Recenze: Knihy pro dospělé

Jsem malíř smutnej…

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
stetce
Scénárista (televizní film Jan), autor dramatu Krásný život (premiéra roku 2008), ale především spisovatel Vladislav Kučík má na svém „knižním kontě“ pěknou řádku zajímavých knih. Kluk, co prodal medaile – Lukáš Pollert (kniha rozhovorů s olympijským vítězem, pro kterého nebyla olympiáda pravým osobním vrcholem života), román Budeme bohatí, Mám tě rád – doopravdy! a zatím poslední román Barvy slečny Toyen, který je pokládán za životopisnou fikci Marie Čermínové. Kdo byla vlastně Toyen, ta podivná žena chodící v pánském oděvu s motýlkem v jakékoli situaci? A proč má takové prazvláštní jméno?

 

Marie Čermínová, známá především pod jménem Toyen, byla česko-francouzská malířka, která se narodila v počátcích dvacátého století v období rakousko-uherské říše. Tvořila surrealistická díla a společně s Jindřichem Štýrským založili svůj umělecký styl nazvaný artificialismus. To, že byla ženou – umělkyní, ji dělalo výjimečnou. Vladislav Kučík nám představuje jednu z možných variant života, který tato významná žena česko-francouzského umění mohla prožít. „Podezřelá ženská bez dokladů, utahaná k smrti, co se směje jako bláznivá.“ (Kučík, V. Barvy slečny Toyen. Praha: Nakladatelství XYZ, 2008, s. 239)

obal knihyKniha je rozdělená do tří částí: Marie, Toyen a Federic, každá z nich se ještě dělí na jednotlivé kapitoly. Co může čtenáře zaujmout, je zvláštní pojetí vypravěče. Setkáváme se zde se dvěma typy vypravěče – s tzv. vševědoucím vypravěčem, který vypráví příběh o Toyen (v přítomném čase). A s vypravěčem, který je účastníkem děje. V tomto případě se jedná o starou dámu Toyen, která vypravuje celý příběh, doplňuje jej a rozšiřuje. Zároveň protíná minulost (vzpomínky) s přítomností (stará dáma, o kterou se momentálně stará pečovatelská služba). „Mám mu svěřit, že chci psát vzpomínky? Potřebuji čas na rozmyšlenou. Sedám si proto ke stolu a srkám pár lžic polévky.“ (Kučík, V. Barvy slečny Toyen. Praha: Nakladatelství XYZ, 2008, s. 12–13)

Jedná se tedy o memoárový román, jehož motivem je život Manky Čermínové, později malířky Toyen. Děj románu začíná přirozeným počátkem, kdy se setkáváme s malou Mankou Čermínovou, která bydlí na chudší straně Karlínské ulice a má obrovské cítění a talent pro malování. Díky jejímu vytrvání a jasnému cíli tvořit se z ní postupně stává neobyčejná malířka, které se zalíbí bohémská Paříž. Vladislav Kučík se v příběhu nezaobírá její tvorbou, spíše popisuje její vnitřní cítění, vnímání okolí a reakce na něj.

Mezi hlavní postavy, se kterými se v knize setkáváme, patří například pan Novák, jenž malířku jakoby objevil. V pozdějším ději příběhu se čtenář seznámí s dalšími postavami, jako jsou například Jindřich Štýrský, který je Mančin věrný přítel, dále s Federicem – pařížským umělcem, Jindřichem Heislerem a Aničkou, která sdílí s Toyen velmi intimní vztah. Do děje nenápadně vstupují další známé osobnosti, se kterými se Toyen znala a které autor nepřímo pojmenovává. Mezi ně patří třeba Jaroslav Seifert, samozřejmě Jindřich Štýrský či Jindřich Heisler. Autor je inspirován skutečnými událostmi v období Rakousko-Uherska, první republiky, protektorátu a doplňuje je o smyšlený příběh. „Ne, o tyto věci se nestarala. Chtěla malovat, užívat života. Slyšela o zatýkání v Praze, o mrtvých, byla přece válka.“ (Kučík, V. Barvy slečny Toyen. Praha: Nakladatelství XYZ, 2008, s. 252)

Obálka knihy byla vytvořena Petrem Faltusem – ilustrátorem a malířem, který využívá různé techniky (perokresbu, olejomalbu a další). Obálka je vytvořena pastely, tvoří příjemnou, ač neobvyklou směsici barev – růžová se zelenou, které zaujímají větší rozsah. (Osobně mi barvy připomínají Toyen: růžová její ženskost a zelená její neutralitu. Tmavé kruhovité skvrny – originalitu, přímost ve vyjádření). Celkově ilustrace působí klidným až  „nasládlým“ dojmem.

Kniha Barvy slečny Toyen se bude líbit příznivcům dvacátého století. Stoupencům bohémského života, Prahy, Paříže a svobodného vyjádření. „Červené víno se pilo po litrech, vonělo, chutnalo, barvilo. Duši, srdce, svobodu.“


Můj život.
Stál za něco? Vzpomínky na něj. Jsou k něčemu? A jaké vzpomínky vlastně, když už neudržím štětec, když jsem svoji malířskou paletu kamsi zastrčila? Co ještě zbývá?
Fantazie?
Sny?
Určitě mi zbylo jméno – Marie, Manka, Toyen.



Knihu Barvy slečny Toyen vydalo Nakladatelství XYZ

Soutěže

Aktuality

  • Pozvánka na KNIHEX 2019

    V neděli 19. 6. se od 10 do 20 hodin bude konat už šestý knižní jarmark Knihex, který představí malá a menší nakladatelství a jejich produkci pod širým nebem, tentokrát na novém místě, a to na ostrově Štvanice v okolí Vily Štvanice.

    Číst dál...  
  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení