
Poslední kniha Ivy Hercíkové
- Recenze
- Vytvořeno 31. 3. 2010 2:00
- Autor: Hana Masaříková

Humorná i smutná, satirická i dojemná. Taková je posmrtně vydaná autobiografická kniha Dám si to ještě jednou aneb Indolúna, kterou psala Iva Hercíková v době, kdy bojovala s následky vážné choroby.

Dám si to ještě jednou aneb Indolúna je také vzpomínkou na pobyt v Americe. V 80. letech Eva Hercíková s manželem emigrovala do Německa, odkud se o rok později přesunuli do Spojených států. Zde se usadili nejdříve na Floridě, poté se přestěhovali na newyorský Manhattan. Přesto se Iva Hercíková nikdy nezřekla českého občanství. Po sametové revoluci částečně pobývala v Praze, ale až v roce 2000 se natrvalo vrátila do rodné země.
Ačkoli autorka ve svých dílech mistrně vládne rodným jazykem, v této knize najdeme gramatické i jazykové chyby. Text Ivy Hercíkové byl záměrně vydán bez redakčních a jazykových úprav, vyšel v podobě, v jaké ho autorka zanechala – nehotový a „nevyčištěný“. Dokládá, jak autorka zápasila s Příhodou, jak jí selhávala a zase se opětně vracela paměť a spisovatelské umění.
Kniha je svědectvím boje člověka s tvrdou realitou, je snahou vrátit věci vyprávěním a psaním zpět do normálu. Ačkoli jde po stránce literární o zápas vítězný, v osobním životě o zápas prohraný. Autorka neměla sílu bojovat s Příhodou a zvolila dobrovolný odchod ze světa. Přesto po sobě zanechala literární odkaz nebývalé kvality.
Ukázka z knihy:
„František je anděl, ale někdy má jedno křídlo trochu nalomené jako mražené kuře, plandá mu. Hlavně potom, když je vzteklý. Vzteklost teď dovede víc ovládat, ale stále to ještě není dokonalé. Dokonalého bych se ho bála. Máme jednoho společného přítele a ten, když se rozčílil, uvolňoval se bitím hlavy (vlastní) do radiátoru ústředního topení. Měl na lebce hrboly. Také vyhodil z okna čtvrtého patra záchodovou mísu, kterou předtím urval. Pak manželka otěhotněla a změnil se v beránka.“
Knihu Dám si to ještě jednou aneb Indolúna vydalo nakladatelství Motto
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...