S Petrem Kuběnským o soutěži Brněnská sedmikráska
- Rozhovory
- Vytvořeno 17. 10. 2013 1:00
- Autor: Jiří Lojín
O vyhlášení pátého ročníku soutěže Brněnská sedmikráska jsme vás již informovali (zde). Časopis a nakladatelství Host vyzvalo literáty k napsání nejkrásnější básně o Adamově. Dnes už známe výsledek. Vítězem se stal Petr Kuběnský s básní Průvody. Pokud je vám jméno autora povědomé, určitě se nemýlíte. Petr Kuběnský je jedním z redaktorů magazínu VašeLiteratura.cz a já mu teď mohu položit několik otázek, týkajících se jeho osoby i průběhu soutěže.
Petře, letošní podmínkou soutěže bylo, že autor musí osobně před porotou svou báseň přečíst. Čtenáři mohou tvé vystoupení shlédnout zde. Co bylo pro tebe těžší – psát, nebo veřejně přednášet?
Já se v roli recitátora necítím úplně dobře, protože jsem tuhle dovednost nikdy moc netrénoval. Takže silnější stránkou je jednoznačně psaní. Ostatně myslím, že i na pódiu se vystřídali zdatnější přednašeči, kteří dokázali lépe pracovat s publikem. V některých případech se výstupy podobaly až slum poetry, tedy až na onu typickou „vášovskou“ improvizaci.
Na druhou stranu, teď jsem měl asi dvouletou pauzu, kdy jsem nepsal skoro vůbec, takže i samotná tvorba pro mě byla tak trochu výzvou.
Byla to tvá první účast v soutěži Brněnská sedmikráska?
Ano, bylo to poprvé. Vlastně to pro mě byla od dob středoškolských vůbec první literární soutěž, které jsem se zúčastnil. Sám pociťuju, že můj vztah k soutěžím v psaní je trochu komplikovaný, takže se doteď nestačím divit, proč jsem se tak znenadání rozhodl, že se zapojím.
Jak probíhal vyhlašovací večer a jaká byla porota?
První, co mě překvapilo, bylo, že Kabinet múz, kde se to celé konalo, byl nacpaný k prasknutí. A myslím, že to trochu překvapilo i pořadatele z nakladatelství Host. Ale atmosféra byla díky tomu skvělá. Moderátoři to pojali odlehčeně, což vlastně dobře ladilo i s částí příspěvků, které tu finalisté předčítali. A v podobném duchu se nesl i doprovodný program, ať už šlo o přednášku o historii Adamova, nebo o vystoupení písničkářky Nikoly Muchy.
Autorské básně hodnotilo celkem pět lidí, přičemž tři z nich byli náhodně vybraní lidé z řad návštěvníků. Z tohoto soudku se mi vybavuje, že jeden z porotců používal z hodnotící škály „jedna až deset“ pouze první tři čísla, takže když jsem od něj dostal „trojku“, byl jsem vlastně nadšený.
Jaký máš vztah k Adamovu? Proč si podle tebe zaslouží oslavnou báseň?
Je třeba říct, že o oslavnou báseň – snad až na jediný případ – nešlo, ani to nebylo vyžadováno. U velké části vystupujících se naopak projevilo, jak dobře se uchytil trend dělat si tak trochu z Adamova legraci. V tomhle mají silný vliv weby jako Prigl.cz nebo Žít Brno. Ostatně i mě, když jsem poprvé četl o tématu letošní Sedmikrásky, napadlo, že tohle téma se dá zpracovat jen jako perzifláž. Ale nakonec jsem šel jinou cestou. Adamov je totiž svým způsobem velmi působivé městečko. Rozhodně není hezké v klasickém slova smyslu a např. s takovými Bílovicemi se nedá srovnávat. Ale vykazuje zvláštní industriální atmosféru, která se mi spájí např. s poetikou Michala Ajvaze nebo Pavla Čecha. A tahle atmosféra stojí ještě v zajímavém protikladu k okolní přírodní scenérii. To jsou zhruba prvky, na kterých jsem stavěl.
