
Recenze: Zuzana Beranová – Poslední nosorožec
- Vytvořeno 17. 11. 2015 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Člověk se po staletí snaží najít své místo v přírodě, ale často to vypadá, že nehledá, ale dobývá. Smutné důsledky této činnosti můžeme sledovat stále. Podle některých pramenů každým dnem na planetě Zemi nenávratně zmizí v průměru 130 druhů zvířat a rostlin. [2] Poslední nosorožec [1], nový román Zuzany Beranové, se tohoto tématu dotýká, i když se neomezuje pouze na ohroženou africkou přírodu.
Autorčina prvotina Všechny vůně Afriky (recenze zde) sledovala nezávislé příběhy několika lidí, kteří z různých důvodů přijeli navštívit černý kontinent. Vlivem této koncepce se u některých dějových linií zdálo, že jsou uťaty příliš brzy a čtenář se mohl cítit neuspokojen. Přesto šlo o knihu výjimečnou, a to hned z několika důvodů. Tím hlavním je skutečnost, že vše, o čem autorka píše, vychází z jejích vlastních zkušeností. V Africe pobývá pracovně již dlouhou dobu a některé země tohoto světadílu zná velmi dobře. Druhým důvodem je její schopnost vyprávět – poutavě, přímočaře a s náznakem humoru. Poslední nosorožec zaznamenal určitý posun, pokusím se definovat, kterými směry.
Nápadnou změnou je kompaktnost příběhu. Místo rozličných osudů sleduje Zuzana Beranová hlavní děj, jehož osu představuje snaha o záchranu jednoho živočišného druhu před úplným vyhubením, a z něj vyrůstají vedlejší linie. Pokud některý z čtenářů preferuje v textech vztahy, může považovat za hlavní bortící se manželství hlavních hrdinů a snahu o jeho záchranu. Tyto dva dějové momenty jsou v zásadě rovnocenné a poskytují čtenáři možnost sledovat ten či onen.
Co do závažnosti, vedlejší témata si s tím hlavním v ničem nezadají. Katastrofální hospodářská situace Zimbabwe, v Africe nijak vzácná, plodící pouze hlad a nemoci, může být pro nás nepředstavitelná, stejně jako cesta, kterou se země do takové situace dostala. Bohužel, v souvislosti se současnou imigrační krizí se k nám přibližuje více, než by nám bylo milé. Pytláctví autorka dává do souvislosti s touhou po penězích a nutností uživit se a tím si uhájit holý život. Do toho epidemie cholery, AIDS, nevzdělanost, etnické čistky.
Jak by se z tohoto výčtu mohlo zdát, autorka do knihy vložila všechny neduhy světa. Skutečnost je však daleko horší – nejde o všechny neduhy, těch je mnohem víc, v mnoha afrických zemích jich najdeme až příliš mnoho.
V recenzi knihy Všechny vůně Afriky jsem prohlásil, že autorce nechybí humor. V nové knize jí došel. Na sebeironii, kterou ze sebe dokázala vykřesat Tereza, nemá Eva už žádný prostor. Od okamžiku, kdy se s ní setkáváme na palubě letadla, transportujícího pár nosorožců bílých, je stíhána ranou za ranou a okamžiky štěstí jsou velmi zřídkavé.
Příběh se odvíjí velmi rychle a čtenář může podlehnout dojmu, že je svědkem jediného týdne, nabitého nadmíru nebezpečnými situacemi, mířícími k fatálnímu konci. Autorka si rozhodně nebere servítky, slabší a romantické povahy budou mít s mnoha scénami problém. Nicméně tyto scény odrážejí realitu a přikrášlovat je by znamenalo zkreslovat skutečnost nebo bagatelizovat skutečnou vážnost problému. Domnívám se, že autorce nešlo pouze o napsání poutavého románu, ale zejména o vyjádření toho, jaká situace v Zimbabwe vládne. Zde vidím další směr posunu stylu Zuzany Beranové.
Poslední nosorožec zpracovává velmi vážná témata, která zdánlivě zůstávají za zavřenými dveřmi relativně blahobytné Evropy. Autorka nepodlehla komerčnímu trendu diktujícímu spisovateli, že se čtenář musí především bavit a cítit se dobře a pohodlně. V současné době, kdy se zábava stala krédem mnoha spisovatelů, jde o velké riziko, ale autor si tím zachovává tvář. Osobně bych si přál, kdyby více autorů přistoupilo na předpoklad, že ne všechny příběhy musí mít dobrý konec a dobro ne vždy vyhrává. Život takový je a literatura má život odrážet a ne jej deformovat do podoby červené knihovny. Z tohoto úhlu vidím největší klad románu Zuzany Beranové v pravdivosti.
[1] BERANOVÁ, Zuzana. Poslední nosorožec. 2015. Vydání první. Brno: Nakladatelství Jota, 238 s. ISBN 978-80-7462-822-1.
[2] WILD AFRICA [online]. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.saveafricananimals.org/
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...