Recenze: Knihy pro dospělé
Zlodějka příběhů
- Recenze
- Vytvořeno 20. 2. 2010 1:00
- Autor: Marta Šimečková
Michaela Klevisová, která díky své prvotině Kroky vraha získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2008, své čtenáře potěšila dalším detektivním románem, v němž se vyšetřování opět ujal inspektor Josef Bergman. Toto další dílo nadějné spisovatelky má název Zlodějka příběhů a čtenáře zavede do čtenářsky zajímavého světa televizního seriálu.
Samotnému příběhu předchází prolog, který nás částečně obeznámí s minulostí hlavních postav. Těmi jsou dvě velké kamarádky Anna Valenteová, úspěšná šéfka televizního scenáristického týmu, a Ester Černá, majitelka malého penzionu na okraji Prahy. První jmenovaná žena má na první pohled vše – úžasný plat, skvěle rozjetou kariéru, milence… Ale také problémovou dceru a neshody s podřízenými, k čemuž se připojí i zjištění, že někdo o ní ví vše, co se po celou dobu snažila utajit. Není proto divu, že jednoho dne naleznou tuto oslňující blondýnku zavražděnou. Kdo stojí za tímto hrozným činem? Byl to její milenec, pohřešovaná dcera nebo některý kolega, kterému Anna kradla nápady? A nebo to bylo ještě trošku jinak? Během pátrání navíc velkou roli sehrají deníky, které si po celý život vedla její kamarádka Ester. A ty se dostanou do rukou někoho, komu rozhodně nebyly určeny…
„Na hladině bazénu se pohupovaly mrtvé myši. Osvěžující ranní koupel nepřicházela v úvahu, ale Monika Beňová toho ani nestihla zalitovat. Pohled jí totiž padl na hnědorudou kaluž na kamenných dlaždicích, oddělujících bazén od nepokoseného trávníku. Vypadala jako…
Byla to krev. A rozhodne neměla nic společného s mrtvými hlodavci, bylo jí totiž hodně.“ (Klevisová, M. Zlodějka příběhů. Praha: Motto, 2009, s. 78.)
Román není jen poutavým vyprávěním o jedné vraždě, která – jak to u detektivek bývá – je vysvětlena až na konci, přičemž je čtenář stále udržován v nejistotě, jak to celé dopadne. V této próze lze totiž navíc nalézt další důležitou významovou rovinu, a to líčení mezilidských vztahů. Jedná se tak o příběh o dávném přátelství, manipulaci s lidmi a o kradení cizích příběhů, což se nakonec hlavní hrdince nevyplatí. A třeba čtenáři přinese celý příběh i ponaučení, že by se měl ke svým spolupracovníkům, přátelům a rodině chovat o něco lépe. A také že vždy není vše takové, jak se na první pohled zdá.
Na této próze se mi líbilo především to, že nezapadá do typických detektivek, které v poslední době zaplavují český knižní trh. U nich většinou nelze nalézt další významové roviny, jazyk v nich není příliš barvitý a čtenář se do příběhu začte většinou až po padesáti nebo sto stránkách. U Zlodějky příběhů je tomu naopak – kniha vás zaujme od první stránky a nelze ji odložit, dokud ji nepřečtete celou. Charakteristiky postav jsou originální a zároveň v nich lze spatřovat určité lidské typy, vedle spisovného jazyka naleznete prvky hovorové, což opět slouží k detailnější charakteristice postav. Pouze bych uvítala, kdyby bylo více prostoru věnováno samotnému inspektoru Bergmanovi, který se sice ukázal být skvělým vyšetřovatelem, avšak jeho soukromí a vnitřní svět mi zůstává stále utajen. Ale to se třeba změní ve třetím románu, na němž nyní Michaela Klevisová pracuje.
Detektivní román Zlodějka příběhů doporučuji všem, kteří milují tento žánr a rádi by ochutnali další „pamlsek“ od nadějné české autorky, která – jak přiznala v rozhovoru pro náš magazín – se snaží dát svým dílům duši. To se jí vskutku povedlo, vždyť i po dočtení zhruba tří set stran jsem nemohla zapomenout na to, jak to dopadlo se sebevědomou Annou a s její trošku zakřiknutou kamarádkou Ester. Třeba jsem se v některé z nich našla i já… ale ve které, to vám už neprozradím.
Detektivní román Zlodějka příběhů vydalo nakladatelství Motto
Čtěte také:
Michaela Klevisová: „Snažím se, aby moje knížky měly duši“
„Na hladině bazénu se pohupovaly mrtvé myši. Osvěžující ranní koupel nepřicházela v úvahu, ale Monika Beňová toho ani nestihla zalitovat. Pohled jí totiž padl na hnědorudou kaluž na kamenných dlaždicích, oddělujících bazén od nepokoseného trávníku. Vypadala jako…Byla to krev. A rozhodne neměla nic společného s mrtvými hlodavci, bylo jí totiž hodně.“ (Klevisová, M. Zlodějka příběhů. Praha: Motto, 2009, s. 78.)
Román není jen poutavým vyprávěním o jedné vraždě, která – jak to u detektivek bývá – je vysvětlena až na konci, přičemž je čtenář stále udržován v nejistotě, jak to celé dopadne. V této próze lze totiž navíc nalézt další důležitou významovou rovinu, a to líčení mezilidských vztahů. Jedná se tak o příběh o dávném přátelství, manipulaci s lidmi a o kradení cizích příběhů, což se nakonec hlavní hrdince nevyplatí. A třeba čtenáři přinese celý příběh i ponaučení, že by se měl ke svým spolupracovníkům, přátelům a rodině chovat o něco lépe. A také že vždy není vše takové, jak se na první pohled zdá.
Na této próze se mi líbilo především to, že nezapadá do typických detektivek, které v poslední době zaplavují český knižní trh. U nich většinou nelze nalézt další významové roviny, jazyk v nich není příliš barvitý a čtenář se do příběhu začte většinou až po padesáti nebo sto stránkách. U Zlodějky příběhů je tomu naopak – kniha vás zaujme od první stránky a nelze ji odložit, dokud ji nepřečtete celou. Charakteristiky postav jsou originální a zároveň v nich lze spatřovat určité lidské typy, vedle spisovného jazyka naleznete prvky hovorové, což opět slouží k detailnější charakteristice postav. Pouze bych uvítala, kdyby bylo více prostoru věnováno samotnému inspektoru Bergmanovi, který se sice ukázal být skvělým vyšetřovatelem, avšak jeho soukromí a vnitřní svět mi zůstává stále utajen. Ale to se třeba změní ve třetím románu, na němž nyní Michaela Klevisová pracuje.
Detektivní román Zlodějka příběhů doporučuji všem, kteří milují tento žánr a rádi by ochutnali další „pamlsek“ od nadějné české autorky, která – jak přiznala v rozhovoru pro náš magazín – se snaží dát svým dílům duši. To se jí vskutku povedlo, vždyť i po dočtení zhruba tří set stran jsem nemohla zapomenout na to, jak to dopadlo se sebevědomou Annou a s její trošku zakřiknutou kamarádkou Ester. Třeba jsem se v některé z nich našla i já… ale ve které, to vám už neprozradím.
Detektivní román Zlodějka příběhů vydalo nakladatelství Motto
Čtěte také:
Michaela Klevisová: „Snažím se, aby moje knížky měly duši“
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše
V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.
Číst dál... -
Země skrytých úsměvů
Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Karel Čapek: Cestopisy
povinné jméno -
Karel Čapek: Cestopisy
dík -
Moderní versologie – Rým a jeho podrobné dělení
dobré- mi to vysvětluje vlastní tvorbu- dík -
Mezi ANO a NE
Recenzi jsem si se zájmem přečetla. Přiznám se, že sama dávám přednost originálům a že jsem hlavně ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Děkuji za informaci, knížku si velmi ráda přečtu, má skvělý název:-). Krásné léto. JH -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Ještě jednou Vám moc děkuji, paní Jolano. Vaše recenze mne utvrzuje v tom, že má smysl psát i náměty ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Děkuji za milý komentář, Mediace pro mne byla příjemné literární překvapení. Přeji, ať se vám tvorba ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Děkuji redakci portálu VašeLiteratura. cz a konkrétně paní Hlušičkové za velmi pozorné přečtení mé ... -
Doktor Proktor a prdicí prášek
Jirko, chybu jsem opravila. Jde myslím o tiskovou zprávu, která přišla z nakladatelství; TZ korekturou ... -
Doktor Proktor a prdicí prášek
Pokud budete něco psát podle textu článku, prosím, neopisujte titulek. Je v něm "prdící prášek" ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře