
O práci editora internetového magazínu s Petrou Šmejdovou
- Rozhovory
- Vytvořeno 11. 2. 2015 2:00
- Autor: Redakce

Na začátku roku jsem slíbil sérii rozhovorů, která by vás, čtenáře, lépe seznámila s našimi redaktory i s prací, kterou dělají. Věřím, že v nich najdete zajímavé podněty a některé z vás přesvědčí, abyste se i vy pokusili vyjádřit svůj názor na knihy, které čtete, a podělíte se o ně s dalšími čtenáři. Nemusí to být zrovna recenze, stačí krátký komentář. Možná některý z rozhovorů zrovna vás inspiruje k tomu, abyste se přidali k nám.
Petra Šmejdová patří mezi redaktory, kteří pracují pro magazín VašeLiteratura.cz už dlouhou dobu. Bez lidí jako ona by byl provoz stránek nemyslitelný, Petra sice píše výborné recenze, ale její práce hlavního editora jí zabírá zřejmě více času.
Abych něco netvrdil bezdůvodně – opravdu ti editorská práce zabírá více času?
Ano, v současné chvíli mi příprava recenzí zabírá více času než jejich psaní. Neznamená to ale, že jsem jimi zavalená. Díky své spolehlivé a ochotné kolegyni Karině, která je také editorkou, to dobře zvládám. Ještě na škole jsem jeden čas vkládala recenze sama, ale to bylo v rámci studentského volného času a to se s tím pracovním nedá samozřejmě srovnat.
Můžeš čtenářům přiblížit, v čem vlastně taková práce spočívá?
Jako editor obsahu webových stránek VašeLiteratura.cz mám na starosti vše, co předchází zveřejnění recenze na webu. Převezmu si od tebe jako šéfredaktora skupinu článků, které ti předtím poslali naši redaktoři, a naplánuji je na jednotlivé dny. Vždy je potřeba předem rozmyslet, na který den vyjde jaká recenze, aby se neopakovali autoři nebo témata knih. Poté vložím do našeho redakčního systému celou recenzi, naformátuji text, vyberu odpovídající obrázky a vytvořím odkazy na knihu a nakladatelství. Závěrem celého procesu je její publikování a představení čtenářům.
Vraťme se ale na začátek, jak ses k magazínu VašeLiteratura dostala? A kdy to bylo?
Ve druhém ročníku na Filozofické fakultě MU v Brně jsem v univerzitním informačním systému našla inzerát od Marty, zakladatelky magazínu, s výzvou ke spolupráci s webem VašeLiteratura. Pokud dobře počítám, byl to rok 2009. Začínala jsem jako redaktor a postupně jsem svoje aktivity rozšiřovala. Jednu dobu jsem psala články vztahující se k dějinám literatury, později mě Marta oslovila s editováním obsahu.
Co tě na práci pro magazín nejvíce baví?
Baví mě fakt, že jsem díky magazínu neustále v centru knižního dění. Vím, jaké knihy se chystají, jaké právě vyšly, z recenzí ostatních redaktorů mohu snadno vyčíst, po které knize sáhnout příště.
V čem, podle tebe, spočívá přínos podobných magazínů?
Vedle poskytování informací o knižním trhu je to podle mě podpora kritického myšlení u lidí, rozvoj fantazie a samozřejmě podpora čtení. Je to další způsob, jak lidem, kteří o tom snad ještě pochybují, říct, že čtení má smysl, protože v knihách najdou nepřeberné množství příběhů.
Vyhneme se otázce, zda ráda čteš. Odpověď lze snadno předvídat. Ale co čteš ráda? Preferuješ nějaký žánr či autora? Čím tě zaujal?
Teoreticky literaturu na žánry rozdělovat umím, ale prakticky mi to moc nejde. Poslední dobou ale objevuji svůj zájem o literaturu vyprávějící o době počátku 20. století, moderny, jazzového věku nebo první republiky, chcete-li. Je to doba, kterou si naivně idealizuji, protože už ji nemám šanci zažít. Jsem jako hrdina filmu Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena, který se vyžíval v představách života pařížské bohémy. Jenže jemu se nakonec podařilo setkat s Hemingwayem, Fitzgeraldem, Dalím nebo Picassem. Mně to nahrazují knihy.
Máš nějakou „nej“ knihu nebo čtenářský zážitek na celý život? Můžeš se o něj s námi podělit?
Zážitek, který mě vždy napadne, je starý už sedm nebo osm let. Na přelomu střední a vysoké školy jsem přečetla Na cestě od Jacka Kerouaca. Nikdy před tím jsem neuvažovala nad tím, jaké je to sebrat se a prostě někam odjet, žít ze dne na den a neřešit budoucnost. Zaujala mě ta nekonečná svoboda, která byla cítit z každého slova. Líbila se mi o to víc asi i proto, že jsem věděla, že sama bych podobné putování nepodnikla. Zkrátka jsem četla a záviděla. A závidím dodnes.
Často slýcháme povzdechy, že mládež sedí jen u počítačů (dříve se žehralo na televizi) a čtenářství upadá. Máš takový pocit, nebo jsi spíše optimistka?
Občas mám skutečně pocit, že dokud nebudou knihy interaktivní jako všechno okolo nás, nebudou si jich děti a dospívající všímat. Ale to je jejich smůla, ochuzují jen sami sebe. O tom, že mladí lidé čtou, jsem se nakonec na vlastní oči přesvědčila na festivalu na podporu čtení a literatury, který jsme se spolužačkami pořádaly na vysoké škole. Pozvaly jsme střední školy na program, který rozmanitým způsobem pracoval s literaturou. I ti nejotrávenější studenti pak nakonec vyměkli při představení projektu Listování Lukáše Hejlíka, v němž adaptovali Ekonomii dobra a zla. I to je způsob, jak mladé lidi přivést ke knihám.
Dáváš přednost klasickým knihám, e-knihám nebo audioknihám? Nemáš pocit, že moderní média literaturu degradují?
Knihy, které čtu, jsou papírové. Doporučit mohu i audioknihy. Když jsou dobře namluvené, je to zážitek. Audioknihy vám však nedělají doprovod v kavárně nebo v tramvaji, kde teď čtu nejvíc. Není nad vlastní tempo, fantazii a plnou knihovnu.
Degradací literatury je podle mě především lhostejnost. Jakékoli médium může být dobrý formát pro čtení knih. Ať si každý vybere.
Jaká kniha tě zaujala v poslední době a jakou bys doporučila našim čtenářům?
Nyní jsem zcela čerstvě fascinovaná publikací Fabrika Kateřiny Tučkové, která vyšla k výstavě Brno: Moravský Manchester. Dočasná expozice v Moravské galerii popisuje vývoj města, jehož historie, architektura i běžný život obyvatel se odvíjel od rozmachu textilního průmyslu. Fabrika je potom beletrizací osudu několika generací rodiny brněnských průmyslníků. I když jsem teprve na začátku, nasávám pečlivě každou informaci a všímám si už nyní pozůstatků této skoro zmizelé doby na každém brněnském rohu.
Na závěr bych čtenářům doporučila k přečtení knihu 1913 od Floriana Illiese. V této kronice předválečného léta čtenáři pronikají do soukromí řady evropských osobností a dozvídají se o událostech tohoto roku.
Petro, děkuji za zajímavý rozhovor i za knižní tipy. Doufám, že se líbil i čtenářům a že je třeba zaujmou i tvé knižní tipy. Přeji ti hodně chuti do další práce v našem magazínu, i když to může znít trochu vypočítavě, a samozřejmě i hodně štěstí.
S Petrou Šmejdovou si povídal Jiří Lojín
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
Za doporučení knihy 1913 děkuji, několikrát jsem se nad ní pozastavil, ale váhal jsem.
1913 je 100% volba. Zrovna jsem jí půjčila kamarádce a už má dočteno. Host zrovna vydal další podobnou knihu Ostende.1936 - Léto jednoho přátelství S. Zweiga a J. Rotha. Na to se zrovna chystám.