Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Zuzana Beranová – Poslední nosorožec

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
il

Člověk se po staletí snaží najít své místo v přírodě, ale často to vypadá, že nehledá, ale dobývá. Smutné důsledky této činnosti můžeme sledovat stále. Podle některých pramenů každým dnem na planetě Zemi nenávratně zmizí v průměru 130 druhů zvířat a rostlin. [2] Poslední nosorožec [1], nový román Zuzany Beranové, se tohoto tématu dotýká, i když se neomezuje pouze na ohroženou africkou přírodu.


knihaAutorčina prvotina Všechny vůně Afriky (recenze zde) sledovala nezávislé příběhy několika lidí, kteří z různých důvodů přijeli navštívit černý kontinent. Vlivem této koncepce se u některých dějových linií zdálo, že jsou uťaty příliš brzy a čtenář se mohl cítit neuspokojen. Přesto šlo o knihu výjimečnou, a to hned z několika důvodů. Tím hlavním je skutečnost, že vše, o čem autorka píše, vychází z jejích vlastních zkušeností. V Africe pobývá pracovně již dlouhou dobu a některé země tohoto světadílu zná velmi dobře. Druhým důvodem je její schopnost vyprávět – poutavě, přímočaře a s náznakem humoru. Poslední nosorožec zaznamenal určitý posun, pokusím se definovat, kterými směry.

Nápadnou změnou je kompaktnost příběhu. Místo rozličných osudů sleduje Zuzana Beranová hlavní děj, jehož osu představuje snaha o záchranu jednoho živočišného druhu před úplným vyhubením, a z něj vyrůstají vedlejší linie. Pokud některý z čtenářů preferuje v textech vztahy, může považovat za hlavní bortící se manželství hlavních hrdinů a snahu o jeho záchranu. Tyto dva dějové momenty jsou v zásadě rovnocenné a poskytují čtenáři možnost sledovat ten či onen.

Co do závažnosti, vedlejší témata si s tím hlavním v ničem nezadají. Katastrofální hospodářská situace Zimbabwe, v Africe nijak vzácná, plodící pouze hlad a nemoci, může být pro nás nepředstavitelná, stejně jako cesta, kterou se země do takové situace dostala. Bohužel, v souvislosti se současnou imigrační krizí se k nám přibližuje více, než by nám bylo milé. Pytláctví autorka dává do souvislosti s touhou po penězích a nutností uživit se a tím si uhájit holý život. Do toho epidemie cholery, AIDS, nevzdělanost, etnické čistky.

Jak by se z tohoto výčtu mohlo zdát, autorka do knihy vložila všechny neduhy světa. Skutečnost je však daleko horší – nejde o všechny neduhy, těch je mnohem víc, v mnoha afrických zemích jich najdeme až příliš mnoho.

V recenzi knihy Všechny vůně Afriky jsem prohlásil, že autorce nechybí humor. V nové knize jí došel. Na sebeironii, kterou ze sebe dokázala vykřesat Tereza, nemá Eva už žádný prostor. Od okamžiku, kdy se s ní setkáváme na palubě letadla, transportujícího pár nosorožců bílých, je stíhána ranou za ranou a okamžiky štěstí jsou velmi zřídkavé.

Příběh se odvíjí velmi rychle a čtenář může podlehnout dojmu, že je svědkem jediného týdne, nabitého nadmíru nebezpečnými situacemi, mířícími k fatálnímu konci. Autorka si rozhodně nebere servítky, slabší a romantické povahy budou mít s mnoha scénami problém. Nicméně tyto scény odrážejí realitu a přikrášlovat je by znamenalo zkreslovat skutečnost nebo bagatelizovat skutečnou vážnost problému. Domnívám se, že autorce nešlo pouze o napsání poutavého románu, ale zejména o vyjádření toho, jaká situace v Zimbabwe vládne. Zde vidím další směr posunu stylu Zuzany Beranové.

Poslední nosorožec zpracovává velmi vážná témata, která zdánlivě zůstávají za zavřenými dveřmi relativně blahobytné Evropy. Autorka nepodlehla komerčnímu trendu diktujícímu spisovateli, že se čtenář musí především bavit a cítit se dobře a pohodlně. V současné době, kdy se zábava stala krédem mnoha spisovatelů, jde o velké riziko, ale autor si tím zachovává tvář. Osobně bych si přál, kdyby více autorů přistoupilo na předpoklad, že ne všechny příběhy musí mít dobrý konec a dobro ne vždy vyhrává. Život takový je a literatura má život odrážet a ne jej deformovat do podoby červené knihovny. Z tohoto úhlu vidím největší klad románu Zuzany Beranové v pravdivosti.

[1] BERANOVÁ, Zuzana. Poslední nosorožec. 2015. Vydání první. Brno: Nakladatelství Jota, 238 s. ISBN 978-80-7462-822-1.

[2] WILD AFRICA [online]. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.saveafricananimals.org/

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení