Práce na hvězdárně není jen posláním, ale především životním stylem

Rozhovory

Vytvořeno 12. 7. 2013 3:00

Autor: Štěpán Ledvinka

David Koval se narodil v době kulminující normalizace v hornickém Havířově, po gymnáziu a praxi vystudoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor Informační studia a knihovnictví a již deset let pracuje na Hvězdárně a planetáriu Brno jako produkční, programový a kulturně-výchovný pracovník. Na svém kontě má mnoho pořadů pro děti i dospělé z nichž drtivá většina se stala na brněnské hvězdárně diváckým bestselerem. Patří k populárním moderátorům brněnského planetária. Je také zaníceným cestovatelem a ze svých cest příležitostně napíše vtipnou glosu na svůj blog. V roce 2013 debutoval jako autor knihy pro děti a mládež Co to svítí na obloze?

Vzhledem k tomu, že se s panem Mgr. Davidem Kovalem znám mnoho let, dovolím si mu v následujícím rozhovoru tykat – snad mi laskavý čtenář promine mou familiárnost.

Mohl bys nejprve, prosím tě, přiblížit naším čtenářům, co se skrývá za tak honosným a tajuplným názvem tvé profese na brněnské hvězdárně: produkční, programový a kulturně-výchovný pracovník?

Název profese je skutečně trochu krkolomný, ale neskrývá se za ním nic složitého. Na hvězdárně a v planetáriu provázím školní výpravy a veřejnost a prostřednictvím našich pořadů ukazuji, jak to ve vesmíru vypadá. To se týká té výchovy. No a některé pořady sám vytvářím a proto ten produkční a programový pracovník.

Na brněnské hvězdárně patříš mezi velmi úspěšné autory pořadů pro děti i dospělé. Kde bereš inspiraci pro své nápady?

Sám nevím. Asi ve své fantazii a částečně z pozorování a sledování okolí. Například pohádka „Hledá se Polárka“, kterou jsme spolu vytvářeli, vychází ze skutečné události. Jednou paní učitelka odešla bez jednoho malého chlapce, kterého zapomněla v planetáriu. A přesně tato událost nás inspirovala k napsání pohádky. Zbytek příběhu dokreslila fantazie, protože nás oba zajímalo, co by se uvnitř planetária odehrávalo, kdyby ten malý chlapec musel zůstat v planetáriu přes noc až do rána. Samozřejmě ve skutečnosti to možné není, protože se každý večer celý prostor kontroluje, ale v pohádkách to prostě funguje jinak :-)

Vzhledem k tomu, že i tvorba pořadů do planetária je z části literární záležitostí a že si mnoho lidí asi neumí představit, jak takový pořad vzniká, mohl bys nám alespoň ve stručnosti popsat jednotlivé fáze jeho vzniku?

Prvním krokem je nápad. Musíte mít nějakou představu o tom, o čem pořad bude a jak bude pořad zhruba vypadat. Následuje napsání scénáře, který podléhá trvrdé kontrole kolegů :-) Je to trochu jiné než při psaní knihy, protože při psaní scénáře do planetária je velice důležité myslet i na to, jaký obraz k danému textu poběží. Může se napsat výborný text, ale jak pod něho není obrazový materiál, tak pak je to k ničemu. Až je scénář hotový, může se finální verze namluvit hercem. My máme velice dobrou zkušenost s herci z Mětského divadla Brno. K hotové náhrávce se následně vybírá hudba a obrazový materiál. Až je celý projekt hotový, vezme se vše do planetária a tam se musí ještě naprogramovat osvětlení, fungování projektorů, přístroje planetária, který promítá hvězdy. A pak následuje premiéra a autor se modlí, aby vše proběhlo jak má :-) To co jsem právě popsal, je již ale minulost. V současnosti ve velkém sále planetária probíhá rekonstrukce, kde bude umístěná nová audiovizuální technika a tvorba pořadů bude probíhat úplně jinak.

Jak došlo k tomu, že si původně scénář pohádky „Návštěva z vesmíru“ přepracoval do knižní podoby?

Když jsem měl udělat astronomickou knížku pro děti, přemýšlel jsem, jakou formu zvolit. Hned na začátku jsem věděl, že nechci udělat knížku encyklopedického typu, kde by byly jen stroze vysvětleny různé pojmy. Přemýšlel jsem, jak knihu udělat zajímavěji a jako dobrý nápad mi přišlo využít příběh, který byl již použit u nás v planetáriu. Dva kluci pozorují s tatínkem oblohu a povídají si o vesmíru. Pak kluci uvidí do lesa padat zářící těleso a rozhodnou se vypravit do lesa, aby zjistili o co šlo. Takže se jedná o astronomickou knížku, ale zároveň se v ní odehrává i trochu dobrodružný příběh se sci-fi prvky.

V čem se liší scénář pořadu do planetária od knižní podoby?

Základ příběhu je asi stejný, až na pár malých detailů. Hlavní rozdíl je v tom, že v knize je vysvětleno více astronomických pojmů než v pořadu.

