Martina Bittnerová: Příběhy, které zpracovávám, jsou stále aktuální

Rozhovory

Vytvořeno 5. 9. 2014 3:00

Autor: Lucie Sigmundová

Spisovatelka Martina Bittnerová má na svém kontě nejen beletrii pro dospívající dívky a povídky pro dospělé, ale i popularizační povídky o významných historických osobnostech. Ve své poslední knize Utajené životy slavných Češek (2014) sleduje například osudy dcery Boženy Němcové nebo dnes již zapomenuté herečky Leopoldiny Ortové de Pauli.

Na základě čeho si slavné Čechy a Češky vybíráte? To kritérium, že se jedná o pozapomenutou osobu, která byla slavná nebo se se slavnými lidmi znala, je přece hodně široké.

Problém je, že já nemám žádný přesný klíč. Rozhodně nepracuji tak, že bych si třeba napsala na papírek dvacet jmen a z nich odškrtávala. Záleží hodně na tom, na koho při čtení starých knih narazím. Když je daná osobnost zajímavá a její příběh mi připadá něčím nevšední, obvykle ji zpracuji a následně použiji do knížky.

A jak dlouho vám trvá nahromadit k jedné osobě dostatek materiálů?

To je hodně relativní. Já jsem se kdysi, zhruba před osmnácti lety, začala zajímat o Boženu Němcovou. Stýkala se s mnoha lidmi, takže se mi ty osobnosti řetězily. Základ nějakého vědění mám tudíž dlouholetý a při práci samotné si samozřejmě dohledávám další podrobnosti. Zhruba půl roku trvá, než všechno nastuduji a dám to dohromady. Ale nelze to úplně přesně specifikovat.

Co to obnáší? Setkala jste se s nějakými komplikacemi?

Člověk vždy musí vědět, co hledá a co potřebuje. Komplikace může nastat tehdy, když v dopise nebo knížce najdu zmínku o dokumentu, který se týká určité osobnosti, a pak hledám dál a zjistím třeba, že už neexistuje. Jinak obecně hledání informací obnáší to, že čtu dobová periodika, archivní materiály a biografie, které v minulosti o dané osobě vyšly.

Ovlivnilo tohle bádání nějak vaše osobní názory?

Zjistila jsem docela starou pravdu, kterou jsem možná tušila už předtím, že my lidé jsme stále stejně chybující a neumíme se úplně poučit z omylů předchozích generací. Příběhy, které zpracovávám, jsou o lidech, kteří žili klidně i před sto padesáti lety. Ale troufám si tvrdit, že z toho devadesát devět procent je naprosto aktuálních. Možná se odehrávají v našem okolí a ani o tom nevíme. Druhá věc, kterou jsem si uvědomila, je, že spousta lidí je ve své době uznávaná a slavná, ale až po jejich smrti se ukáže, jestli ta sláva nebyla dočasná. Jestli ten přínos byl opravdu takový, jak se za jejich života říkalo. Opravdu platí - světská sláva, polní tráva. Nejvíce je to vidět třeba na osudech herců a hereček.

Kromě knih s historickým tématem jste napsala i povídky pro dospělé a sci-fi pro dívky, což už je široký rozptyl žánrů. Píše se vám všechno stejně dobře, nebo je něco těžší?

Samozřejmě nejlépe se mi píšou povídky, protože mám tento útvar nejraději. Ale všichni dnes tvrdí, že čtenáři dávají přednost románům a povídka je upadající žánr. Nejtěžší je pak psát historii, protože musím vycházet ze skutečnosti a zároveň se snažím psát tak, aby to nebyla jen suchá literatura faktu. Stojí mě hodně energie se s tím popasovat. A hlavně, když píši o smutném osudu, určitě mě to nějak v tu chvíli ovlivní. Když čtu třeba dopisy, je mi dané osobnosti líto. Od toho se nedá zcela odprostit.

Četla jsem V průšvihu a zaujala mě ta rasa, která se leští leštěnkami a žije v kopulích. Na základě čeho vznikali Cerci?

Ono je bizarní, jak vůbec ten nápad vznikl. Pamatuju si, že bylo docela hezké odpoledne a najednou mně hlavou proletěl motiv, že dívčina, která není člověk, si přeje dostat lidské mimino k obdobě našich vánočních svátků. Nevím už, jestli jsem zrovna tehdy byla na Moravě, kde používají slovo „cérka“, jestli mě to neovlivnilo. Ale byl to bleskový nápad a vznikla z toho asi desetistránková povídka, kterou jsem po letech rozšířila a rozepsala.

Svět a doba, ve které hrdinové žijí, tvoří podstatné pozadí příběhu, ale nijak detailněji jste je nerozebírala. Promýšlela jste je víc do hloubky sama pro sebe?

Já to vnímám tak, že Lola vše prožívá v dnešní době. Nemyslela jsem při psaní na nějakou budoucnost, brala jsem to tak, že se jedná o fantazijní svět současnosti, nebo nějaká její varianta.

Máte nějakou inspiraci pro Lolu?

Nepsala jsem ji podle nějakého konkrétního vzoru. Ona je z mého pohledu kompilát. Jednu dobu jsem intenzivně pracovala s dospívajícími, tudíž jsem měla možnost sledovat, co třeba dívky zajímá a co je pro ně důležité. Čili z toho jsem vytvořila Lolu. V jedné části příběhu jsem se ale i inspirovala vlastním zážitkem z doby, kdy mi bylo třináct.

V které?

V kapitole Mejdany Cerkyním nesvědčí. Ale jen částečně. Nelze to brát tak, že jsem ji napsala celou podle toho, co jsem si sama prožila. To zase ne.

Tipuji nějaké to pouštění zakázaného videa?

Samozřejmě. I ty společenské hry.

Ta knížka kromě dospívání Loly dost přímočaře nastoluje témata, jako je etika nebo konzum. Má to mít nějaký vliv? Chtěla jste tím něčeho dosáhnout?

Tato témata jsem nastolila zcela záměrně, přestože si myslím, že ne všichni v tomto věku jsou schopni a ochotni se podobnými otázkami zabývat. Dala jsem je tam proto jako symbolickou pobídku, protože to může být inspirací pro toho, kdo o takových věcech třeba sám přemýšlí, nebo přemýšlet začne. Vychovávat tím nechci, neboť výchova leží především na bedrech rodičů. To oni stanovují svým dětem morální a etické normy.

Ona ta kniha je otevřená ve víc věcech. Třeba v tom, že mnoho otázek zůstává nakonec nedořešených. To byl záměr?

Ano, protože si myslím, že život není přímočarý, což jsem chtěla dospívajícím sdělit. Ne vždycky se nám všechny věci vyřeší okamžitě, některé se nevyřeší vůbec a mnoho otázek může zůstat nezodpovězeno do konce života. S tím člověk nic neudělá a nemá cenu se tím pak trápit. Život je jak otevřená knížka a nikdy nevíte, na jaké straně tu knihu otevřete a na jaké straně pro vás už bude zavřená.

Hodláte na to navázat další knihou?

Někteří čtenáři mi říkali, že by chtěli pokračování. Ten nejednoznačný konec k tomu vybízí, ale vzhledem k tomu, že teď pracuju na jiných věcech, tak to aktuálně není na pořadu dne. Ale neříkám, že se k tomu nikdy nevrátím.