Rozhovor s Renatou Štulcovou

Rozhovory

Vytvořeno 17. 10. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Renatě Štulcové právě vyšel druhý díl ze série Rafaelova škola – Tance nág. V této škole studuje dcera vílí královny a člověka Marina Fialková, třetí díl mohou nedočkavci sledovat na stejnojmenném blogu, který se dostal mezi pět nejlepších v hlasování o BLOG ROKU 2012. Při čtení Tance nág mne napadaly otázky. Protože jsem zvědavá, autorky jsem se zeptala. Tady jsou její odpovědi.

Renato, Rafaelova škola je určena především děvčatům, ale skvěle si v příběhu vedou i kluci. Máte představu, kolik má tato série fanoušků v jejich řadách?

Původně jsem myslela, že to bude jen kniha pro dívky, protože jsem hlavní hrdinkou učinila dívku. Ale stejně jako v každé škole účinkují v ději i chlapci. Nakonec Marinina třída – to je vyrovnaná parta kluků a holek. Velice mě pak potěšilo, když hned při prvním dílu knihy mi přicházely maily od čtenářů – chlapců. Maily to byly trochu dotčené, ať neříkám, že je to pro dívky, když oni jsou kluci a taky knihu čtou. Při besedách reagovali kluci i holky stejně, také ve škole, kde učím, čtou knihu a chtějí si o ní povídat jak chlapci, tak děvčata. Konkrétní čísla bych si neodvážila tipnout, ale přízeň klukovského obecenstva kniha má.

Náctileté máte „načtené“ – jako učitelka je máte denně před očima. Má vaše Marina předobraz v některé z vašich žákyň nebo je to kompilát několika?

Většina hrdinů Rafaelovy školy má svůj předobraz, ale Marina prostě přišla z fantazie. Jediná není vytvořena podle nikoho reálného. Přesto jí dávám zažít a řešit problémy, které vidím kolem sebe, jak se dětem a malým slečnám dějí.  Možná v ní také hovořím já, když má formulovat svůj názor.

Ano, cítím silně i vaši přítomnost – jaká jste byla ve čtrnácti? Jaké jste měla tehdy plány, splnily se vám?

Ve čtrnácti v hluboké totalitě jsem buď „lítala“ s partou mládeže za městem nebo jsem si četla a nacházela jsem se v knihovně. Že jednou budu psát knihy, jsem prohlásila už ve svých devíti letech, ale nikam jsem nespěchala, prostě jsem ve volných chvílích, kdy nešlo jít ven, četla a četla. A příběhy promýšlela a domýšlela. Nic jsem však nepsala. Na to jsem byla trochu líná. A sny? Některé se splnily, některé zatím ne. Třeba sen o domě v křivoklátských lesích je zatím nesplněný. Tak mám aspoň v křivoklátských lesích umístěnou Rafaelovu školu.

Čtenáře krásně napínáte tajemnou osobou, která usiluje o zničení Mariny a jejích sester – můžeme hádat, ale zatím jste nás moc nenavedla správným směrem. Kdy nám aspoň trošku naznačíte, kudy se ubírat, koho „nemít rád“? Nebo nás necháte čekat opravdu do posledního dílu? Opravdu se dozvíme to velké tajemství až před Marininou maturitou?

Opravdu budu napínat čtenáře až do poslední knihy, do maturitního ročníku. Nakonec jsou v knize i jiné problémy, které Marina a její rodina musí vyřešit.  Třeba záhada neznámé kletby a její vliv na život Marininy rodiny se teprve bude projevovat. Nebo Marinina láska k bytosti zrozené ve znamení Lva se ukáže velice složitou. A mezi tím epizodní starosti jako třeba boj o záchranu želv, školní úspěchy i neúspěchy, až skoro hororové tajemství tety Diany atd. Je toho před námi ještě hodně.

V  druhém díle se Marina metamorfovala v nágu. Je jasné, že proměna motýla v hada není nic moc. Ale tanec nág mi přijde velmi dobrý – břišní. Jaké máte vy sama zkušenosti s břišními tanci? Tančíte ráda?

Břišní tance jsem objevila tak před deseti lety, kdy jsem hledala nějaké cvičení, které bude přirozené. Počátky mého tančení byly legrační, než jsem navykla některé líné svaly pohybu, svíjela jsem se jako umírající žížala. Dneska jsem ráda, že jsem vytrvala, břišní tance mi nejen pomohly zeštíhlet, ale nebolí mě vůbec záda a po cvičení (tanci) se cítím fit. Ne zničená jako to po běžných lekcích třeba aerobiku bývá. Při samotném tanci se člověk cítí úžasně. Kde můžu, břišní tance doporučuju i jako terapii na ženské problémy. Vlastně vždy tvrdím, že by se ve školách měly břišní tance tančit namísto některých nesmyslných a nebezpečných disciplín v tělesné výchově. To by pak ubylo nemocí zad a gynekologických problémů...

V dalším pokračování má být Marina faunkou s kozími nožkami, jaké tance ji čekají?

Ve třetím díle Marina pokračuje v tancích, protože si je zamilovala, ale musí se pokaždé před lekcí metamorfovat do lidské podoby. V podobě faunky by jí příliš nešlo vytáčet osmičky.

Nebála jste se ztráty čtenářek, když jste dívkám přisoudila atributy toho kterého „elementála“? Vílí křídla dobrá, ale nyní rozeklaný jazyk a hadí ocas, kozí nožky a rohy, přijdou rybí šupiny… Vždyť čtenáři se rádi ztotožňují se svými hrdiny. A dívky se přece rády zdobí, líbí, chtějí být pěkné…

Taky jsem o tom přemýšlela, zda čtenáře nevyděsím. Při besedách jsem ale zjistila, že děti odkojené Narnií, nemají žádný problém s kentaury, fauny, nymfami. Jediný problém jsem viděla v nágách, ale příběh si žádal, abych díky Meluzíně nágy do knih vložila. Nágy jsou dávné mýtické bytosti, které i s hadím ocasem vypadají vznešeně. Snažila jsem se je popsat tak, aby si je čtenáři zamilovali a vážili si jich.

V Tancích nág se dostáváme také ke kráse kamene – drahokamů a polodrahokamů – měla jste ráda hodiny mineralogie? Jaký je váš vztah ke „kamínkům“ dnes?

Jak jsem pořád pobývala jako dítě venku, nosila jsem domů kila kamení. Na balkoně jsem měla sbírku zkamenělin. Snad jako jediná jsem byla nadšená, když jsme měli ve škole geologii. A nakonec na univerzitě jsem v rámci studia geografie složila i zkoušku z mineralogie a geologie. Uznávám nejen ty krásné drahokamy a polodrahokamy, ale taky zdánlivě „obyčejné“ horniny a nerosty. A samozřejmě mám doma spousty krásných a léčivých „kamínků“.

Také si odvážíte od moře, řek, potoků oblázky?(Já jsem jimi přímo posedlá, manžel někdy vrčí…)

Ano, stále. Co já toho naposledy přivezla z Řecka... Letadlem... Lovila jsem kamínky v pobřežních vodách, protože tam je přináší moře z hlubin. Říkala jsem si přitom, že lovím kamínky tam, kde žil Odysseus, že je musím domů dovézt, i kdybych si je snad musela poslat.

Váš blog Rafaelova škola postoupil do finále hlasování o Blog roku 2012. Nahlédla jsem na průběh hlasování a drží se zatím na druhém místě. Hlasování končí až 21. 10., takže ještě určitě nějaké hlasy přibudou. Čekala jste takový úspěch?

Vůbec nečekala, protože na blog Rafaelovy školy sice chodí hodně čtenářů, ale většinou to nejsou blogeři, tak jsem nepředpokládala, že dostanu tolik hlasů.  Také jsem to nečekala proto, že v té pětici nominovaných jsou samí mladí kolem dvaceti a já nad čtyřicet. Bohužel porota, která zveřejnila nominace, neopomněla náš věk zdůraznit. V současné společnosti je věk brán jako handicap, pro lidi kolem patnácti dvaceti jsou ti nad třicet prostě staří. Tak nemohu počítat v hlasování s podporou blogerské komunity. Kdyby ještě někdo tady ze čtenářů chtěl dát hlas Rafaelově škole, tak se hlasuje v anketě na této adrese:
http://blogroku.blog.cz/1209/13-kategorie-literatura

Mne naprosto ohromujete tím, že všechno stíháte – výuku ve škole, blog, tvorbu, vlastní koníčky. Máte snad přiděleny nějaké hodiny navíc? Který z druidů vám je přičaroval?

Spíš nemám vůbec volný čas na nicnedělání, stále dělám několik věcí najednou. Hodiny navíc by se mi opravdu hodily, protože stejně nestíhám všechno, co bych ráda stihla. Tolik věcí mám rozepsaných, rozpracovaných, ale nakonec vždy musím dokončit jen jednu a ostatní knihy čekají ve frontě.

Ještě se musím zeptat na jednu věc: proč je Beroun, jeho okolí centrem nadpřirozených bytostí? Jste z Litoměřic a blíž to máte k Řípu, čekala bych tedy školu nadaných bytostí spíš tam.

No, jsem z Rakovníka a celý náš rod pochází z oblasti přibližně mezi Berounem, Kladnem a Rakovníkem, tedy z kraje tajemných menhirů a keltských památek. Krajina a lesy tam v sobě drží tajemství. Na Říp to také není daleko ani z Rakovníka ani z Litoměřic, takže když jsme se přestěhovali do Litoměřic, zůstala mi má krajina na dosah. Protože ji mám stále v mysli z dětství, protože je to krajina mystická, rozhodla jsem se Rafaelovu školu umístit tam. Postupně mám v plánu do děje zakomponovat i určité památky odtamtud a mnohá nádherná či chráněná přírodní místa.

Uvažovala jste vytvořit naučnou Rafaelovu stezku? Myslím, že by ji mohlo Berounsko podpořit, nemyslíte?

Ale je to úžasný nápad. Až celou sérii jednou dokončím, mohla bych udělat průvodce světem Rafaelovy školy a do knihy napíšu, že jste mě k tomu inspirovala. :-) Takže děkuju.

Já děkuji za rozhovor, moc hezky se mi s vámi povídalo (jako vždy) a těším se na další fantazií nabité knihy