
Paul Doherty: Smrt skrývá tvář
- Recenze
- Vytvořeno 16. 3. 2010 1:00
- Autor: Renata Petříčková

Vlastně jsem na něm nenašla jedinou chybičku, snad jen… je to čtení pro chvíle absolutního klidu, na čtivo se musíte soustředit, protože se tu pohybuje celkem dost postav, navíc s prapodivnými historickými jmény, typicky římskými – Licinius, Frontinus, Julius Philippus, Prosím, Kerberos… a hlavně Nefandus. Pod tímto jménem se totiž skrývá sériový vrah prostitutek v římských špinavých uličkách. Zkraje knihy najdete „Hlavní postavy příběhu“, což je krátký soupis všech osob, které se v příběhu vyskytují. Zatápete-li, můžete se snadno opět uvést do obrazu.

Krutost v ryzí podobě?
Co však autor umí dokonale, je vykreslit dokonalost tehdejší doby. Jako by tenkrát opravdu žil a vše viděl, cítil, prožíval. Nejvíce mi vystupují před očima voňavé zahrady římských vil, špinavé a močí páchnoucí uličky, ve kterých hledaly lehké děvy své zákazníky, tma, louče, kouř z grilovaného masa, vařených kuřat a různých omáček, vůně vína, hukot na římských náměstích, kde se ve dne za pražícího slunce v okolí bílých budov scházeli kramáři, prodejci, holiči…
Claudia a Murranus, neteř majitele krčmy „U oslic“ a bývalý gladiátor, se vydávají po stopách nejen Nefanda, tajemného vraha, ale cestou rozkrývají i další tajemství a záhady. Z děje opravdu nemá cenu nic prozrazovat, snad jen to, že tu jde o další životy a o krev, rozpáraná břicha, useknuté hlavy, ukřižování, budou tu i staré opuchlé mrtvoly, požáry a není to jen o idylce a voňavých římských zahradách. Krutost a bezcennost lidského života se tu ukazuje v syrové podobě a je to další výrazná část celé knihy.
Trochu krvák, trochu psychologický rozbor postav, trochu detektivní zápletka, špetka milostných zápletek – zdá se, že je tu od každého něco.
Nemůžu nic jiného, než vám směle doporučit tuto cestu sugestivně popsaným Římem, cestu za hrůzným zabijákem lehkých žen, a nejen jich, jak se dozvíte později. Je tu tedy jedna hlavní dějová linka, ale po okrajích jich probíhá více, kupodivu se jen lehce kříží a v celkovém ději nikterak neruší a jsou také velmi výrazné.
Úplně na závěr se vracím k názvu knihy – Smrt skrývá tvář. Víte, po přečtení tohoto jedinečného románu se zvláštní a dýchající atmosférou mi tento název připadá příliš obyčejný, všeobecný…
Román Smrt skrývá tvář vydalo nakladatelství Metafora
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...