Rozhovory

Jiří Žáček čaruje

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
detail

Rozhovor s Jiřím Žáčkem k vydání jeho knihy Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk!

 

 

Čáry máry poprvé: Chtěl byste být zase na chvíli klukem? Kterou chvíli z dětství byste si nejraději přičaroval zpátky?
Kdybych mohl vrátit jeden jediný den ze svého dětství, ani bych nevybíral, bral bych kterýkoli. Dnes bych si dětství uměl užít daleko víc než tenkrát.

knihaČáry máry podruhé: „Vyrůstal jste“ na Ladových obrázcích a knížkách? Přičarujte prosím Vaši nejsilnější vzpomínku.
Měl jsem několikaleté období, kdy se mi zdávaly podivuhodně zmutované pohádky, které mi četli rodiče před spaním. A tak jsem ve snu prošel řadou obživlých Ladových obrázků a pasáží z jeho knih. Například Pepík ševců, který byl s kocourem Mikešem na hruškách, to jsem byl já!

Čáry máry potřetí: Mně babička v dětství (70. léta) četla Mikeše, kterého jsem vyžadovala stále dokola. Příběhy o Mikešovi přitom Josef Lada napsal v letech 1934 – 1936. Zájem o Ladovy knížky ukazuje, že se ani v současnosti nic nezměnilo. Čím to, že na děti pořád tak čarovně zabírají?
Musejí v tom být kouzla a čáry. Lada byl dobrotivý čaroděj se srdcem chlapce a s obrovským smyslem pro humor. Dnešní doba má nové pohádkové hrdiny, třeba malého kouzelníka Harryho Pottera, ale já mám raději hrdiny Ladových pohádek, kocoura Mikeše, chytrou kmotru lišku, strašidlácké kluky z Bubáků a hastrmanů. Ty příběhy jsou psané z čiré radosti a je to na nich znát. A ještě k tomu jsou geniálně ilustrované! Na vlastních vnučkách vidím, že Lada nestárne, že je přitažlivý i pro dnešní děti. Velkou zásluhu na tom mají maminky a tatínkové, kteří svým potomkům čtou pohádky na dobrou noc.

Čáry máry počtvrté: V Ladových obrázcích hraje velkou roli příroda, střídání ročních období, svátky, které lidé s koloběhem roku slaví. Josef Lada má k přírodě respekt. Jakou čarovnou moc má příroda pro Vás?

Čím jsem starší, tím víc mě příroda fascinuje. Les je přírodní elektrárna, kam se chodím dobíjet, kamarádím se stromy, obdivuji zvířata. Věřím Lovelockově teorii o živoucí planetě Gaii a upřímně mě štve, že naše civilizace planetu drancuje a ničí, místo aby náš jediný domov chránila.  Kéž by mladší generace byly moudřejší než generace otců a dědů!

Čáry máry popáté: Co Vám udělalo v poslední době radost? Co byste přičaroval pro radost ostatním lidem?
Velkou radost mám ze své ženy Evy, která v posledních třech letech namalovala hromadu krásných portrétů - od dědečků a babiček až po vnoučata, nezapomněla ani na našeho kocoura. A ostatním lidem bych přičaroval schopnost radovat se z maličkostí: to je velký kumšt a my Češi to na rozdíl od jižních národů moc neumíme. Ani já.

Čáry máry pošesté: Básnička Dobrák končí slokou: „Dopřejte si, prosím, / sladký zimní spánek, / na jaře nás čeká / spousta radovánek.“ Jaké čarokrásné radovánky Vás čekají?
Doufám, že v nejbližší době mě čekají podzimní radovánky - že si letos ještě párkrát vyjdu do lesa na houby a přinesu si košík hřibů a křemenáčů. A že při tom aspoň maličko omládnu.  O jarních radovánkách zatím nepřemýšlím, nejsem plánovač a rád se dám překvapit.

Knihu Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! vydává nakladatelství Portál

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení