
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
- Recenze
- Vytvořeno 21. 1. 2010 1:00
- Autor: Hana Veselá

Kdo by neznal snad nejvýraznějšího a nejznámějšího básníka francouzského pozdního středověku Françoise Villona. Českému čtenáři je jeho dílo známo zejména díky jedinečnému překladu Otokara Fischera. Nakladatelství Dokořán se v loňském roce vrátilo k tomuto překladu a vydalo z něj tzv. Malý testament a dalších 7 básní pod názvem Já u pramene jsem a žízní hynu.

Protože se Villon pohyboval mezi šlechtou a jeho básně mají také šlechtu za publikum, navazuje na tradici dvorské poezie s charakteristickými rysy, jako jsou aristokratické hodnoty a formální dokonalost básně. Zároveň téma dvorského ideálu mění a obohacuje o vlastní zkušenost a životní realitu každého člověka. S lehkostí stylu a ironií se snaží odkrýt a upozornit na lidský úděl, proto se u něj může objevit i taková postava, jakou je stará a škaredá prostitutka.
Proč se vlastně cyklus Villonových básní nazývá Malý testament? Středověká společnost je prostoupena tématem smrti, která byla pro středověkého člověka na denním pořádku. Ve Villonově poezii se však nachází vedle smrti další důležité motivy, jako je rozloučení a pomíjivost věcí.
Snad každého čtenáře na první pohled upoutá Villonův styl svými neustálými protiklady, protože pro poezii s takovýmto subjektivním pohledem je těžké zachytit pravdu, která se mění právě s každým člověkem. Villon vlastně zachycuje různé stránky skutečnosti a nejistotu vyjádření se o skutečnosti. Právě díky tomu jej snad i můžeme označit za prvního moderního básníka.
Ukázka:
Balada, kterou Villon napsal léta Páně 1458 na námět,
jejž u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jako červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní;
srdečně přijat, každým odmítán.
Sbírku Já u pramene jsem a žízní hynu vydalo nakladatelství Dokořán
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
A ten diktovaný výklad jen tak mimochodem provozovala třeba jedna paní středoškolská profesorka, která v jednom městě na Vysočině učila češtinu mojí maličkost a před tím třeba Magora Jirouse. Chce se říct, že nebyla sama a že doba byla taková. Ale i dnes máme diktát správného názoru pro vstup mezi slušné lidi.. bohužel vedle práv a nároků mnohem méně podložený i pocitem povinnosti.
Zřejmě se Villon do srdcí mnohých současníků dosud nepromluvil :-(
Navíc - ve mě ta báseň opravdu probouzí nadšení, tedy radost z hravosti. Nějak si nedovedu představit, že by mě měla srazit na kolena
Když už se to musíte učit, alespoň bych se nad ní zkusila trochu zamyslet a nebrat to jen jako zkažení Vašeho večera. Absurdní.
PS: Jak do tohohle zapadá dnešní doba a telefon? Nevidím kontext ani logiku.
Hezký den a naschle
Nevím, co jiného než vnitřní pocity a vize má báseň obsahovat? Zábavné či jen působivé říkačky, kterými se hemží popová hudba například, nemají s poezií nic společného - takové paskvily pro povrchní zábavu si dítě časem najde samo - není třeba mu to ve škole předkládat pro rozšíření ducha.
Rozumové vysvětlení patří jinam než do básní. Např. úvahy, odborné články, technická dokumentace, učebnice, hádanky, křížovky, technologické návody, výroční zprávy...
Předměty jako matematika jsou Vám evidentně bližší. Ale škola Vás přece nepřipravuje jen na vydělávání peněz. Jsou i jiné ohledy života, pro něž jste plnohodnotný občan, i kdyby jste žádné peníze nikdy nevydělal.
Okradli Vás o možnost si to užít jinak a nebo: Jste se okrást nechal. Nevím.
A ono to není ucitelama. Na základce byla super češtinařka, jak jsem psal, nebyla povinná četba, ale literatura mě prostě nebavila, tam se někde stala chyba. Nevím kde, nevím proč. I teď na střední je češtinařka v pohodě. Tam bude chyba v systému, alespoň z mého pohledu někoho, kdo by literární teorii vyhodil z okna.
Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi této Balady od Villona
https://youtu.be/KBTlAVEHVds
Jestli by Vám to ani pak žádný smysl nedalo a byla-li by jste na nějaký smysl zvědavá, rád se Vám v komentářích nebo zde nebo na FB budu věnovat
Ovšem podle mě trénovat paměť byť i nesmyslným učením se zpaměti něčeho bezvýznamného smysl má. Tím si mozek rozšiřuje schopnost učit se vůlbec.
I když chápu, že zrovna třeba u básně by to její autor mohl považovat za urážku. Tohle je na jednotlivém učiteli.
Někdo ty okamžiky, v nichž nerozumí životu, přeplácne útěkem do práce, do alkoholu, do sexu, do zachraňování přírody, do politiky, kamkoli, kde lze uvíznout.
Někoho se ptát života, kdo jsem, donutila životní situace, někoho to zajímá, i když ho nic nenutí - sem nejčastěji patří lidé obdaření schopností poezie, ale nic se nevylučuje s ničím
Možná Villon popisuje mimochodem necíleně i BPD, ale protiklady jsou běžnou záležitostí života i lidí bez jakékoli poruchy.