Adamov znám na Brňáka poměrně dobře. Měl jsem tu v dětství několik kamarádů a sem tam jsem za nimi jezdil. Po foglarovsku jsme prolézali staré tovární haly, hřbitov, bunkry a to ve mně dodnes rezonuje.
Je to tvůj první významný literární úspěch, nebo jich máš na kontě více? Představ trochu svou práci.
Jak už jsem naznačil, je to v zásadě první větší úspěch. Sem tam mám otištěnou báseň v nějakém časopise nebo almanachu, ale času na soustavnější práci na dlouho rozpracované sbírce se mi nedostává. Nejvíc mě asi potěšilo, když mi před pár lety otiskli pár veršů v revue Wagón hned vedle Víta Slívy, který pro mě představuje jednoho z nejzásadnějších básníků posledních dvaceti let.
Co pro tebe znamená literatura a jaký je tvůj vztah k poezii? Myslíš si, že je čtenáři neprávem opomíjená?
Literatura je pro mě střed zájmu – osobního i profesního. Jenom k ní z hlediska té profese přistupuji většinou z druhé strany. Nikoli jako autor, ale jako recenzent, knižní editor nebo lektor tvůrčího psaní. A možná právě proto už mi nezbývá tolik sil a času, abych si ve vhodnou chvíli sedl a psal. Většinou to skončí několika myšlenkami nebo slovními obraty načmáranými na první papír, který najdu a který brzy zase ztratím.
Poezie je – a domnívám se, že byla vždy – takovou popelkou literatury. Což ale není nutně špatně. Příběhy jsou přímočařejší, snadněji vyložitelné a člověk je s nimi v přirozeném spojení už odedávna. Poezie vyžaduje trochu specifický druh vnímání, který si člověk musí chtít osvojit, aby jí rozuměl a přišla mu přitažlivá. Já jsem začal první básně číst a tvořit až na střední škole díky tomu, že jsem měl dobrého učitele. Ale cestu k jejich porozumění jsem si nacházel v zásadě sám. Myslím, že mě fascinovalo, jak je poezie na jedné straně hrozně emocionální, což mi v patnácti letech vyhovovalo, a na druhé straně je tak trochu tajemná. Významy se tu rozevírají pomalu a neochotně jako hádanka. Vzpomínám si, že ten druhý aspekt mě vždy hrozně zajímal na Březinovi, do kterého jsem se zoufale pokoušel proniknout a kterému jsem začal rozumět až mnohem později.
Petře, děkuji za odpovědi a za celou redakci ti přeji hodně úspěchů v další tvorbě, odvahu a vůli svou práci veřejně prezentovat.
Krátký rozhovor s Petrem Kuběnským, vítězem soutěže Brněnská sedmikráska, vedl Jiří Lojín
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Lidé poslechem audioknih tráví stále více času
Praha, 14. 1. 2021 - Výsledky 7. ročníku Velkého audioknižního průzkumu ukazují, že lidé stále častěji volí jako formu čtení audioknihy a poslechem mluveného slova tráví čím dál více času.
Číst dál... -
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Touha bez romantiky
Ano, o tom vím, ale zmiňoval jsem se o Vaší vlastní literární tvorbě, proto jsem neuváděl překlad ... -
Touha bez romantiky
Děkuji za zmínku o knize. Ráda bych doplnila informace, jejichž absence mě zde zarazila. Mezi vydáním ... -
Když se introvertka vdá
Já sice typický introvert nejsem, ale tenhle komiks mě moc baví! Díky za super recenzi -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, děkuji Vám za zprávu. Předně Vám přeji vše nejlepší v tomto roce! Moc mne ... -
Literatura faktu
jeto hrozne -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, bohužel kniha mi dodnes nedorazila, přestože jsme ji objednávali, tak Vám to píši, že ... -
Literatura faktu
jeto hruza -
Peklo protireformace
To si určitě ráda poslechnu. -
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře