„Na psaní knížek je nejhezčí, když se k vám zpětně dostanou ohlasy od zcela neznámých lidí…“

Rozhovory

Vytvořeno 10. 3. 2012 1:00

Autor: Jana Semelková

Luboš Nečas, novinář, spisovatel, textař, člověk, který vám pomůže odhalit vaše vlastní JÁ například pomocí Vesmírného tarotu… Nedávno vydal knihu Július Satinský: Srdečný pozdrav z nebe. Rád píše o známých osobnostech a stejně rád se zajímá o věci tzv. mezi nebem a zemí, které nejde hmatatelně chytit, vyfotografovat, ale pouze a jen prožít…

Luboši, začněme tedy tím tajemnem – lákalo vás už od dětství?

Myslím, že tajemno láká každého z nás. Mě začalo zajímat už na základní škole. Pamatuju se, že když jsem o víkendech přespával u babičky, tak mi čas od času ráno po probuzení převyprávěla, co se jí zdálo a vzápětí řekla, co to znamená. Na gymnáziu jsem si začal „pohrávat“ s výkladem z klasických mariášových karet, až se ke mně jednoho dne v podobě dárku dostaly Vesmírné taroty. Od té doby už z jiných karet nevykládám. Andělské karty mám víceméně jako takový bonusový doplněk, numerologii jsem přišel na chuť záhy, no a vedle toho, aby byl ten „tajemný seznam“ úplný, používám křišťálové kyvadlo a automatické psaní.

Dokážete sám sebe vést, odhalit správně své já?

Snažím se o to, ale nikoliv tím, že bych sám sobě vykládal. To ne. Jediné, co využívám v rámci jakéhosi výkladu sám pro sebe, jsou karty Hovory s Bohem. Neuvěřitelně pravdivé! Před spaním si tyto karty zamíchám, sejmu nejvrchnější kartu, přečtu moudrost a než usnu, tak mi hlavou běží to, co a jak bych měl následný den udělat nebo čeho se vyvarovat. Ale ne každý den…

Jaké to je žít s tím, že vím (možná) co mne čeká?

Pokud člověk přijde na svůj úkol, který má na tomto pozemském světě učinit, a snaží se ho naplnit s tím nejčistším vědomím a svědomím, má takříkajíc vyhráno. Ovšem tohle je záležitost, na kterou si musí každý přijít sám. Pokud vám bude někdo tvrdit, že vám prozradí váš „karmický“ či životní úkol, podle mého názoru vás pouze vodí za nos. To by bylo velmi jednoduché. Možná bych to přirovnal k naivitě některých lidí, že jim za pomoci výkladu z karet, z numerologie, z astrologického rozboru… atd., atd. někdo nadiktuje čísla, která má vsadit ve Sportce a bude z něho milionář. Pokud by to takto opravdu fungovalo, žádné sázkové domy či loterie by přece neexistovaly. A podobných příkladů by se našly stovky. 

Jste také spisovatel – určujete si třeba termín vydání knihy podle příznivých čísel? Jak vůbec znalost numerologie ovlivňuje váš život?

Nejprve, s dovolením, odpovím na druhou otázku. Numerologie, taroty, ani žádná jiná esoterická disciplína můj život neovlivňuje. Maximálně ho obohacuje o další poznávání, rozšiřování mých stávajících poznatků, o setkávání se s novými lidmi… Život si ovlivňuji pouze a jenom já. A termín vydání knihy? Určitě to někteří spisovatelé nebo i vydavatelé dělají, ale já ne. Přiznám se, že jsem ani u jedné, ze svých dosud 18ti vydaných knížek, tohoto nevyužil. Tohle mi přijde zbytečné z jednoho prostého důvodu, pokud je kniha kvalitní a má vypovídající hodnotu pro toho, komu je určena, pak si ji dotyčný najde. Buď v knihkupectví, nebo se mu dostane „náhodou“ od někoho do ruky. Knihy píšu pro čtenáře, nikoliv pro toho, kdo je vydává a distribuuje. A je vážně úplně jedno, kdy vyjde. Napadá mě, že kdybych hypoteticky začal pracovat na nějaké „čarovné“ knize, klidně bych uvítal na její vpuštění do světa i pátek třináctého. (smích) 

Nyní se věnujme knihám – ve vaší bibliografii jsou především biografie známých osobností. Většinou jste se zabýval osudy žen. Proč? (Jen připomínám, že jste dosud představil čtenářům třeba Marii Rosůlkovou, Helenu Růžičkovou, Irenu Kačírkovou, Milenu Dvorskou…)

A vám přijdou tyto dámy, nezajímavé? Ne, teď vážně. Pokud se rozhodnu psát biografii známé osobnosti, tak v prvé řadě to musí být člověk, který zajímá mne samotného. Každá z dosud mnou napsaných dam byla člověk, který oslovoval a stále prostřednictvím filmů, seriálů… atd. oslovuje široké spektrum lidí. Každá z nich měla vedle zajímavé profesní cesty neméně zajímavou cestu osobní. A krom toho, když vydavatel můj nápad schválí, je to pro mne výzva, která odstartuje nový proces hledání a pátrání po dalších a dalších informacích a zajímavostech ze života dané osobnosti, o nichž čtenáři dosud nemají sebemenší tušení. V případě biografií musí – nebo tedy alespoň já jsem toho názoru – autor nabídnout čtenáři jakýsi bonus v podobě právě mnou výše popsaných záležitostí. Sednout si a opsat informace z internetu je příliš jednoduché a ve finále i kontraproduktivní, protože tímto způsobem nemůže vzniknout kvalitní kniha. Tímto způsobem vzniká jen jakýsi brak, který má za úkol vytáhnout z lidí peníze. Ale od toho tady snad knihy nikdy nebyly, nejsou a já jsem víc než přesvědčen, že NIKDY nebudou.

Právě se ke čtenářům rozletěla vaše kniha o J. Satinském. Čím vás osud tohoto slovenského herce zaujal, že jste se rozhodl jej představit čtenářům?

Dovolím si vás mírně poopravit tím, že bych před slovo čtenářům vložil přívlastek tuzemským. Tato kniha je totiž u našich sousedů ve slovenské verzi k mání už od loňského června. A čím mě pan Satinský zaujal? Abych řekl pravdu tak s nápadem na tuto knihu jsem nepřišel já, ale Petr Tychtl z vydavatelství XYZ. Když jsme se sešli, padala spousta „slavných“ či známých jmen, a právě v případě tohoto svébytného a zcela originálního slovenského umělce jsem si nebyl vůbec jistý, že by mohl někoho zajímat. Nechal jsem si čas na rozmyšlenou, zavolal jsem Janě Šulcové, která Júliusovi Satinskému hrála manželku v komedii S tebou mě baví svět, povyprávěla mi pár historek, něco málo jsem si o něm vyhledal, načetl a bylo rozhodnuto. Pan Satinský musí být pro Slováky doslova národním pokladem, a jak jsem se při práci blíž a blíž seznamoval s útržky z jeho života, tím víc jsem se vnitřně ujišťoval, že rozhodnutí napsat biografii právě o něm, bylo správné.

Július Satinský byl velký mystifikátor – měl jste během psaní třeba pochyby, zda to, co udává ve svých knihách o vlastním životě je pravda nebo mystifikace? Bylo těžké to rozpoznat?

Protože jsem si před psaním rukopisu jako vůbec první pročetl knížku jeho originálních fejetonů, pochopil jsem, co je nadsázka, co realita. Ale je fakt, že ve dvou nebo třech případech, které se týkaly jeho osobního života, jsem si danou informací nebyl 100% jistý. Takže mi nezbývalo nic jiného, než si ji ověřit (ideální je vždy minimálně ze 3 na sobě nezávislých zdrojů!), čímž jsem dostal jasnou odpověď, že se jedná o čistou realitu nikoliv humorně nadnesenou smyšlenku, a s klidným a čistým svědomím jsem tuto informaci vepsal do rukopisu.

Jak těžké bylo nashromáždit podklady? Vůbec jak je těžké získat informace o nežijících umělcích, jsou příbuzní vstřícní?

Na knize o panu Satinském, pokud se nepletu, jsem pracoval více než rok. Nejprve si musíte nashromáždit veškeré dostupné informace, pak přijde na řadu pátrání po kontaktech na ty, kteří s danou osobností měli co dočinění, no a pak se pustíte do postupného sestavování celé té mozaiky života člověka, který se prostřednictvím své práce rozdával pro nás – pro druhé. A jestli je získávání informací těžké? Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Pokud se rozhodnu psát o člověku, jehož životní cesta zde na tomto světě skončila, tak „těžké – netěžké?“, zkrátka ty informace si sehnat a sesbírat musím.

Kdybyste měl možnost se s panem Satinským právě teď setkat, na co byste se ho rád zeptal?

Slušně bych ho pozdravil a zeptal bych se ho, jestli nemá chuť a čas si něco přečíst. Pokud by odpověděl, že ano, tak bych mu s radostí a osobním poděkováním věnoval jeden výtisk této knihy.  Pochopitelně ve slovenské verzi.

Koho dalšího máte ve svém hledáčku? Bude to další muž, nebo rozšíříte řadu knih o ženách?

Co nevidět rozšířím – jak říkáte – řadu knih o ženách. Nicméně to bude v rámci mé knižní tvorby de facto premiéra, protože se jedná o zahraniční osobnost. Víc není třeba prozrazovat, protože, jak už jsem zmínil, ten, kdo si bude chtít tuto knihu koupit, koupí si ji. A já budu pouze a jenom rád. Víte, co je na psaní knížek vlastně vůbec nejhezčí? Když se k vám zpětně dostanou ohlasy od zcela neznámých lidí, které ta či ona publikace pohladila po duši. To je pro mě známkou toho, že moje práce někomu udělala radost a tudíž má skutečný smysl. 

Děkuji za odpovědi.

Fotografie: archiv LNproduction

Komentáře   

 

+1 Tomu říkám rozhovor! — Roman Bradáč 2012-03-17 21:57

Náhodou jsem rozkliknul vaše stránky, a protože mám velmi rád humor komiků pánů Satinského a Lasici, chtěl jsem si přečíst rozhovor s panem Nečasem, který o Julovi Satinském napsal knihu. Přečetl jsem ji napoprvé, stejně jako rozhovor s tímto autorem. Pokud by všichni psali a uvažovali stejně jako p. Luboš Nečas, řeknu vám, že bych v životě nechodil do práce, ubytoval se někde v knihovně a četl a četl a četl. Díky za takový rozhovor a pokud jich budete mít takových víc, vůbec se nebudu zlobit!
Díky, Roman

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments