Recenze: Knihy pro dospělé
Paul Doherty: Smrt skrývá tvář
- Recenze
- Vytvořeno 16. 3. 2010 1:00
- Autor: Renata Petříčková
Ocitněme se společně s Claudií, hlavní hrdinkou tohoto příběhu, v Římě v roce 314 po Kristu… bude to bezesporu setkání velmi zajímavé… Autor Paul Doherty je jedním z nejúspěšnějších spisovatelů románů s historickým podtextem. Snad proto, že sám studoval historii na univerzitách v Liverpoolu a Oxfordu, kde získal doktorát za studie o Eduardu II. a královně Isabele… Nechme ale Paula Dohertyho chvíli s jeho rodinou v klidu poblíž Eppingu Forestu, kde žijí… a pojďme se podívat na toto jeho skvělé dílko blíže.
Soupis postav pomáhá, ale potřebovat ho nejspíš nebudete
Vlastně jsem na něm nenašla jedinou chybičku, snad jen… je to čtení pro chvíle absolutního klidu, na čtivo se musíte soustředit, protože se tu pohybuje celkem dost postav, navíc s prapodivnými historickými jmény, typicky římskými – Licinius, Frontinus, Julius Philippus, Prosím, Kerberos… a hlavně Nefandus. Pod tímto jménem se totiž skrývá sériový vrah prostitutek v římských špinavých uličkách. Zkraje knihy najdete „Hlavní postavy příběhu“, což je krátký soupis všech osob, které se v příběhu vyskytují. Zatápete-li, můžete se snadno opět uvést do obrazu.
Ale nakonec jsem tuto pomůcku ani nepotřebovala, příběh se vyvíjel poměrně pomalu, splýval v jediný krásný obraz a film mi běžel před očima. Postavy nejsou nijak matoucí, dá se v nich velmi dobře zorientovat a postupně se s nimi seznámit.
Krutost v ryzí podobě?
Co však autor umí dokonale, je vykreslit dokonalost tehdejší doby. Jako by tenkrát opravdu žil a vše viděl, cítil, prožíval. Nejvíce mi vystupují před očima voňavé zahrady římských vil, špinavé a močí páchnoucí uličky, ve kterých hledaly lehké děvy své zákazníky, tma, louče, kouř z grilovaného masa, vařených kuřat a různých omáček, vůně vína, hukot na římských náměstích, kde se ve dne za pražícího slunce v okolí bílých budov scházeli kramáři, prodejci, holiči…
Claudia a Murranus, neteř majitele krčmy „U oslic“ a bývalý gladiátor, se vydávají po stopách nejen Nefanda, tajemného vraha, ale cestou rozkrývají i další tajemství a záhady. Z děje opravdu nemá cenu nic prozrazovat, snad jen to, že tu jde o další životy a o krev, rozpáraná břicha, useknuté hlavy, ukřižování, budou tu i staré opuchlé mrtvoly, požáry a není to jen o idylce a voňavých římských zahradách. Krutost a bezcennost lidského života se tu ukazuje v syrové podobě a je to další výrazná část celé knihy.
Trochu krvák, trochu psychologický rozbor postav, trochu detektivní zápletka, špetka milostných zápletek – zdá se, že je tu od každého něco.
Nemůžu nic jiného, než vám směle doporučit tuto cestu sugestivně popsaným Římem, cestu za hrůzným zabijákem lehkých žen, a nejen jich, jak se dozvíte později. Je tu tedy jedna hlavní dějová linka, ale po okrajích jich probíhá více, kupodivu se jen lehce kříží a v celkovém ději nikterak neruší a jsou také velmi výrazné.
Úplně na závěr se vracím k názvu knihy – Smrt skrývá tvář. Víte, po přečtení tohoto jedinečného románu se zvláštní a dýchající atmosférou mi tento název připadá příliš obyčejný, všeobecný…
Román Smrt skrývá tvář vydalo nakladatelství Metafora
Vlastně jsem na něm nenašla jedinou chybičku, snad jen… je to čtení pro chvíle absolutního klidu, na čtivo se musíte soustředit, protože se tu pohybuje celkem dost postav, navíc s prapodivnými historickými jmény, typicky římskými – Licinius, Frontinus, Julius Philippus, Prosím, Kerberos… a hlavně Nefandus. Pod tímto jménem se totiž skrývá sériový vrah prostitutek v římských špinavých uličkách. Zkraje knihy najdete „Hlavní postavy příběhu“, což je krátký soupis všech osob, které se v příběhu vyskytují. Zatápete-li, můžete se snadno opět uvést do obrazu.
Ale nakonec jsem tuto pomůcku ani nepotřebovala, příběh se vyvíjel poměrně pomalu, splýval v jediný krásný obraz a film mi běžel před očima. Postavy nejsou nijak matoucí, dá se v nich velmi dobře zorientovat a postupně se s nimi seznámit.Krutost v ryzí podobě?
Co však autor umí dokonale, je vykreslit dokonalost tehdejší doby. Jako by tenkrát opravdu žil a vše viděl, cítil, prožíval. Nejvíce mi vystupují před očima voňavé zahrady římských vil, špinavé a močí páchnoucí uličky, ve kterých hledaly lehké děvy své zákazníky, tma, louče, kouř z grilovaného masa, vařených kuřat a různých omáček, vůně vína, hukot na římských náměstích, kde se ve dne za pražícího slunce v okolí bílých budov scházeli kramáři, prodejci, holiči…
Claudia a Murranus, neteř majitele krčmy „U oslic“ a bývalý gladiátor, se vydávají po stopách nejen Nefanda, tajemného vraha, ale cestou rozkrývají i další tajemství a záhady. Z děje opravdu nemá cenu nic prozrazovat, snad jen to, že tu jde o další životy a o krev, rozpáraná břicha, useknuté hlavy, ukřižování, budou tu i staré opuchlé mrtvoly, požáry a není to jen o idylce a voňavých římských zahradách. Krutost a bezcennost lidského života se tu ukazuje v syrové podobě a je to další výrazná část celé knihy.
Trochu krvák, trochu psychologický rozbor postav, trochu detektivní zápletka, špetka milostných zápletek – zdá se, že je tu od každého něco.
Nemůžu nic jiného, než vám směle doporučit tuto cestu sugestivně popsaným Římem, cestu za hrůzným zabijákem lehkých žen, a nejen jich, jak se dozvíte později. Je tu tedy jedna hlavní dějová linka, ale po okrajích jich probíhá více, kupodivu se jen lehce kříží a v celkovém ději nikterak neruší a jsou také velmi výrazné.
Úplně na závěr se vracím k názvu knihy – Smrt skrývá tvář. Víte, po přečtení tohoto jedinečného románu se zvláštní a dýchající atmosférou mi tento název připadá příliš obyčejný, všeobecný…
Román Smrt skrývá tvář vydalo nakladatelství Metafora
Přidat komentář
Nejčtenější články
Soutěže
Aktuality
-
Krátká přestávka
Vážení čtenáři,
čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy.
Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.
Jiří Lojín
Šéfredakor
-
Paseka se stěhuje do Karlína
Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Závěr dračí trilogie
Podle mě Elena ještě žije, protože žádné pokračování by se nepsalo bez hlavní hrdinky. Za 2. By jste ... -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Děkuji za Váš názor, je to zajímavé téma k zamyšlení.Zmiňo vanou recenzi si ráda přečtu. Mějte se ... -
Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
moc dlouhé ,ale dobré ,ale sere mě že sme se otom učily kurva -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
K chybám ve Vondruškových textech ještě jednou doporučuji tuto recenzi: Kreuz P., Popularizace s ... -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Děkuji za věcnou a slušnou odpověď. Vondruškova odborná publikační činnost je prakticky výhradně ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
To je přesně o tom, že dítě si vychováváte především vy a ne že škola tu práci udělá za vás. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Kdysi byl problém takřka opačný. Nnazpaměť ani tak ne, dobový kontext vysvětlen.. ovšem nadiktován ... -
Realismus
Super stránka - krásně vysvětleno. Dávám velký obdiv. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
A promiňte mi pravopisné chyby. Měl bych si najít lepší čas na odpovídání.. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Povinná četba je zlo. Knížky, které se mi opravdu líbili a které jsem projel víckrát, nikdy nebyly v ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