Koukal jsem na internetu na reakce na tvou knihu a našel jen samé pochvalné, čemuž se ani nedivím, přesto se zeptám, jestli ses setkal i s negativní kritikou?

Zatím ne. Mám radost, že se knížka líbí jak mým kolegům, tak i laikům, kteří nemají s astronomií nic společného. Určitě na tom má zásluhu i autor ilustrací Josef Hajný, jehož obrázky jsou skutečně moc hezké.

Nemohu se nezeptat na tvé literární vzory. Máš nějaké a pokud ano, jak tě ovlivnili v tvé tvorbě?

Hm, asi nemám žádný literární vzor, který by mě nějak ovlivnil. V psaní mě spíše ovlivňuje momentální nálada. Ale já toho kromě pár příspěvků do blogů na internetu moc nenapsal :-)

Jako vystudovaný knihovník máš jistě vřelý vztah ke knihám. Prozradíš nám, jaké knihy máš rád, které tě v dětství a dospělosti výrazně ovlivnily?

Můj oblíbený autor je Stephen King, o kterém se říká, že je králem hororů, i když spousta jeho knih se věnuje spíše lidskému chování a lidské psychice v různých situacích. V dětství jsem měl rád téměř všechny pohádky, příběhy o Neználkovi, od Eduarda Štorcha Lovce mamutů, od Julesa Verna Tajuplný ostrov anebo od Otakara Batličky soubor povídek Na vlnách odvahy a dobrodružství.

Fanoušky tvého psaní bude určitě zajímat, jestli společně s nakladatelstvím Edika připravuješ nebo alespoň zamýšlíš pokračování příběhů Lukáše a Martina?

Zatím nevím, že by k pokračování příběhu mělo dojít. Záležet asi také bude na tom, jak se bude prodávat současná kniha.

V našem rozhovoru bych neměl opomenout ani tvůj blog, ve kterém čtivě, poutavě a se zanícením píšeš o cestování, hudbě a životě. Jak vznikla tvá přezdívka, kterou na blogu používáš?

Bohužel můj blog je delší dobu bez života a trochu chátrá. Vidíš, měl bych ho zase oživit :-) Historek ze života a inspirace je rozhodně dost. Stačí se podívat co se děje kolem a hned je o čem psát. Přezdívka iced vznikla již dávno, kdy jsem potřeboval nějaký nick na přihlášení na internetu a všechno bylo obsazeno. A pak jsem se podíval ve svém pokoji na plakát jedné skupiny, jejíž první slovo bylo Iced. A pak už jsem tento nick používal téměř u každé registrace. Takže vlastně náhoda. Kdyby mi na stěně vysel plakát třeba Ivety Bartošové, mohl můj nick vypadat úplně jinak :-)

Čím si myslíš, že dnes v době internetu, počítačů, televize online přenosů může kniha, kterou jsi napsal oslovit mladé čtenáře a čtenářky?

V dnešní době oslovit mladého člověka nebo dítě knížkou, je čím dál tím složitější. Děti čím dál tím méně udrží u něčeho pozornost, a proto by kniha měla být napsaná takovým způsobem, aby se to alespoň částečně povedlo. Když jsem knihu psal, snažil jsem se to napsat tak, jak by to bavilo mě. Proto jsem astronomii zabalil do příběhu, proto jsem tam dal trochu humoru, trochu dobrodružství a trochu sci-fi a tajemna. Snažil jsem se z astronomie vybrat to základní, co každý může vidět na obloze pouhýma očima anebo malým dalekohledem. Snažil jsem se, abych vše vysvětlit jednoduše, aby to mladý čtenář pochopil a astronomie se pro něho nestala noční můrou.

Má poslední otázka se bude týkat opět hvězdárny. Hvězdárna Brno prošla a vlastně stále prochází v podstatě totální změnou, jak exteriéru, tak interiéru. Máš už nějaké plány na další tvorbu? Nové audiovizuální vybavení, které hvězdárna pořídila z grantu za asi 50 milionů korun, bude jistě umožňovat tvůrcům jako jsi ty nové možnosti k realizaci svých nápadů.

Už jsem to trochu zmínil dříve. Tvorba pořadů bude úplně jiná, než jak se dělala doposud. Je to i logické, protože dojde ke kompletní výměně systému, který bude daleko složitější a tím pádem bude i mnohem složitější vytvářet vlastní pořady. Pořady spíše dodávají profi firmy a vytvářet vlastní pořad není ani běžnou praxí. A když, tak se na tvorbě podílí několik planetárií, jak je tomu třeba v Německu. Je to náročné jak na čas, tak na techniku, rozhodně se nejedná o nic jednoduchého. Nicméně se o vlastní tvorbu určitě pokusíme :-)

Děkuji ti za čtenáře našeho magazínu, že sis našel čas a odpověděl na mé otázky. Přeji ti jak v profesním, tak především v soukromém životě mnoho zdaru a pohody.

Já děkuji za příjemné popovídání a všechny čtenářky a čtenáře zdravím. 

Čtěte také: recenzi knihy Co to svítí na obloze?

Foto: www.hvezdarna.cz