
Martina Šmidtová: „Číst je nádherné a psát ještě sladší“
- Rozhovory
- Vytvořeno 18. 8. 2009 2:00
- Autor: Marta Šimečková

Mé první básničky vznikaly, když mi bylo asi 12 let. Měla jsem v úmyslu vydat knihu. Byla jsem velmi introvertní dívka plná komplexů a literatura mi dávala pocit naplnění. Snila jsem o slávě a spoustě obdivovatelů. Během studia na střední škole jsem se seznámila s několika novými lidmi a můj život dostal nový směr. Začlenila jsem se do skupiny trampů, začala jsem jezdit na vandry, poznávat nové lidi a přestala být malá zakomplexovaná holčička. Začala si užívat všeho nového a to byl dočasný konec mého psaní. Přestala jsem psát básně, nevím proč, ale neměla jsem potřebu. Začala jsem se orientovat na hudbu – hru na kytaru, saxofon a zpěv. A tehdy jsem začala psát své první písničky. K psaní básní jsem se vrátila až nyní, což je asi tak jeden rok. Po narození mého syna nemám čas na svůj dosavadní život, nejezdím na vandry, nestýkám se tolik s kamarády a mně vše začalo chybět. Psaní básní je návrat a touha po přírodě. Psaním si připomínám lásku k trampingu.
Nyní přispíváte na serveru Poeta.cz. Proč píšete pod pseudonymem Lejdik?

O čem nejraději píšete?
Nemám přesně striktně dáno, o čem budu psát. Píši o tom, co mě napadá, ale vždy, když si svá díla přečtu, jsou si velmi podobná v jedné věci, a to je pocit touhy a naplnění. A samotnou mne mnohdy překvapí, jaké další roviny chápání se zde naskytnou.
Máte malé dítko, přemýšlela jste i o psaní poezie pro děti?
Ani ne. Tvorba pro děti není dle mého názoru jednoduchá. Vrátit se v myšlení a porozumění do myšlenek dětí není pro každého autora jednoduché. Použití jednoduchých slov obratů je práce pro mistry psaného slova a to raději přenechám jiným.
Hodně času zřejmě trávíte péčí o dítko. Kolik času věnujete psaní?
Hodně málo. Někdy mám jen dvě hodiny za týden, když to nasčítám. Není to jednoduché, mám spoustu jiných zájmů a záleží na tom, co je přednější. Právě teď chystám akci – autorského čtení mladých začínajících autorů, kteří zaměřují svou tvorbu na tramping a přírodu. Samotné pořádání této akce je velmi časově náročné. Jsem pak ráda, když si najdu alespoň pár chvilek na psaní básní.
Jak moc je pro vás důležitá forma básně?
Není pro mne důležitá. Nemyslím si že psaní básní ve volném či vázaném rýmu jsou hezčí či horší. Vždy záleží na pocitu z díla. Musím si báseň přečíst lehce.
Co je pro vás největší inspirací?
To jste mne dostala, nevím. Většinou, když píši, vykonávám svůj běžný rituál. Musí být doma a mít ticho (naprostý klid), uvařím si čaj do svého půllitrového hrnku a zadívám se na lesní plody, které jej zdobí. Pár horkých usrknutí a myšlenky se rodí samy.
Jaké básníky máte nejraději a proč?
Obdivuji mnoho básníků, jak už tvořících a publikujících na serveru Poeta, tak i věrnou dobrou klasiku. Nevím proč, ale nejvíce mi utkvěl v hlavě a v srdci básník Rainer Maria Rilke, jenž mne provázel už mým dětstvím.
A co písničkáři? Všimla jsem si totiž, že píšete i texty k písním.
Je to má krevní skupina. Mám ráda písničkáře a krásné texty. Jen škoda, že písničkáři, které bych já ráda slyšela více v rádiích, není možné zaslechnout. Spousta úžasných písničkářů zůstává v nedohlednu běžným posluchačům. Nemohu říci, že mé písně jsou kvalitní a že se mohu rovnat profesionálům. Stále jsem ve vývoji a se mnou i mé písně.
Nepřemýšlíte o zhudebnění těchto textů?
Neumím napsat píseň, aniž bych složila melodii. Je to tím, že melodie u mne vyvolává text. Je pravda, že mé hudební ztvárnění je jednoduché a někdy i pro mne samotnou nedostačující. Přemýšlela jsem, že bych někoho oslovila o spolupráci, ráda bych využila více hudebních nástrojů a slyšela celou svou skladbu v jiném kabátě. Uvidíme, snad se k tomu jednou odvážím.
Jak byste hodnotila úroveň písňových textů, které slyšíme denně v rádiích?
Vzhledem k tomu, že jsem milovníkem trempské hudby a jazzu, neposlouchám spotřební, jak tomu říkám já, hudbu. Pokud se však zaposlouchám, jsou to mnohdy laciné uměle tvořené texty o lásce, zradě a zklamání. Ano, najdou se i výjimky, ale těch je málo. Problém vidím v trendu zlatého proudu, který je chycen a vláčen jakousi melancholií a neustálým zklamáním. Podívám-li se, kdo je strávníkem této hudby, jsou to převážně děti, a proto se nemůžeme divit, jak texty písní vypadají. Jsou laciné, strohé a jednoduché. Snad aby byly snadno srozumitelné cílové skupině.
Myslíte si, že je u písně důležitější hudba, nebo slova?
Není dobré písně bez dobrých slov a obráceně. Nic není důležitější. Píseň na mne musí působit celistvě. Text musí souznít s melodií. Alespoň pokud tvořím já písně, melodie koresponduje se slovy.
Písně se často vyznačují pravidelným rýmem. Dáváte mu přednost před volným veršem?
Ani ne. Mám radši volný verš, ale záleží na dílu. K některému se lépe hodí verš vázaný. Nemám žádné pravidlo ani návod, kdy jaký verš zvolit, je to pouze na intuici a na pocitech z daného díla. Pokud však píši píseň, nerozhoduji se a volím automaticky verš vázaný. Píseň je poté melodičtější a zpěvnější.
Co byste chtěla vzkázat našim čtenářům?
Číst je nádherné a psát ještě sladší. Pišme, ať máme co číst, čtěme, ať máme proč psát.
Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho krásných chvil u psaní i čtení poezie.
Básně Martiny Šmidtové si můžete přečíst na serveru Poeta.cz.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Lidé poslechem audioknih tráví stále více času
Praha, 14. 1. 2021 - Výsledky 7. ročníku Velkého audioknižního průzkumu ukazují, že lidé stále častěji volí jako formu čtení audioknihy a poslechem mluveného slova tráví čím dál více času.
Číst dál... -
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Literatura faktu
jeto hrozne -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, bohužel kniha mi dodnes nedorazila, přestože jsme ji objednávali, tak Vám to píši, že ... -
Literatura faktu
jeto hruza -
Peklo protireformace
To si určitě ráda poslechnu. -
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Dobrý den Elen, i když je příběh primárně určen jiné věkové kategorii, tak já si užívám každý díl ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Označení vedlejších přízvuků je závislé na tom, v jakém typu textů/přepisů je potřebujete ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Jak se označují vedlejší přízvuky? -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, moc Vám děkuji za všechen čas, který budete knize věnovat. A omlouvám se, že ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře