Recenze: Knihy pro dospělé

François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu

1 1 1 1 1 (10 hlasů)
voda

Kdo by neznal snad nejvýraznějšího a nejznámějšího básníka francouzského pozdního středověku Françoise Villona. Českému čtenáři je jeho dílo známo zejména díky jedinečnému překladu Otokara Fischera. Nakladatelství Dokořán se v loňském roce vrátilo k tomuto překladu a vydalo z něj tzv. Malý testament a dalších 7 básní pod názvem Já u pramene jsem a žízní hynu.

 

Z života Françoise Villona známe jen prvních přibližně 33 let, než se nám jeho stopa ztrácí po odsouzení k trestu vyhnanství z Paříže. obal knihyCo však o těchto několika letech víme, svědčí o bouřlivém a pohnutém životě nadaného mladého básníka stráveném na jedné straně mezi vzdělanci a na druhé mezí zavrhovanou spodinou. Jeho spletitý život se odráží i v jeho tvorbě, pro kterou je hlavně typická živost, expresivita a osobní pohled či spíš nadhled nad lidským osudem. Protože Villonovy básně odráží jeho pohnutky, dostávají lidštější tvář a dotýkají se přímo čtenářovy duše. Právě díky této stránce jeho textů je Villon považován za jednoho z nejlepších básníků středověku a zároveň za předchůdce tzv. „prokletých básníků“, jakými byl např. Verlaine, Rimbaud, Mallarmé atd.

Protože se Villon pohyboval mezi šlechtou a jeho básně mají také šlechtu za publikum, navazuje na tradici dvorské poezie s charakteristickými rysy, jako jsou aristokratické hodnoty a formální dokonalost básně. Zároveň téma dvorského ideálu mění a obohacuje o vlastní zkušenost a životní realitu každého člověka. S lehkostí stylu a ironií se snaží odkrýt a upozornit na lidský úděl, proto se u něj může objevit i taková postava, jakou je stará a škaredá prostitutka.

Proč se vlastně cyklus Villonových básní nazývá Malý testament? Středověká společnost je prostoupena tématem smrti, která byla pro středověkého člověka na denním pořádku. Ve Villonově poezii se však nachází vedle smrti další důležité motivy, jako je rozloučení a pomíjivost věcí. 

Snad každého čtenáře na první pohled upoutá Villonův styl svými neustálými protiklady, protože pro poezii s takovýmto subjektivním pohledem je těžké zachytit pravdu, která se mění právě s každým člověkem. Villon vlastně zachycuje různé stránky skutečnosti a nejistotu vyjádření se o skutečnosti. Právě díky tomu jej snad i můžeme označit za prvního moderního básníka.


Ukázka:

Balada, kterou Villon napsal léta Páně 1458 na námět,
jejž u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský

Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jako červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní;
srdečně přijat, každým odmítán.


Sbírku Já u pramene jsem a žízní hynu vydalo nakladatelství Dokořán

Komentáře   

 
Barušák
-10 Zkoušení ve školeBarušák 2017-04-01 21:55
Víte, když se musíte do školy naučit tuhle básničku z roku 1458, kdy mimochodem nebyl ani telefon, tak vám to dost otráví večer. Kdyby to byla básnička, která dává smysl a je aspoň o něčem, tak prosim, ale tohle vážně nepochopím. A teď mě všichni sežerte. :lol: Chtěla jsem jen vyjádřit svůj názor a co si o tom myslím. Pěkný večer 8)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Marta Šimečková
+2 Odp.: Zkoušení ve školeMarta Šimečková 2017-04-04 21:20
To je problém výuky literatury na českých školách; učitel zadá naučit se zpaměti básničku, aniž by studentům přiblížil pozadí jejího vzniku a aniž by se pokusil o její interpretaci (třeba s diskuzí se studenty). Pokud je učitelovým cílem naučit studenty veřejně vystupovat (zde formou recitace), tak by asi bylo vhodnější nechat výběr na nich.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Dromana
+2 učení nazpaměťDromana 2017-04-15 14:52
Já mám bohužel jiný problém. Moje děti na ZŠ nedostali za úkol učit se báseň nazpaměť ani se napamatuji..... Takže ani neznají verše U lavice dítě stálo....
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Pucka
+7 Odp.: Zkoušení ve školePucka 2017-06-16 23:15
Je to nádherný překlad a nedávno jsem konečně měla čas se baladu naučit nazpaměť! Je mi 68....
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Miroslav Linhart
0 DíkyMiroslav Linhart 2018-05-30 09:30
Do moře bezbřehého lidského řečnění a leckdy i tlachání doputují také Přírodě dík průhledné a čisté řeky, potůčky a někdy i jen kapky. Jsou osvěživé a povzbudivé, jako právě tato.Z básně vyzařuje pohotovost, rozvernost, inteligence, vtip, je to zkrátka paráda!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Doporučujeme

Veletrh

Soutěže

Aktuality

  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  
  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení