Recenze: Knihy pro dospělé

Tráva, trip, perník, háčko – seznamte se

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
lebka

Začínající autorka Hana Kovurová přichází na trh se svou prvotinou Toxický squat. Seznamuje nás v ní s tak trochu pozapomenutým tématem drog, díky čemuž můžeme knihu přiřadit k dílům, jako jsou Děti ze stanice Zoo od Christiane F. nebo Monarcha Absint od Natálie Kocábové. Dnešní svět je plný pochybností, ať už se týkají čehokoliv...

 

Dílo Toxický squat nás vtahuje do bilancí pochybností mezi drogami a obyčejným životem. Čtenář si uvědomí, jak malá hranice mezi těmito světy existuje! Stačí jen malý krůček, malé pokušení…. a jsme za hranicí něčeho, co jsme předpokládali, že nikdy neokusíme, protože je to velice špatné.

obal knihyPoutavý příběh vyprávěný ich-formou nás, jak už bylo řečeno, vtahuje do společnosti drog, feten, squatů, na okraj společnosti, ale také do světa věrného přátelství, pevného sesterského pouta a rodičovské lásky. Můžeme si myslet, že se nás toto téma netýká, ale autorka knihy nám nenásilným způsobem vysvětluje, že opak je pravdou. Hlavní hrdinka se potýká se sevřením drog, zmítá se v pokušení „brát, či nechat být“. Ukazuje nám stinnou stránku drog, ale i tu, při které se otevírá nový svět – ten opravdový, barevný. Drogy nám mnoho dávají, ale za ten „dar“ si něco berou. A je to náš život. Uzobávají si ho nejprve po kouscích potom po celých hrstech, až z nás zbude jen pouhý stín. To všechno pociťují hlavní hrdinové knihy – Jablíčko, Nanie, Kocour, Žora… a další obyvatelé squatů.

Důležitou součástí textu jsou především myšlenky vypravěčky. Zaujímají většinu textu oproti přímé řeči. Využívá přenášení pojmenování, jak můžete vidět na této ukázce: V životě je to jako s autobusem… Lidi se do něj nehorázně cpou, aby ukořistili ty nejlepší místa a mohli si pohodlně sednout… Ale mně nezáleží na tom, jestli budu sedět… Já se tam chci hlavně dostat! Jablíčko (vypravěčka) nás seznamuje s životem ve squatu a s životem mimo něj. Popisuje nám, jaké to je být feťákem, jak se na takového člověka dívají ostatní lidé a především rodiče. Čtenář díky poutavému ději může získat mnoho poznatků a možná změní svůj názor vůči lidem z této komunity. Jedná se o naturalistický román z prostředí drog, poukazující na pocity méněcennosti, zmaru a hnusu. Objevuje se zde výchovná funkce, a to především v oblasti přátelství a vzájemné soudržnosti. Estetická funkce je zde taktéž zřejmá, ať už je pozitivní (štěstí z návratu domů), či negativní (zlost k náklonnosti k drogám), a čtenářem je vnímána podstatně nejvíce ze všech funkcí.

Spád děje je souvislý a linie příběhu na sebe chronologicky, v tomto případě časově, navazuje. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny nadpisy. V některých částech se objevují básně a myšlenky hrdinky Jablíčka, taktéž dopisy psané Žorou nebo Natálií jsou vyznačeny rozdílným písmem. Autorka používá (a to především ze začátku) kráká souvětí. Co může na textu vadit, jsou výrazy z obecné češtiny použité ve vyprávění, vůbec by totiž nebyly potřeba: bejt pěkně nasranej, polomrtvýho, se cejtím apod. Vyskytují se i v přímé řeči, ale to dodává dialogu jistou věrohodnost mluvy mládeže.

Jednoduchý, ale přitom nápaditý obal knihy může zaujmout kresbou lebky, která naznačuje něco vysoce toxického. S názvem knihy i s jejím tématem drog úzce souvisí. Obálku navrhl Ivan Brůha, který vytvořil i obálky knih Pokání, Mágové a další.

Kniha udělá velký dojem na teenagery, ale i na ostatní čtenáře, kteří se chtějí zasvětit do podstaty drog a nebojí se zjistit, že drogy nejsou jen v televizi.


Knihu Toxický squat vydalo Nakladatelství XYZ

Komentáře   

 
Helena Pankowska
-1 NelibiloHelena Pankowska 2011-09-30 13:48
Na zacatek:knihu jsem precetla behem 4 hodin...nelibil a,zavani to Mementem a nektere informace, ktere autorka ziskala nevim kde jsou naprosto zkreslene..napr osto nikdo napr. nenaziva strikacku pichnou, a pri priprave pervitinu do strikacky si ho rozhodne na lzicce nevarite, abstinencni priznaky i pro tezce zavisle na pervitinu nejsou nikdy takove jake je popsala autorka. Nikdo se nikde v bolestech nesviji, pravdepodobne je zde brana inspirace z filmu Trainspotting. Lide, kteri berou drogy 5-6 let nemaji vredy po celem tele a kuze jim neodpadava..Pri ste bych doporucila vetsi pozornost venovat detailum. Pokud by si autorka prala oslovit ohrozenou skupinu lidi musela by mit hlubsi znalosti ze sveta drog, takto by ji spise pokladali za 'trapku'. Ale jak uz jsem uvedla, kniha je velice ctiva a me vyprovokovala k memu prvnimu verejnemu komentari vubec. Takze po teto strance klobouk dolu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Ivory
+4 RE: NelibiloIvory 2012-03-21 22:54
Mezi lidmi, kteří užívají drogy se používá mnoho slangů pro stříkačku (buchna, pichna, výplach …) a taky, že pervitin si roztápí (vaří) na lžičce. Když autorka popisovala abstinenční příznaky narkomanů, nebyla daleko od pravdy. Opravdu se může člověk závislý na pervitinu, který jej užívá nitrožilně, potýkat s ne příliš příjemnými halucinacemi, potem a s neovladatelným tělem. Musím také vyvrátit nesouhlas s vředy. Lidé kteří si píchají i pouhý měsíc a jsou na droze závislí, nemusí najít na svém těle žádné místo, do kterého by udělali čistý v pich, proto někteří vpichují do už dávno nahého místa, které jim začne hnisat. Vředy se objevují po špatné nitrožilní aplikace, nedobré kvalitě pervitinu či infikované jehle. Autorka, aspoň co se týče lidí, které jsem osobně poznala a pobývala s nimi ve squatu, má znalosti ze světa drog a ví, oč se jedná. Tato kniha mnoha lidem otevřela oči a ukázala jiný svět.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  
  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení