
Deník jako únik ze života na frontě
- Recenze
- Vytvořeno 18. 3. 2011 1:00
- Autor: Petra Šmejdová

Přestože druhá světová válka skončila před 66 lety, dodnes to není pro válčící národy nadobro uzavřená kapitola dějin. Stále se objevují nová fakta ohledně zločinů spáchaných během válečných let. Vzhledem k tomu, že čtenáři mají stále o tuto problematiku velký zájem, vycházejí nové publikace, které se snaží přiblížit konkrétní výpovědi jednotlivých účastníků boje.
Jedním z příkladů vyprávění skutečných zážitků vojáka na frontě druhé světové války je kniha s názvem Nezapomeň na zlé časy, kterou vydalo nakladatelství Jota v rámci své beletristické sekce opravdových příběhů. Autorem je člen německého wehrmachtu Günter Koschorrek, který se do války zapojil v roce 1942, tedy těsně po dokončení výcviku a dovršení 18 let.
Vzpomínková kniha Nezapomeň na zlé časy je psána formou deníkových záznamů, které si mladý voják psal během svého tříletého boje proti nepříteli. Vše začíná dlouhou cestou vlakem, který stovky mladých vojáků veze blíž k bojišti. Nikdo netuší, co je jejich cílem a ještě dříve, než to zjistí, zažívají první letecký nálet na zásobovací vlak.
Koschorrek si svůj deník psal téměř každý den. Často se v něm věnuje úplně obyčejným věcem, jako bylo počasí, objekty viděné z vlaku nebo zájmy ostatních vojáků – karty, harmonika nebo spánek. Z jeho dalšího vyprávění je patrný údiv nad realitou válečného života. Píše o vších, zimě, malém prostoru v zákopech nebo o ohlušujícím výbuchu zbloudilých střel. Kromě období mezi samotnými válečnými střety voják popisuje boj. Díky zápiskům se s vypravěčem dostáváme do blízkosti Stalingradu, kde se jeho divize snad jen s pomocí štěstí vyhnula největším bojům. Zavede nás do bitev na Donu, Dněpru i na území Rumunska.
Mimo východní frontu Koschorrek sloužil také jako instruktor v Dánsku a na konci války se dostal i na naše území. Pobýval na území Sudet poblíž Chebu. Všechny tyto události, které jako jeden z mála svých kamarádů přežil, jsou doloženy autentickými fotografiemi Güntera Koschorreka s přáteli. Ostatní obrazový materiál připomíná například velitele pluků, bojiště, techniku či zbraně, které zapadají do jeho vyprávění.
Nezapomeň na zlé časy je o německém vojákovi, který přiznává boj o holý život. Koschorrek se nesnaží tvrdit, že by ve svých 18 letech bojovali za vyšší cíle jako velitelé rozhodující z pohodlí generálního štábu. Čtenáři jsou svědky přerodu naivního sebejistého chlapce, nedotčeného pocitem nebezpečí, ve zkušeného vojáka wehrmachtu, který si je vědom své smrtelnosti a blízkosti rizika.
Kniha je velmi poutavá a čtenáři se zde dozví fakta okolností, o kterých se v učebnicích dějepisu nedočtou. Jde o deník vojáka bojujícího v druhé světové válce, a tomu odpovídá i styl psaní. Nejde o žádný vypracovaný román, který je typický pro „ztracenou“ generaci. S tím vším však čtenář počítá. Jediné co mi trochu bilo do očí, byla některá přeložená hovorová slova, která by se hodila spíše do hantýrky současné armády. Ve výsledku ale výpověď nazvaná Nezapomeň na zlé časy splní očekávání a čtenář bude moci nahlédnout na druhou světovou válku očima mladého vojáka, navíc člena poraženého wehrmachtu.
S podporou rumunského dělostřelectva a našich samohybných houfnic zaháníme nepřítele přes jeho silný odpor zase zpět. Nad námi se odehrávají tvrdé vzdušné souboje mezi našimi a ruskými letadly. Když po nějaké době přijdeme k novému pásu sovětských zákopů, vítá nás vražedná palba dělostřelectva a minometů. Nepřítel už není ochoten dál ustupovat. Nás postup vpřed se zastavuje. Zalézáme do okopů, které tady všude Ivan po sobě zanechal.
(Koschorrek G.: Nezapomeň na zlé časy. Brno: Jota 2010, s. 300.)
Knihu Nezapomeň na zlé časy vydalo nakladatelství Jota
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...