François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
- Recenze
- Vytvořeno 21. 1. 2010 1:00
- Autor: Hana Veselá
Kdo by neznal snad nejvýraznějšího a nejznámějšího básníka francouzského pozdního středověku Françoise Villona. Českému čtenáři je jeho dílo známo zejména díky jedinečnému překladu Otokara Fischera. Nakladatelství Dokořán se v loňském roce vrátilo k tomuto překladu a vydalo z něj tzv. Malý testament a dalších 7 básní pod názvem Já u pramene jsem a žízní hynu.
Protože se Villon pohyboval mezi šlechtou a jeho básně mají také šlechtu za publikum, navazuje na tradici dvorské poezie s charakteristickými rysy, jako jsou aristokratické hodnoty a formální dokonalost básně. Zároveň téma dvorského ideálu mění a obohacuje o vlastní zkušenost a životní realitu každého člověka. S lehkostí stylu a ironií se snaží odkrýt a upozornit na lidský úděl, proto se u něj může objevit i taková postava, jakou je stará a škaredá prostitutka.
Proč se vlastně cyklus Villonových básní nazývá Malý testament? Středověká společnost je prostoupena tématem smrti, která byla pro středověkého člověka na denním pořádku. Ve Villonově poezii se však nachází vedle smrti další důležité motivy, jako je rozloučení a pomíjivost věcí.
Snad každého čtenáře na první pohled upoutá Villonův styl svými neustálými protiklady, protože pro poezii s takovýmto subjektivním pohledem je těžké zachytit pravdu, která se mění právě s každým člověkem. Villon vlastně zachycuje různé stránky skutečnosti a nejistotu vyjádření se o skutečnosti. Právě díky tomu jej snad i můžeme označit za prvního moderního básníka.
Ukázka:
Balada, kterou Villon napsal léta Páně 1458 na námět,
jejž u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jako červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní;
srdečně přijat, každým odmítán.
Sbírku Já u pramene jsem a žízní hynu vydalo nakladatelství Dokořán
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...