Vasesouteze2
Recenze: Knihy pro dospělé

Jáchym Topol honí „bycha“

  • Vytisknout
1 1 1 1 1 (2 hlasů)
Recenze
Vytvořeno 2. 6. 2009 1:00
Autor: Jan Gettin
tuzka 100x100

V roce 2005 se dostává na pulty našich knihkupců kniha známého spisovatele a hudebníka Jáchyma Topola s poněkud expresionistickým názvem Kloktat dehet. Doplňme, že kniha vyšla prvním vydáním v nakladatelství Torst a kresbami ji doplnil Juraj Horváth. Topol v ní vytváří vlastní apokalyptickou verzi dějin Československa během osudného roku 1968.

Topolovi Češi jsou až na výjimky národ milující svobodu, který neváhá nasadit vše pro uhájení práva na svobodný život bez zhoubného područí sovětského uchvatitele. V jeho pojetí národní hrdosti lze vycítit až jakousi výtku směřovanou na naši národní ješitnost, v tomto popichování a otvírání špatně zahojených ran neváhá dokonce přejít i do přímého útoku slovy: „Domnívali se, že již první úder vojsk srazí Čechy na kolena a že pak v Čechách budou vládnout jen zrádci a kolaboranti a celé Československo se stane bezbranným satelitem Sovětského svazu.“ [1]

kloktat dehet obalkaDílo lze vnímat ve dvou ambivalentních rovinách, jejichž společným jmenovatelem je obžaloba. Je jí jednak již zmíněná obžaloba pasivity obyvatel Československa stavěná do kontrastu s udatností a až patriotickým zápalem Topolových Čechů. Ve druhé rovině se autor snaží střízlivě domyslet zkázonosné důsledky, jaké by pro náš národ mohla mít urputná snaha stavět se za každou cenu na odpor nepřátelským vojskům, čímž jako by bral vítr z plachet všem radikálním reflektorům dějin, kteří odsuzují pasivitu našich otců při vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Zde se tedy objevuje onen percepční protiklad.

Topolovi hrdinové jsou sirotci vychovávaní řádovými sestrami v odbojné vesnici Siřem, která se stala iniciátorem vzniku Siřemské autonomní zóny (ŠIAZ). Tito sirotci už jenom vlivem svého sociálního postavení poznali poměrně brzy odvrácenou tvář radostného a láskyplného světa. V krátkém čase jsou nuceni vyrovnat se s tolika novými, dětskému rozumu ne vždy jasnými skutečnostmi, že se ani není čemu divit, že se stávají manipulovatelnou masou. Dostává se jim tvrdého výcviku od velitele Vyžlaty, který se sirotků ujme poté, co jsou sestry odvlečeny komunisty. Co z počátku vypadá jako dětská hra na vojáčky, se postupně mění v činnost, která sleduje svůj vytyčený cíl, a z dvojnásobných sirotků se postupně stávají bezejmenní vojáci do puntíku plnící cizí vůli.

Hlavním hrdinou je sirotek Ilja, postava, která svým jménem může evokovat představu neohroženého pionýra, avšak která svým vystupováním rozhodně neodpovídá poetice sociálního realismu. Ilja se příkladně stará o svého mladšího postiženého bratra Vopičáka, ale v naplňování vlasteneckých ideálů si už tak dobře nevede. Ilja není černobílý, ale šedivý. Když padne do rukou Rusům, neváhá jim vydat své mapy a tlumočnické služby, když je v lese v nejnevhodnější okamžik chycen partyzány, neváhá hrát roli informátora v ruské tankistické koloně. A konečně, když je zpět mezi vojáky - sirotky (Psanci) překvapen ruskými vojáky, neváhá si povzdechnout: „Kdybych nespálil tankistickou uniformu, mohl jsem vypadat jako zajatec Psanců.“ [2]  Autor tímto zachycuje jeden z nejzákladnějších instinktů společný všem živým tvorům – přežít.

Bez povšimnutí nelze nechat ani jazyk románu, který by šlo označit za topolovsky autentický. Autor v hojné míře využívá hovorových výrazů, expresiv, vulgarismů, sirotčího slangu. Postavy spolu navzájem rozhodně nejednají v rukavičkách. Jazykově lze toto dílo zařadit mezi Škvoreckého Zbabělce a Burgessův Mechanický pomeranč.

Jáchym Topol nemá ambice napsat historický román, nemá chuť historii polykat a „házet za hlavu“, on ji kloktá, zpřehází v ústech se všemi možnými kdyby a výsledek už znáte. Topolovo kloktání lze v této symbolické rovině přirovnat k ucpanému záchodku německých dějin po druhé světové válce, který s každým dalším spláchnutím přetéká i se vším obsahem, který měl zmizet v nedohlednu, jak tuto situaci označil německý spisovatel Günter Grass.


[1] TOPOL, J. Kloktat dehet. 1. vyd. Praha : Torst, 2005. ISBN 80-7215-255-6. S. 147.
[2] Tamtéž. S. 222.


Čtěte také:

Jáchym Topol – Chladnou zemí











 

Komentáře   

 
Monika L.
+1 Odp.: Jáchym Topol honí „bycha“ — Monika L. 2009-06-02 21:23
Výborný článek :-) Jen bych se chtěla zeptat, kde přesně hovoří Gunter Grass o onom ucpaném záchodku? Četla jsem od něj zatím jen Plechový bubínek, ale zrovna tohoto přirovnání jsem si tam nevšimla. Možná je to jen mou nepozorností :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Jan Gettin
+1 re: — Jan Gettin 2009-06-05 01:12
Zdravím a děkuji :-) Na konkrétní Grassovo dílo Vás bohužel neodkážu, ale v knize Nebe pod Berlínem Jaroslava Rudiše, jejíž obsah se zde brzy objeví, je tento příměr někde ke konci zmíněn. Zároveň jsem se o něm doslechl na jedné z přednášek, takže se určitě nejedná o autorovu fikci.
S přáním pohodové četby
JG
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
vladek
0 vladek 2009-06-08 10:44
No páni, to přirovnání v závěru je fakt dobrý :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Simona
0 Odp.: Jáchym Topol honí „bycha“ — Simona 2016-09-25 16:03
Moc dobře napsané, děkuji autorovi, pomohlo mi to při rozboru k maturitě.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Aktuality

  • Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu

    Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.

    Číst dál...  

  • Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival

    Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  

  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení