
Magický svět jednorožců opět ožívá
- Recenze
- Vytvořeno 28. 12. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková


Někteří prohlašují, že jde o román pro děti, neboť má řadu rysů shodných s pohádkou. A jiní se budou s těmito přít, že je dílo pro děti až příliš složité a že pouze dospělý čtenář ho může plně ocenit. Ať se přikloníte ke kterékoliv straně, dáte mi zřejmě za pravdu, že ve většině z vás zanechala četba této knihy pocit něčeho krásného, jedinečného, neodolatelného... a zároveň neuchopitelného. Už samotný protiklad šeříkového lesa a ponurého hradu krále Morana ve vás vyvolá řadu pocitů – od okouzlení, touhy či melancholie až po strach, úzkost a uvědomění si vlastní nicotnosti. A právě v tomto spočívá síla celého příběhu – schopnost ve čtenáři vzbudit emoce, schopnost přimět je snít a představovat si jiný svět. Svět fantazie, bez něhož by v tom našem obyčejném životě plném starostí a hořkosti bylo až příliš smutno. Třeba se i vám podaří zažít díky tomuto románu to, co mně – vrátit se do šťastného období dětství, kdy jsem věřila na kouzla, jednorožce a sílu dobra, které musí zákonitě vítězit nad zlem.
Asi si nyní myslíte, že je tato kniha tím nejlepším dílem z fantasy literatury. Skutečně ji pokládám za kvalitní ukázku tohoto v poslední době stále oblíbenějšího žánru, avšak někteří z vás mohou být zklamáni. Příběh je vyprávěn přímočaře, vedlejší dějové linky byste zde stěží hledali a nečekejte ani překvapivé zvraty. Navíc může některým čtenářům znepříjemnit zážitek z četby jazyk, v němž je kniha napsána.
Jazyk je totiž netradiční, tím pádem i složitý, což ocení především ti, kteří mají v oblibě poezii. Hrátky s víceznačnými slovy, netradiční verše, poetismy... to vše činí z Posledního jednorožce originální příběh, v němž můžete neustále nalézat nové roviny, což vede samozřejmě k nepřebernému množství interpretací. Díky proto patří překladateli Michalu Broncovi, který se ujal tohoto nelehkého úkolu. On sám totiž v poděkování, které naleznete na konci knihy, přiznává, že musel několikrát požádat autora o radu, když byl bezradný a nevěděl, jak pohnout s překladem. (Vzpomeňte si třeba na nesmyslné průpovídky motýla Rampelníka, pokud jste knihu již četli, a představte si, že byste měli jím pronesené věty překládat z angličtiny.)
Speciální vydání kromě prózy Poslední jednorožec obsahuje také volně navazující novelu Dvě srdce, která se dočkala i několika prestižních ocenění. Navíc si v něm můžete přečíst úvodní slovo autora, v němž se například dozvíte o tom, proč knihu zpočátku nenáviděl a z jakého důvodu své stanovisko k ní změnil. A neschází ani autorův životopis napsaný Martinem Šustem a rozhovor s autorem, kterého se ujal jeho agent Connor Cochran.
Ukázka z knihy:
„Jednorožci jsou nesmrtelní. Mají v povaze žít osaměle na jednom místě, většinou v lese, kde je sdostatek čirá tůň, aby se v ní mohli zhlížet. Jsou maličko marniví, neboť vědí, že jsou nejkrásnějšími tvory na celém světě; a krom toho kouzelní. Páří se velmi zřídka a není magičtějšího místa, než kde se narodí jednorožec. Od časů, kdy jednorožka naposledy zahlédla někoho ze svých rodných, uplynulo již tolik vody, že na ni mezitím mladé panny – které se ji pořád ještě tu a tam vydávaly hledat – začaly volat zcela jiným jazykem. Jenže ona si neuvědomovala plynutí měsíců, let, ba ani staletí, stejně jako nevnímala změny ročních dob. V jejím lese totiž panovalo věčné jaro, jelikož zde žila.“ (Beagle, P. S. Poslední jednorožec. Přel. M. Bronec. Praha: Argo 2009, s. 18.)
Knihu Poslední jednorožec vydalo nakladatelství Argo.
Čtěte také:
Peter Soyer Beagle
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...