
Lenka Rožnovská: Nechávám se překvapovat svou vlastní fantazií
- Rozhovory
- Vytvořeno 18. 1. 2013 2:00
- Autor: Jitka Libigerová

Už ve třetí třídě chtěla být spisovatelkou. Za svým snem si pevně stála a věřila v něj. Dnes je známou a úspěšnou autorkou knih pro děti. O kom je řeč? O Lence Rožnovské přece. Pojďte si přečíst milé povídání s milou spisovatelkou.
Vstoupili jsme do nového roku, povězte, paní Lenko, dala jste si nějaká předsevzetí?
Ne, nedala. Vlastně si žádná předsevzetí nikdy nedávám. Chráním se takto proti chmurám, které by mě určitě přepadly, kdybych nedodržela to, co jsem si předsevzala.
Kdy Vás poprvé napadlo, že byste mohla napsat knihu? Je psaní Vaším koníčkem od dětství?
Jako dítě jsem si prošla socialistickým vzdělávacím systémem. Vzpomínám si, že každý rok se nás soudružka učitelka ptala, čím chceme být. V první a ve druhé třídě jsem chtěla být zubní lékařkou, ale ve třetí a čtvrté třídě jsem hrdě prohlašovala, že budu spisovatelkou. Všichni rozumní dospěláci mi tento můj rozmar vymlouvali. Uvěřila jsem jim, vystudovala jsem pedagogickou školu a stala se paní učitelkou. Splnila jsem tak přání rodičům a učitelům, ne sobě. Naštěstí touha psát byla silnější a já si teď smím plnit své přání, jdu krajinou slov, vět a textů, nechávám se překvapovat svou vlastní fantazií.
Tuto svou zkušenost předávám dál dětem. Je důležité, aby si šly za svým snem. Kdo zradí své sny, zradí sám sebe, pak se na sebe málo usmívá a nemá se moc rád. A to je nemoc, která se dost špatně léčí.
Kteří autoři Vás nejvíce ovlivnili? Máte nějaké své oblíbence?
Obecně lze říct, že mám ráda všechny autory, kteří do literatury vnášejí něco nového, překvapujícího, obdivuji autory, kteří dokážou slovem zachytit energii dobra či zla. Čtenář pak knihu nečte, dýchá s ní. Je opravdu těžké vybrat nějaké oblíbence. Přesto si dovolím ukázat na tři knížky. Je to kniha A. Lustiga Krásné zelené oči, H. Murakamiho Kafka na pobřeží a z knih, které jsou určeny dětskému čtenáři, je to kniha A. Lindgrenové Bratři Lví srdce.
Jak vypadá Váš rutinní den? Píšete pravidelně?
Můj den začíná a končí mytím zubů. (smích) A mezi těmito úkony se odehrává můj den, který se skládá z nudných povinností a z veselých radovánek. Mezi radovánky patří i psaní. Kdyby se pro mne stalo psaní nudnou povinností, nepřinášelo by mi radost. A to opravdu nechci.
Na čem nyní pracujete?
Právě dopisuji text o ježimladě Sazičce, která letí do školy pro ježibaby, aby se naučila péct perníky. Jenomže i školy v pohádkách mívají své problémy, Sazička se s nimi musí nějak poprat. Snad to zvládne a vyučí se na řádnou ježibabu, aby perníkové chaloupce nebylo smutno.
Jaká je Vaše nejoblíbenější postava z Vašich pohádkových knih a proč?
Mám ráda všechny své postavičky. Jako máma sudička jsem jim dala do vínku radostné objevování světa, nebojácnost, smysl pro humor, ale i roztržitost. A je-li v mých knížkách někdo zlý, pak má naději, že se napraví.
Co čtete nyní?
Doma teď čteme knížky, které nám nadělil Ježíšek. Z dětských knih jsou to Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky od Jiřího Žáčka a Vánoční pohádky od Zuzany Pospíšilové. A mně Ježíšek nadělil monografii o Františku Hrubínovi.
Co byste poradila začínajícím autorům?
Asi jsou to dvě věci – pokora a sebeúcta. Pokorně naslouchejte tomu, co k vám přichází. Je-li to dobré, zahrňte to do své tvorby, je-li to zlé a slibuje vám to rychlý úspěch za cenu pokřivení, odmítněte to.
Máte nějakou oblíbenou báseň?
Mám ráda verše J. Skácela. Například báseň Bez ptaní. Na konci cesty tážeme se kam. / Já ale, až přijde těžká chvíle/já se nezeptám. / A ne snad z bůhvíjaké pýchy. / To snad jenom proto, že se ostýchám. /
Jakou knihu považujete za poklad české literatury?
Uf. To je tak těžká otázka. Nemám to srdce vybrat jednu jedinou knihu. Česká literatura je dost dobrá literatura, nemáme se za co stydět a neříkejme, že je česká literatura málo světová. I když se některé knihy ztratí v labyrintu času, zůstává jich ještě dost, aby nám v srdcích udělaly ráj.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...