Recenze: Knihy pro dospělé

William Gibson – IDORU

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abstrakce
Přiznám se, že Idoru je mojí první knihou od Gibsona (1948 - *), kterou jsem četl, a myslím, že mám čeho litovat. Gibson je řazen mezi zakladatele cyberpunku. Co nám o tom ve stručnosti poví Wikipedie?

 

Narodil se v USA odkud emigroval z důvodu vyhnutí se vojenské povinnosti do Kanady, aby se nemusel účastnit brutální války ve Vietnamu, která byla, jako každý jiný takový konflikt, transparentně nesmyslnou a zhola iracionální. Od roku 1972 žije s manželkou a 2 dětmi ve Vancouveru.
V roce 1977 ukončil bakalářské studium angličtiny na universitě v Britské Kolumbii a poté se přes řadu různorodých zaměstnání dopracoval k profesionální dráze spisovatele a publicisty. Za svůj vzor uvádí W. S. Burroughse, jenž do literatury vplul, alespoň z dnešního pohledu, jako kometa svojí novelou Feťák v roce 1953 a jenž je asi nejznámější svým halucinačním románem Nahý oběd, nebo tím, že zastřelil svoji manželku, když si v narkotickém opojení hráli na Viléma Tella a jeho syna s jablkem na hlavě.
Pojem cyberpunk v kostce označuje literární směr žánru sci-fi, jehož podstatnými stavebními kameny jsou virtuální realita s projevy umělé inteligence včetně nezanedbatelné role informačních technologií. Hodně se objevuje tématika drog, hackrů a mafie, jež je ostatně přítomná i v Idoru.
Sám Gibson vynalezl pojem cyberprostor, který tak říkajíc zlidověl v běžně užívané mluvě.

obal knihyIdoru je shluk čirých dat. Jedná se konkrétně o ve skutečnosti neexistující popový idol. V našem případě nesoucí jméno Rei Toei. Právě do ní se zamiluje jedna z ústředních postav Rez, což je člen slavné kapely o 2 lidech Lo/Rez.
Za hlavní postavy pak můžeme považovat čtrnáctiletou Chiu, pocházející z prostředí funclubu této kapely, a Colina Laneye, intuitivního lovce informací, a nebo též cybernetického proutkaře, který disponuje nevysvětlitelnou schopností vnímat a rozeznávat tzv. uzlové body informačních skutečností.

Děj samotný nás zavádí do Tokia – města po zemětřesní, při jehož znovuzrození sehrály nezanedbatelnou roli nanotechnologie, jejichž působením jako by vytrysklo v podobě deště padajícího paradoxně směrem do nebe. Utvořil se tak podivný architektonický konglomerát panoptické bizarnosti.
Vyprávění je prošperkované různými detaily, například bar France Kafky, místnost nazvaná Proměna a podobně, které ho činí nanejvýš atraktivním. Atmosféra je prosycená neosobní odcizeností. Svět se točí kolem celebrit a všemocných médií. Média tvoří a ničí hvězdy. A my, obyčejní smrtelníci, si bez nich ani neuprdneme. Stejně jako v dnešním světě jsou našimi idoly mentálně anorektické silikonové krásky a tupí egomaniakální baviči, které tak vydatně propírá bulvár – jenže oni by bez něj nemohli existovat.
Od samotného počátku je příběh prodchnut tajemstvím a napětím. Tyto faktory si drží až po optimistický happy endový konec. Vydatně se prolíná skutečný a virtuální svět. V jedné chvíli oba jako by splývají a my si klademe otázku, kde vlastně začíná a končí iluze našeho běžného života v reálné každodennosti. My lidé se totiž ustavičně opájíme sebeklamy a sebeobelháváním. Co je tedy skutečné? Philip K. Dick tvrdí, že: „Skutečnost je to, co nezmizí, když v to přestaneme věřit.“ Přesto se my, lidé, soustavně ztrácíme v přeludech naší vlastní psychiky a psychiky všeho toho, co tvoří svět kolem nás. A dost možná, že psychika stojí i vůbec za projevem hmoty jako takové.

Výborné je členění na kratší odstavce, jako to třeba známe u autora Kurta Vonneguta jr. Jedná se svým způsobem o filmové prostřihy, které umožňují lepší práci s textem. Činí ho efektivním a dynamickým, čemuž ostatně odpovídá i uspěchaný život nás samotných. Nepřetržitě a na každém kroku nás bičuje stres a spousta strachů. Z toho lze vyvodit, že moderní společnost je především paranoidní a naprosto zahlcená bezcennými informacemi. Naše sny jsou reklama a naše přání nenaplněné vzdušné zámky.

„Informace klesají na mořské dno a svět je téměř okamžitě pohřbívá pod vytrvale přibývající datové usazeniny,“ tolik Idoru, kde Gibson v podstatě popisuje aktuální současnost, kdy jedna událost bezohledně překrývá druhou, a to v rychlém sledu za sebou. Jedná se o atraktivnost a sílu sdíleného okamžiku. Stírají se rozdíly mezi katastrofou a nebo tím, že se v zoologické narodil pravý a nefalšovaný sádrový trpaslík, který umí říkat mami. Mají pro nás stejnou hodnotu – vzrušují nás. Dalo by se to pojmout jako užívání informačních šidítek. My lidé jsme hyeny smějící se neštěstí druhých a ještě si za to rádi připlatíme.
Novináři to vědí a servírují nám to až domů na pomyslných stříbrných podnosech. Dnes už nejde o zpravodajství v pravém slova smyslu, ale o show, kdy sami novináři se dostávají do pozic celebrit a i se tak podle toho chovají – arogantně a nenasytně.

Na knize je okouzlující až téměř surrealistický popis virtuálního světa puberťaček fanaticky oddaných svým ikonám Lo/Rez. Jedná se o snově pojaté krajiny plné nezměrné fantasie a dle mého tvoří nejpoetičtější pasáže textu.
Celý román je vůbec napsán velice čtivě, jeho síla spočívá v již zmiňovaných detailech a jde vidět, že ho stvořil skutečně nadaný autor. Také mě zaujal přes svoji stále přítomnou depresivní stísněnost až pozitivní podtón.
Ke konci se vše slije v idoru Rei Toei a jádro radioaktivního pudla vyvěrá z pojetí čehosi nového, co nazýváme umělá inteligence, ale s vlastním svébytným duchovním rozměrem.
Líbí se mi zde přítomnost metafyzického podtextu, jenž pozvolna ožívá, a to sice v milenecké sounáležitosti idoru a Reze – oba jsou ikonami popkultury – jen s tím rozdílem, že jeden z nich je skutečný a druhý je tím „pouhým“ shlukem dat.
Sám za sebe dávám IDORU Williama Gibsona 100% a ne náhodou byl tento román vydán v edici Mistrovská díla SF, protože Gibson skutečně Mistrem je – a to opodstatněně a zaslouženě.

Ukázka:
Chia měla podezření, že se matčino pojetí času od toho jejího nějak zásadně a tajemně liší. Nejenže pro matku nebyl měsíc žádná doba, navíc ještě chápala slovo „teď“ příšerně omezeně a doslovně. Podle Chiy za to mohly zprávy. Ovládala ji kabelovka. Přítomnost osekaná čistě na momentální záběr z helikoptéry v dopravním zpravodajství. (Gibson, W. Idoru. Předl. P. Bakič. Plzeň: Laser-Books, 2010, s. 22.)

Na této ukázce je zřetelné, že Gibsonovu stylu nechybí ani mnou tolik ceněný humor.


Knihu Idoru vydalo nakladatelství Laser-Books

Soutěže

Aktuality

  • Magnesia Litera 2019

    Po mimořádném ročníku, který v roce stoletého výročí založení Československa připomněl, jak úzce je česk(oslovensk)á státnost propojena s literaturou a slovesnou kulturou, se ceny Magnesia Litera v osmnáctém roce své existence opět soustřeďují na českou knižní současnost.

    Číst dál...  
  • Pozvánka na Knižní festival v Ostravě

    Milujete knihy, rádi čtete anebo dokonce píšete autorskou tvorbu? Právě pro Vás jsme připravili první ročník Knižního festivalu Ostrava, který se uskuteční ve dnech 1.–3. března 2019 se na Černé louce v Ostravě. 

    Číst dál...  

Nové komentáře

Cena Česká kniha

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení