani tak fyzika, ale spousta náročné a velmi abstraktní matematiky. Část studentů toto poznání neustojí a po prvním semestru (kdy je navíc ta matematika ve srovnání s tím, co by je čekalo, velmi snadná a názorná) skončí.

Spíš bych viděl ten přínos pro dospělé, kteří mají školy za sebou a chtějí vědět něco i z oborů, které nestudovali, a prostě je zajímá, jaký je svět kolem nás. Na druhou stranu, pokud se autoři zcela záměrně vyhýbají veškeré matematice, pak podle mě ten obraz světa, který čtenářům předkládají dosti ochuzují.

Které bys, ze své dosavadní četby, hodnotil nejvýš?

Naštěstí je jich víc, ale i tak je jich jak šafránu. Určitě bych vybral Cykly času od Rogera Penrosea (Argo a Dokořán 2010), Fakta a záhady ve fyzice elementárních částic od Martinuse Veltmana (Academia 2007), Gödel, Escher, Bach od Douglese Hofstadtera nebo Jak vesmír přišel ke svým skvrnám od Janne Levin (Argo a Dokořán 2003). Každá z výše uvedených knih přichází s velmi originálním přístupem: Cykly času představují autorův osobitý pohled na fyzikální teorie; Fakta a záhady jsou osobitou výpovědí laureáta Nobelovy ceny za fyziku z roku 1999,  Gödel, Escher, Bach je naprosto velkolepá kniha ukazující na propojení exaktních věd, umění a neurologie a poslední kniha od Janne Levin (teoretické fyzičky) představuje autorčin deník, v rámci kterého autorka seznamuje čtenáře krom svých osobních záležitostí i s úvahami nad fyzikálními problémy.

Zatím to vypadá, že holduješ pouze fyzikální a matematické četbě. Co ty a beletrie?

Beletrii mám samozřejmě moc rád. Ostatně od základní školy jsem měl asi jako většina kluků rád příběhy Julese Verna a později jsem si oblíbil tvorbu Karla Čapka. Mezi mé další oblíbené autory patří třeba Bohumil Hrabal, Pavel Eisner, Zdeněk Jirotka, Miroslav Horníček, Karel Poláček, Umberto Eco, Zdeněk Svěrák, Josef Škvorecký, Gustav Meyrink, …

Číst příběhy mě moc baví, tříbí mou fantazii a umožňují mi poznat různé osudy, krajiny a prožít to, co bych ve svém životě prožít nezvládl a často třeba ani nechtěl.

Jak ses dostal k magazínu VašeLiteratura.cz?

Před asi 4 roky u oběda v práci. To bych měl asi vysvětlit, že? V práci jsme se dělili na dvě skupiny: odvážní a srábkové. My srábkové jsme neměli dostatek odvahy stravovat se v okolních „restauracích“ a jedli jsme v kuchyňce, co jsme si uklohnili doma. Při jednom obědě jsem si všiml, že si kolegyně Alena Klimková čte zajímavou knihu o blokádě Leningradu, a tak jsme se dozvěděl, že ve volném čase píše pro magazín VašeLiteratura.cz. Já si web doma prohlédl, napsal majitelce Martě Šimečkové a ta mne do svého týmu přijala.

Prozradíš nám něco o tvých dalších zájmech? Vím, že hodně času ti zabírá rodina, zbývá ti nějaký prostor?

Rodina je jako vesmír. :-) Je to svůj vlastní prostoročas, který se vyvíjí podle svých předem daných zákonitostí. Vzniká velkým třeskem – narozením prvního potomka. S dalšími dětmi zažívá svou inflační fázi a pak se dál pomalu a jistě rozpíná s přibývajícími starostmi, ale co ti budu vyprávět, sám máš rodinu :-).

Rodina je jako smečka – jedinec nic neznamená a přežije jen, když všichni drží pevně pohromadě; přesto si každý člen snaží vybojovat kousek svého místa. Tím místem pro mě je psací stůl a knihovna. Teď už jen na tom psacím stole stvořit něco, co bude pro mne příjemným rozptýlením a celé smečce k užitku.

Tedy, abych to řekl srozumitelně a bez okolků a „vzletných“ slov... Mým hlavním zájmem je funkční, pevně semknutá rodina. Rodina má budoucnost, když dobře zná svou minulost, proto po nocích pátrám v archivech a sestavuju rodokmen naší rodiny. Zatím jsem se dostal do roku 1610 a další pátrání je obtížnější a obtížnější. Pokud zrovna nepátrám po předcích či bezduše nekoukám do monitoru, tak čtu populárně-naučné knížky nebo beletrii anebo knížky s křesťanskou tématikou, protože si myslím, že víra je spolu s rodinou důležitým pilířem správně fungující společnosti, byť to vypadá, že v Evropě jsou tyto pilíře když ne podraženy, tak alespoň výrazně podkopány.

Redaktora Štěpána Ledvinku vám představil Jiří Lojín