Recenze: Knihy pro dospělé
Zlodějka příběhů
- Recenze
- Vytvořeno 20. 2. 2010 1:00
- Autor: Marta Šimečková
Michaela Klevisová, která díky své prvotině Kroky vraha získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2008, své čtenáře potěšila dalším detektivním románem, v němž se vyšetřování opět ujal inspektor Josef Bergman. Toto další dílo nadějné spisovatelky má název Zlodějka příběhů a čtenáře zavede do čtenářsky zajímavého světa televizního seriálu.
Samotnému příběhu předchází prolog, který nás částečně obeznámí s minulostí hlavních postav. Těmi jsou dvě velké kamarádky Anna Valenteová, úspěšná šéfka televizního scenáristického týmu, a Ester Černá, majitelka malého penzionu na okraji Prahy. První jmenovaná žena má na první pohled vše – úžasný plat, skvěle rozjetou kariéru, milence… Ale také problémovou dceru a neshody s podřízenými, k čemuž se připojí i zjištění, že někdo o ní ví vše, co se po celou dobu snažila utajit. Není proto divu, že jednoho dne naleznou tuto oslňující blondýnku zavražděnou. Kdo stojí za tímto hrozným činem? Byl to její milenec, pohřešovaná dcera nebo některý kolega, kterému Anna kradla nápady? A nebo to bylo ještě trošku jinak? Během pátrání navíc velkou roli sehrají deníky, které si po celý život vedla její kamarádka Ester. A ty se dostanou do rukou někoho, komu rozhodně nebyly určeny…
„Na hladině bazénu se pohupovaly mrtvé myši. Osvěžující ranní koupel nepřicházela v úvahu, ale Monika Beňová toho ani nestihla zalitovat. Pohled jí totiž padl na hnědorudou kaluž na kamenných dlaždicích, oddělujících bazén od nepokoseného trávníku. Vypadala jako…
Byla to krev. A rozhodne neměla nic společného s mrtvými hlodavci, bylo jí totiž hodně.“ (Klevisová, M. Zlodějka příběhů. Praha: Motto, 2009, s. 78.)
Román není jen poutavým vyprávěním o jedné vraždě, která – jak to u detektivek bývá – je vysvětlena až na konci, přičemž je čtenář stále udržován v nejistotě, jak to celé dopadne. V této próze lze totiž navíc nalézt další důležitou významovou rovinu, a to líčení mezilidských vztahů. Jedná se tak o příběh o dávném přátelství, manipulaci s lidmi a o kradení cizích příběhů, což se nakonec hlavní hrdince nevyplatí. A třeba čtenáři přinese celý příběh i ponaučení, že by se měl ke svým spolupracovníkům, přátelům a rodině chovat o něco lépe. A také že vždy není vše takové, jak se na první pohled zdá.
Na této próze se mi líbilo především to, že nezapadá do typických detektivek, které v poslední době zaplavují český knižní trh. U nich většinou nelze nalézt další významové roviny, jazyk v nich není příliš barvitý a čtenář se do příběhu začte většinou až po padesáti nebo sto stránkách. U Zlodějky příběhů je tomu naopak – kniha vás zaujme od první stránky a nelze ji odložit, dokud ji nepřečtete celou. Charakteristiky postav jsou originální a zároveň v nich lze spatřovat určité lidské typy, vedle spisovného jazyka naleznete prvky hovorové, což opět slouží k detailnější charakteristice postav. Pouze bych uvítala, kdyby bylo více prostoru věnováno samotnému inspektoru Bergmanovi, který se sice ukázal být skvělým vyšetřovatelem, avšak jeho soukromí a vnitřní svět mi zůstává stále utajen. Ale to se třeba změní ve třetím románu, na němž nyní Michaela Klevisová pracuje.
Detektivní román Zlodějka příběhů doporučuji všem, kteří milují tento žánr a rádi by ochutnali další „pamlsek“ od nadějné české autorky, která – jak přiznala v rozhovoru pro náš magazín – se snaží dát svým dílům duši. To se jí vskutku povedlo, vždyť i po dočtení zhruba tří set stran jsem nemohla zapomenout na to, jak to dopadlo se sebevědomou Annou a s její trošku zakřiknutou kamarádkou Ester. Třeba jsem se v některé z nich našla i já… ale ve které, to vám už neprozradím.
Detektivní román Zlodějka příběhů vydalo nakladatelství Motto
Čtěte také:
Michaela Klevisová: „Snažím se, aby moje knížky měly duši“
„Na hladině bazénu se pohupovaly mrtvé myši. Osvěžující ranní koupel nepřicházela v úvahu, ale Monika Beňová toho ani nestihla zalitovat. Pohled jí totiž padl na hnědorudou kaluž na kamenných dlaždicích, oddělujících bazén od nepokoseného trávníku. Vypadala jako…Byla to krev. A rozhodne neměla nic společného s mrtvými hlodavci, bylo jí totiž hodně.“ (Klevisová, M. Zlodějka příběhů. Praha: Motto, 2009, s. 78.)
Román není jen poutavým vyprávěním o jedné vraždě, která – jak to u detektivek bývá – je vysvětlena až na konci, přičemž je čtenář stále udržován v nejistotě, jak to celé dopadne. V této próze lze totiž navíc nalézt další důležitou významovou rovinu, a to líčení mezilidských vztahů. Jedná se tak o příběh o dávném přátelství, manipulaci s lidmi a o kradení cizích příběhů, což se nakonec hlavní hrdince nevyplatí. A třeba čtenáři přinese celý příběh i ponaučení, že by se měl ke svým spolupracovníkům, přátelům a rodině chovat o něco lépe. A také že vždy není vše takové, jak se na první pohled zdá.
Na této próze se mi líbilo především to, že nezapadá do typických detektivek, které v poslední době zaplavují český knižní trh. U nich většinou nelze nalézt další významové roviny, jazyk v nich není příliš barvitý a čtenář se do příběhu začte většinou až po padesáti nebo sto stránkách. U Zlodějky příběhů je tomu naopak – kniha vás zaujme od první stránky a nelze ji odložit, dokud ji nepřečtete celou. Charakteristiky postav jsou originální a zároveň v nich lze spatřovat určité lidské typy, vedle spisovného jazyka naleznete prvky hovorové, což opět slouží k detailnější charakteristice postav. Pouze bych uvítala, kdyby bylo více prostoru věnováno samotnému inspektoru Bergmanovi, který se sice ukázal být skvělým vyšetřovatelem, avšak jeho soukromí a vnitřní svět mi zůstává stále utajen. Ale to se třeba změní ve třetím románu, na němž nyní Michaela Klevisová pracuje.
Detektivní román Zlodějka příběhů doporučuji všem, kteří milují tento žánr a rádi by ochutnali další „pamlsek“ od nadějné české autorky, která – jak přiznala v rozhovoru pro náš magazín – se snaží dát svým dílům duši. To se jí vskutku povedlo, vždyť i po dočtení zhruba tří set stran jsem nemohla zapomenout na to, jak to dopadlo se sebevědomou Annou a s její trošku zakřiknutou kamarádkou Ester. Třeba jsem se v některé z nich našla i já… ale ve které, to vám už neprozradím.
Detektivní román Zlodějka příběhů vydalo nakladatelství Motto
Čtěte také:
Michaela Klevisová: „Snažím se, aby moje knížky měly duši“
Doporučujeme
Soutěže
Aktuality
-
Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018
PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.
Číst dál... -
Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry
Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.
Číst dál...
Doporučujeme
 | KURZY ANGLIČTINY Navštivte ukázkovou hodinu zdarma! |
Nové komentáře
-
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Same -
Kdo se skrývá v ulitě
Moc pěkná recenze na moc pěknou knížku. Jako archivářka a knihovnice oceňuji práci s češtinou. Souhlasím ... -
Kdo se skrývá v ulitě
Nalákal mě obal knihy, vůbec jsem autorku neznala. Byla jsem příjemně překvapena kvalitou textu a ... -
Kdo se skrývá v ulitě
Kniha se čte jedním dechem, svižná, vtipná a plna překvapení. Doporučuji! -
Kdo se skrývá v ulitě
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se mi knížka četla velice dobře. Je to svižně napsané, zábavné ... -
Král Vrkú vás zve do svého hvozdu
Nejsem si jistá, jestli v textu nevystupoval tvar králí i ve tvaru gen. sg., v tom případě by o vzor ... -
Král Vrkú vás zve do svého hvozdu
Král je podle vzoru píseň, ale jinak díky za recenzi :) -
Vyznání lásky Bohumilu Hrabalovi
Heh, to je čurina. Abych si u článku o literatuře poprskal smíchy monitor, to by mě ani ve snu ... -
Zločin v ulicích Našeho Města
Och, to som ja zle pochopil. Ospravedlňujem sa . A vďaka, že nám (Dominikovi Dánovi) tak fandíte ... -
Zločin v ulicích Našeho Města
Spíš jsem se špatně vyjádřil, psal jsem zároveň o audioknihách a papírových či e-knihách knihách.
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře