Provokatér Oscar Wilde

Irský spisovatel Oscar Wilde (celým jménem Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde) je velice dobře znám mnoha generacím. Z let, kdy jsme ještě seděli ve školních lavicích, ať na základní nebo střední škole, nám jeho jméno utkvělo v paměti především ze seznamu povinné četby. Oscara Wilda dnes považujeme za proslulého světového autora básní, próz i divadelních her.

Tento dekadentní autor, jehož díla vznikala především v osmdesátých letech 19. století, byl tehdejší společností vnímán jako výstřední osobnost, s nepříliš dobrými způsoby chování a tehdy dosti nepochopeným „volným životem“. Ale i přes překážky, které si někdy sám vědomě způsoboval, dokázal napsat díla, která si dnes s oblibou čteme. Mezi jeho nejznámější poetická díla patří Balada o žaláři v Readingu a Básně (ovlivněny dekadencí). Divadelní hry: Vějíř lady Windermerové, Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa a další. A prozodická díla, mezi která patří: Obraz Doriana Graye, Strašidlo cantervillské, Šťastný princ a jiné pohádky a De Profundis.

Dílo De profundis můžeme považovat za jakousi zpověď Wildea v období, kdy musel vykonávat dvě léta nucených prací ve Wandsworthu a poté si odsedět nějakou dobu v žaláři v Readingu. Jedná se o autobiografické dílo, rozděleno na dvě části. První z nich se nazývá De profundis – Zápisky ze žaláře v Readiingu a druhá část Čtyři listy. Obě jsou vyprávěna ich-formou.

De profundis je jakési vyznání v podobě dopisu, které čtenáři odkrývá pohled Oscara Wildea na jeho zatčení. Důvodem jeho zatčení byla homosexualita, která byla od roku 1895 v Anglii zakázána. Wilde zde minimálně popisuje prostředí, ve kterém se nachází, spíše dává větší prostor svému duchovnímu vyznání o životě před zadržením a po něm. Vzpomíná na svou matku, po které teskní. Taktéž na děti, které mu budou odebrány. Zmiňuje pochyby o svém zatčení a popisuje ponížení, potupu a výsměch, který musel podstoupit. Tyto své pocity přirovnává ke Kristu jako k mučedníkovi. Zároveň se však nelituje, ale přiznává, že se zničil sám: „Já sám jsem  se zničil. Nikdo, ať velký, či malý, nemůže být zničen jinou než svou vlastní rukou. Rád se k tomu přiznávám. Pokouším se o toto doznání, třeba se nyní nevěřilo, že jsem toho schopen.“ (Wilde, Oscar. De Profundis. Praha: XYZ, 2009, s. 19–20.)

Porovnává chudou vrstvu s bohatou a obviňuje se ze sobectví a namyšlenosti: „Stal jsem se marnotratníkem vlastního génia a promrhat věčné mládí mi působilo zvláštní potěšení.“ (Wilde, Oscar. De Profundis. Op. cit., s. 22.) Čtenáři se může zalíbit, kým skutečně byl, ale zároveň může Wildea rychle odsoudit pro jeho poněkud „bičující se“ povahu.

V části Čtyři listy jsou dopisy adresované věrnému příteli Robbiemu Rossovi a Harrisi Moreovi. Odkrývá se nám pohled na čtyři zprávy odesílané v letech 1896 a 1897. Rozebírá zde vztah ke své manželce Constanci Lloydové a podotýká, že nechce žádné její peněžní (rozvodové) vyrovnání, a prosí Robbieho, aby vše vyřídil. Zároveň ho žádá, aby mu pravidelně posílal nějaké knihy a časopisy. Můžeme si všimnout, že přítel Robbie znamenal pro Wildea velice mnoho jako důvěrník.

Knihu z anglického a německého vydání přeložil Antonín Starý. Na přední straně přebalu knihy se nám tyčí černobílá fotografie O. Wildea, dále je přebal doplněn o krátký životopis autora a na zadní straně vidíme stručný popis obsahu knihy.

Dílo odhaluje malá tajemství Oscara Wildea, která čtenář nemusí tušit. Zajímavé pohledy na soudobou společnost, na náboženství a především vnímání sebe sama ucelují dílo do filosofického vyprávění vytříbeným jazykem. Kniha je určena pro čtenáře, kteří mají zájem si rozšířit znalosti o životě Oscara Wildea.


Knihu De Profundis vydalo Nakladatelství XYZ