Rozhovory

Otec TAPATANU Pavel Vrána věří, že dobří lidé ještě nevymřeli

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Znáte TAPATAN? Že ne? Je to ostrov čtení a her pro všechny děti. Seznámíme vás s jejím otcem Pavlem Vránou. Jaký impuls ho popohnal k tomu, aby Tapatan založil? A co vše tam děti čeká? To se dočtete v následujícím rozhovoru s Pavlem Vránou, který je sám autorem několika knih pro děti i pro dospělé. Milý rozhovor s milým skromným člověkem.


logoJste „otcem“ Tapatanu, ostrova čtení a her. Mohl byste nám přiblížit, co všechno děti v Tapatanu čeká? Jaký byl první impuls Tapatan založit?

Když starý bývalý knihkupec neměl co dělat, začal si vymýšlet co s volným časem a aby to k něčemu bylo. To byl první impuls, pokud jde o Tapatan. Děti tam čeká především čtení, povídání o knížkách, o spisovatelích a ilustrátorech knih, soutěže a výtvarné dílny navazující na čtení, výstavy, křty knížek, setkávání se známými osobnostmi. Ať se v Tapatanu děje cokoliv, vždycky je to odvozeno od knih. Tapatan je současně i miniknihkupectví výhradně s literaturou pro děti.

Sám jste autorem knih pro děti i pro dospělé. Pro koho píšete nejraději? Jsou vaše příběhy autobiografické?

Píšu hlavně ve verších. Tam je dost těžké mluvit o autobiografičnosti. Moje básničky pro dospělé jsou hlavně minipříběhy, které se náhodou rýmují, protože se mi tak dobře píše a pěkně to při čtení zní. Možná píšu raději pro děti. Tam má fantazie větší možnosti, a protože jsem staromilec, rád píšu pohádky v klasickém pohádkovém duchu.

Která z vašich knih je vašemu srdci nejbližší a proč?

Pro děti je to Tetka vrána, pro dospělé Žižkovská nostalgie a pro všechny generace Žižkovské strašidelno s dotykem Vinohrad.

Jste v kontaktu s mnoha spisovateli, povězte, kdo je vámi nejoblíbenější?

Snad i proto, že píšeme v podobném duchu, je to jednoznačně můj kamarád Jirka Žáček.

Jak vypadá váš rutinní den?

Stařecká nespavost mě většinou vyžene z postele kolem páté hodiny, udělám si kafe, čtu si, vyřídím korespondenci a kolem sedmé si ještě tak na hodinu lehnu. To se vedle mě položí náš drsnosrstý jezevčík Čenda. Pak se jdeme chvíli projít, stavíme se na trhu a pomalu se přesuneme spolu do Tapatanu. Po páté hodině zavřeme a jde se domů a věnuji se svým koníčkům. Vařím a jím. Čenda rád pomáhá a manželce mé koníčky vyhovují. Hlavně vaření.

Na čem nyní pracujete?

Odevzdal jsem ilustrátorce texty na leporelo, čekám nedočkavě na obrázky a s druhou ilustrátorkou dokončujeme Žižkovské mariášky.

knihaJste autorem dětské knihy Tetka vrána, neuvažujete o jejím pokračování?

Vzhledem k tomu, že Tetka vrána vyšla potřetí a pokaždé byla o něco delší, myslím si, že to stačilo.

V dnešní době se hovoří o tom, že děti dávají přednost filmovému zpracování knihy. Jak vidíte budoucnost tištěné knihy vy?

Jednoznačně. Kniha je a zůstane na prvním místě. Ono se toho vždycky napovídalo. Je to všechno pěkné, ale málokdy se filmové zpracování vyrovná knižní předloze a stejně mnohé zláká si knížku pro porovnání přečíst. To ví dospělí a děti na to přicházejí také. Ani jim to nemusíme u nás v Tapatanu moc zdůrazňovat. Často o tom mluví samy. To potěší.

Příběh knihy Žižkovské strašidelno jste zařadil do půvabné městské čtvrti Žižkov s dotykem Vinohrad. Máte k tomuto místu nějaký hlubší vztah?

Narodil jsem se na rozhraní Žižkova a Vinohrad. Vyrůstal jsem tady a i Tapatan je na Žižkově. S žižkovskou radnicí se výborně spolupracuje a Žižkov sám o sobě je půvabný, malebný a charizmatický.

Věříte v Boha a lidskou spravedlnost a v to, že dobří lidé ještě nevymřeli?

Nemohu říct, že věřím v Boha. To je příliš určující pojem a navíc se takové tvrzení většinou spojuje s církvemi a ty si vymysleli lidé a podle toho to také vypadá. Věřím, že někde něco je, co je mimo naše chápání. Ale co to je a jak to funguje … Dobří lidé ještě nevymřeli. Pár jich znám, ale protože je mám rád, tak to na ně nepovím.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte?

Určitě ne, ale mám jedno předsevzetí, které striktně dodržuji: Žádná další předsevzetí si nikdy nebudu dávat.

 

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení