
Jáchym Topol – Chladnou zemí
- Recenze
- Vytvořeno 26. 3. 2010 1:00
- Autor: Marek Lollok


Jak už jsem zmínil, poutavé dobrodružství desperáta poskytuje příležitost zamyslet se nad mírou determinace budoucnosti minulostí. Hlavní hrdina je ke všemu ,,předurčen“ už svým prvním krokem ve fabuli příběhu – rozhodnutím vstoupit do organizace ozdravující Terezín. Od té chvíle vlastně není tak úplně svým pánem a vše další se děje v návaznosti na toto prvotní jednání (možná bychom mohli jít ještě dále a za hrdinovu predestinaci označit už jeho samotný terezínský původ). Druhou a snad ještě zajímavější úrovní relace minulost-přítomnost-budoucnost je Topolova umělecká reflexe vlastního pohledu Čechů a východních Evropanů na historii. Zde si autor neodpouští implicitní i explicitní narážky na náš stále ještě ,,neevropský“ vztah k základním civilizačním hodnotám (zmiňuje se např. známá situace kolem památníku bývalého romského koncentračního tábora v Letech).
Jáchym Topol v Chladné zemi nepopírá svůj tradiční styl. Jeho syrové vyprávění se valí jako prudká černá řeka. Topol často používá velmi krátkých vět, jež jsou od sebe odděleny náznakovými třemi tečkami a ve zrychleném tepu děje mnohdy volí jen kratičké jednověté odstavce. Pozoruhodná, i když pro Topola typická, je celková atmosféra příběhu – chladná, ponurá, démonická, místy dokonce šklebivě karnevalová až temně groteskní. Taková jsou všechna místa, jimiž procházíme – převládají zapadlé uličky a zákoutí, nevábné podchody, podzemní úkryty a katakomby. Od své specifické stylizace Topol neuhýbá ani o píď.
Nová próza Jáchyma Topola se jistojistě řadí k jeho nejlepším dílům. Autor předkládá napínavý soudobý příběh s filozofickým přesahem, a to aniž by se zpronevěřil sám sobě a čtenářům se jakkoli podbízel.
Ukázka:
Já se asi pobliju, prohlásí Sára, rozvalí se zády na postel a kouká do stropu.
Hele, my vypadáme podobně, povídá po chvíli, máme dvě nohy, dvě ruce, sem tam pihu, ňák se tou angličtinou domluvíme, ale je to spíš zrádný! Kulturně jsme úplně jinde! Já jsem kupříkladu netknutá bolševismem, ale ty jsi křivárnama úplně prosáklej A nevíš o tom… tvoje kozy kaděj bobky na posvátný místa piety, a tobě to vůbec nedochází, vůbec vám tady v tý východní Evropě nedochází, v jakým pořád vězíte průšvihu…
(Topol, J. Chladnou zemí. Praha: Torst, 2009, s. 40.)
Čtěte také:
Jáchym Topol honí „bycha“
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...