Recenze: Knihy pro dospělé
Haškovy Povídky
- Recenze
- Vytvořeno 13. 3. 2010 1:00
- Autor: Andrej Lobotka
Některé příběhy nikdy nevyblednou, některá slova jsou věčná, a ať by se kdokoliv snažil sebevíc, navždy jsou součástí umění, kultury, myšlení lidí. Takovými jsou i literární díla Jaroslava Haška. Pomalu se stávají folklorem a jméno spisovatele je věčně vyryto v dějinách nejenom české literatury.
Jaroslav Hašek vedl zajímavý a poněkud neklidný život – alkohol, tuláctví, bohémství. Dokonce se na krátkou dobu dostal do vězení za svoji anarchistickou činnost. Po vypuknutí války narukoval na frontu, kde se nechal zajmout, a následně vstoupil do československých legií. Všechna jeho dobrodružství mu možná byla inspirací pro jeho nesmrtelná díla, která se nám nyní znovu dostávají do rukou.
Spolu s Humoreskami Jaroslava Haška nám vydavatelství Fragment přináší i druhou sbírku příběhů od stejného autora s výstižným názvem Povídky. V malé sto deseti stránkové knížce v elegantním a na pohled příjemném přebalu najdeme dvacet krátkých povídek, ve kterých se znovu vrátíme k jedinečnému a neopakovatelnému humoru tohoto pražského rodáka.
Všechny povídky jsou doprovázeny klasickými ilustracemi Josefa Lady, které potěší každé oko a vtáhnou vás do příběhu ještě předtím, než začnete číst.
Můžete se těšit na skvosty, jako jsou Aféra s křečkem, Hodina pravopisu, Na výstavě psů, O domýšlivém kocourku Bobešovi, Objevení severní točny, Osudy pana Hurta, Dědictví po Františku Šafránkovi, Malý kouzelník, Běh života, Román novofoundláka Oglu či Vojenský pes pana hejtmana.
Přečteme si zajímavý a zamyšlení hodný příběh o tom, jak se Baluška naučil lhát, seznámíme se s představou, jakou má o pomstě dědeček Karel Marek, a dozvíme se, proč je pan Vačkář, majitel obchodu se střižním zbožím, přesvědčen o tom, že pravda a spravedlnost nakonec vždy musí zvítězit.
Spolu s Humoreskami Jaroslava Haška nám vydavatelství Fragment přináší i druhou sbírku příběhů od stejného autora s výstižným názvem Povídky. V malé sto deseti stránkové knížce v elegantním a na pohled příjemném přebalu najdeme dvacet krátkých povídek, ve kterých se znovu vrátíme k jedinečnému a neopakovatelnému humoru tohoto pražského rodáka.Všechny povídky jsou doprovázeny klasickými ilustracemi Josefa Lady, které potěší každé oko a vtáhnou vás do příběhu ještě předtím, než začnete číst.
Můžete se těšit na skvosty, jako jsou Aféra s křečkem, Hodina pravopisu, Na výstavě psů, O domýšlivém kocourku Bobešovi, Objevení severní točny, Osudy pana Hurta, Dědictví po Františku Šafránkovi, Malý kouzelník, Běh života, Román novofoundláka Oglu či Vojenský pes pana hejtmana.
Přečteme si zajímavý a zamyšlení hodný příběh o tom, jak se Baluška naučil lhát, seznámíme se s představou, jakou má o pomstě dědeček Karel Marek, a dozvíme se, proč je pan Vačkář, majitel obchodu se střižním zbožím, přesvědčen o tom, že pravda a spravedlnost nakonec vždy musí zvítězit.
Se spisovatelem se vrátíme i do školních lavic a na chvíli se přeneseme do neobyčejně obyčejné třídy, kde se konají spiritistické seance, pak se podíváme, jak dopadl školní výlet třídy sekundy s profesorem Hamouzem, a také se staneme svědky trochu nepovedené terciánské vzpoury.
Autor ve svých příbězích pomocí ironie a satiry popisuje řád světa. Chce, abychom si sami uvědomili, že hodně z nás, pokud ne každý, se také dostává do podobných situací jako hrdinové či padouši jeho knížky. Pomocí přehánění a zveličování se nám snaží ukázat, že pokud bychom se při řešení problémů dokázali smát stejně jako autor, možná by byl svět o trochu lepším místem.
Mezi dvacítkou povídek najdeme hodně takových, v nichž Hašek popisuje a ironizuje lidské slabosti prostřednictvím zvířecího světa. Seznámíme se s křečkem, psi, kočkou… Jejich vlastnosti a způsob jednání v sobě reflektuje nedostatky, kterými trpí většina obyvatel naší malé planety. Samolibost, přetvářka, pomlouvání…
Často se vrací i do dětských let a snaží se dívat na věci kolem sebe dětskýma očima. Očima, které vidí věci možná trochu naivně, ale na druhou stranu častokrát víc pravdivě než mnozí dospělí. Přes názory dětí se tak dozvíme, co je v životě skutečně důležité, a zavzpomínáme si na pomalé a často i bolestivé dospívání.
Jako jediné negativum spojené z knihou bych viděl povídku Vařím si vejce na měkko a humoresku Jak jsem si přišíval knoflík ke kalhotám (uveřejněné v Humoreskách), které jsou kopií jedna druhé. Těžko říct, která vznikla dřív a která se jen opičila a přiživila na již vzniklé povídce. A tak čitatel, který dostane do rukou obě knihy, si užije jenom jeden z těchto příběhů, protože ve druhém se přesně opakuje styl psaní, použité vtipy i výstavba děje.
Avšak takovému velikánu, jako byl Hašek, to můžeme odpustit a s vervou se pustit do čtení jeho díla.
Povídky Jaroslava Haška vydalo nakladatelství Fragment
Autor ve svých příbězích pomocí ironie a satiry popisuje řád světa. Chce, abychom si sami uvědomili, že hodně z nás, pokud ne každý, se také dostává do podobných situací jako hrdinové či padouši jeho knížky. Pomocí přehánění a zveličování se nám snaží ukázat, že pokud bychom se při řešení problémů dokázali smát stejně jako autor, možná by byl svět o trochu lepším místem.
Mezi dvacítkou povídek najdeme hodně takových, v nichž Hašek popisuje a ironizuje lidské slabosti prostřednictvím zvířecího světa. Seznámíme se s křečkem, psi, kočkou… Jejich vlastnosti a způsob jednání v sobě reflektuje nedostatky, kterými trpí většina obyvatel naší malé planety. Samolibost, přetvářka, pomlouvání…
Často se vrací i do dětských let a snaží se dívat na věci kolem sebe dětskýma očima. Očima, které vidí věci možná trochu naivně, ale na druhou stranu častokrát víc pravdivě než mnozí dospělí. Přes názory dětí se tak dozvíme, co je v životě skutečně důležité, a zavzpomínáme si na pomalé a často i bolestivé dospívání.
Jako jediné negativum spojené z knihou bych viděl povídku Vařím si vejce na měkko a humoresku Jak jsem si přišíval knoflík ke kalhotám (uveřejněné v Humoreskách), které jsou kopií jedna druhé. Těžko říct, která vznikla dřív a která se jen opičila a přiživila na již vzniklé povídce. A tak čitatel, který dostane do rukou obě knihy, si užije jenom jeden z těchto příběhů, protože ve druhém se přesně opakuje styl psaní, použité vtipy i výstavba děje.
Avšak takovému velikánu, jako byl Hašek, to můžeme odpustit a s vervou se pustit do čtení jeho díla.
Povídky Jaroslava Haška vydalo nakladatelství Fragment
Přidat komentář
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
