
Robert Langdon opět zasahuje
- Recenze
- Vytvořeno 20. 2. 2011 1:00
- Autor: Marta Šimečková

Pokud patříte mezi fanoušky Dana Browna, pak jste si určitě nenechali ujít jeho román Ztracený symbol. Ten letos vydalo nakladatelství Argo v překladu Michaly Markové a Davida Petrů. Již potřetí se v něm setkáme se symbologem Robertem Langdonem, který stejně jako v předešlých románech Andělé a démoni a Da Vinciho kód musí rozřešit velkou záhadu.
Tentokrát se přeneseme z evropského kontinentu do USA, a to přímo do hlavního města Washingtonu D. C. Úvodní kapitola nás ihned vtáhne do napínavého děje – v Kapitolu je nalezena useknutá ruka, která ukazuje na stropní fresku zachycující George Washingtona. Langdon je nucen neznámým mužem rozplétat různé šifry, aby zachránil život svého přítele. A tak jsme svědky toho, jak jde během jediné noci po stopách zednářského pokladu, který může změnit celý svět...
Tentokrát v centru všeho dění stojí zednáři, přičemž je z textu patrné, že si jich autor nesmírně váží. Tato tajná organizace už od nepaměti vyvolává řadu otázek, proto jsou oblíbeným tématem řady autorů (nedávno například vyšla v českém překladu kniha Poslední templář od Raymonda Khouryho). V knize tak nechybí řada odboček, v nichž se můžete dočíst zajímavé informace o historii této organizace a rovněž o různých náboženských symbolech, které zednáři užívali k šifrování.
Druhým hlavním tématem je teorie noetiky. Podle ní může lidská myšlenka změnit svět – transformovat hmotu nebo mít jiný dopad na realitu. A to především tehdy, když na tu samou věc myslí velký počet lidí. Že by právě v tom spočívala síla Dávných mystérií, k nimž má směřovat tajemný symbol? A co se stane, pokud se mystéria dostanou do rukou nesprávného člověka toužícího stát se bohem? Přestože Langdon zpočátku pochybuje o existenci této pradávné síly, snaží se všemi silami zabránit, aby ji získal jeho protivník. A jeho úkol je o to těžší, že má na celou akci pouze dvanáct hodin.
Brown si získal velký úspěch u čtenářů především díky svému vypravěčskému talentu. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje hned od první věty a nepustí jej, dokud spolu s hlavním hrdinou nerozřeší všechny záhady. To se týkalo především jeho předchozích románů. Ztracený symbol byl však pro mě zklamáním. Prvotní entusiasmus mě zanedlouho opouštěl, a to především u rozvláčných výkladů a i kvůli jistému schematismu. Autor rád střídá dějové roviny, přičemž každá kapitola je zaměřena na jinou postavu a na konci každé kapitoly dochází k nějakému neočekávanému odhalení. To nutí čtenáře k „hltání“ dalších stránek, aby se dozvěděl, co se stane nebo jaký dopad bude mít daná záhada na celý děj. Jenomže tento styl je vlastní spíše pro průměrné romány, které jsou určeny pro nenáročného čtenáře.
Podobně jsou na tom charaktery postav, které mají předem určeno, kdo je onou bílou a kdo černou figurkou. Dokonce nejsou ani charakterizovány jazykově, takže alespoň na mě působí spíše jako loutky než jako skuteční lidé. Jednoduchý jazyk, opakující se schéma... to je velký nedostatek Brownových románů. Proč tedy tolik čtenářů na celém světě podlehlo jeho spisovatelskému „umění“? Především je to tematika, kterou si vybírá, a hra se skutečností a fikcí, díky čemuž řada lidí méně obeznámených s danou problematikou může pokládat jeho knihy za skutečné dějiny.
Román doporučuji čtenářům, kteří mají rádi romány s tematikou tajných organizací a konspiračních teorií. A pokud jste si postavu Roberta Langdona oblíbili, pak se můžete těšit na další pokračování. Autor totiž v jednom rozhovoru přiznal, že má s tímto symbologem ještě velké plány.
Román Ztracený symbol vydalo nakladatelství Argo
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...